A kdo ti řekl, že musíš jít hned na potrat?? Vždyť miminko se může narodit i postižené, když budeš chtít. A nebo taky postižené vůbec není, to už se taky kolikrát stalo. Po svých zkušenostech lékařům na 100% teda nevěřím. Já teď třeba čekám 2. mimi a vše je zatím OK. To neznamená, že to tak ale bude i po porodu. První dcerka před dvěma lety, měla taky všechny výsledky vpořádku a nakonec dva dny po porodu se jí objevilo vzácné onemocnění. Hemangiomatosa jater a později se zjistilo, že má ještě obrovskou AV malformaci v játrech. (Zkrat v krevním oběhu, který tam byl navíc a neměl tam vůbec být) Kvůli tomu měla už i zvětšené srdíčko. Naštěstí jí to v HK dokázali ve dvou měsících odoperovat a po roce braní léků a rekonvalescenci, mohu dnes říci, že je ve své podstatě vpořádku. Má v sobě asi 8 spirál, toť vše. Já sama za sebe bych miminko nikdy pryč nedala, i kdyby bylo postižené. Je totiž moje!! A pokud vím, tak u Downova syndromu se sděluje jen procento že může být postižen touto chorobou. Ale nikdo ti to nepotvrdí na 100%!! Třeba je mimi úplně zdravé. Kolik s manželem měříte??

no je samozřejmě hezké,když to někdo vidí jako ty... nicméně já to třeba vidím z té druhé strany,pracujuu na dětském a tam míváme i těžce postižené děti-bohužel,to není žádný život,je to o tom,že leží v posteli a denně trpí bolestí :( samozřejmě mluvím o těch nejvíc postižených,ale abych pravdu řekla,než tohle,tak to raději potrat :( není to žádný život ani pro dítě,ani pro rodiče a dle mě,když nechá někdo dobrovolně narodit dítě s takovým postižením,tak je prostě sobec-on sám by neunesl jít na potrat,ale že to dítě bude celoživotně trpět bolestí,to už je mu jedno :( tohle prostě nepochopím :( ano,jsou situace,kdy se o postižení neví,vyšetřuje se pouze malé procento nejčastějších syndromů,tak tam samozřejmě je to něco jiného,ale pokuď o tom rodiče ví a dobrovolně nechají takové dítě narodit-no pro mě je to prostě smutné :( Věta-nikdy bych nedala pryč postižené dítě-je pro mě tak trochu alibismus-jednak nikdo neví,jak se zachová,dokuď sám v té situaci nebude a ano,tak ho pryč nedám,ale zamýšlím se nad tím,co to dítě bude mít za život?Myslím v té chvíli na to dítě nebo spíše na sebe?Jinak co se týče dotazu autorky-určitě je šance,že dítko bude OK a i kdyby to tak nebylo,tak je určitě možné,že nebude postižené těžce.Každopádně zatím bych byla co njevíce v klidu,pokuď je to možné a uvidíš,co se z toho dál vyvine.Pro klid duše bych šla na tu plodovku,i když samozřejmě ani to není záruka všeho... nicméně čím více toho vylouí,tím víc samozřejmě se to odrazí na tvém klidu... ale uvidíš,třeba MR dopadne úplně dobře a bude všechno v pořádku.Moc držím palce,ať to tak je :one: :one: 

A můžu se zeptat jestli máš děti? Já sama jsem taky zdravostní sestra a svoje dítě bych pryč prostě nedala. Ono to je totiž úplně jiné, když o tom člověk mluví a není těhotnej než, když je v tom a strašně moc by chtěl to svoje miminko už držet v náruči. Moje babička pracovala v ústavu s přesně takto postiženými dětmi a sama jsem jich viděla několik, jelikož jsem pracovala na neurologii. Tohle si hold musí rozhodnout každý v sobě jak moc je pro něj těžké se o takové dítě starat. Zatím nikdo neví jak moc by mohlo být miminko autorky postižené. Samozřejmě, že jsou vady mozku, které nejsou slučitelné se životem a děťátko v takovém případě se stejně rodí mrtvé a nebo zemře pár hodin po porodu. I tak by to ale bylo přirozené a člověk se s ním mohl důstojně rozloučit a ne mít navždy v srdci prázdnou díru a výčitky svědomí. Já sama jsem o jedno miminko přišla spontálním potratem a vím jak moc mě to trápilo, ale stalo se to přirozeně a nemohla jsem za to. Děkuji jen za to, že to bylo v začátku těhotenství a tak jsem ho nemohla držet v náručí, ale i tak na to člověk nezapomene a o to víc přemýšlí nad tím, komu by bylo asi podobné. Díky tomu nemám v srdci tak velkou ránu. Já sama bych ale dala šanci i postiženému dítěti. Jsou totiž případy, kdy lékaři tvrdili jak bude dítě strašně postižené a ono se narodilo 100% zdravé. Z toho důvodu bych mu tu šanci dala a né kvůli tomu, že bych byla sobecká!! S tím, že všechny rizika beru na sebe a o dítě se budu starat i kdyby za pomoci ústavu, protože v téhle republice příspěvky prostě nestačí. Každopádně by dostalo šanci na život, ta by se neměla odepírat nikomu. Nikdy nemáš 100% jistotu, že to co ti tvrdí lékaři je pravda!!  O tom jsem mluvit ale nechtěla. Měla jsem spíš na mysli mentální postižení jako je Downův syndrom a jemu podobné, které spousta rodičů neunese a neumí s dětmi pracovat. I když tito jsou velice šikovní. Nevím jaká přesně rizika ti lékaři sdělili, ale pokud by se mělo jednat o mentální postižení, tak bych dítě pryč opravdu nedala, to pro mě není závažná překážka. Ale každý to má jinak.

Mám doma jednoho zdravého 4,5 letého klučinu :-) samozřejmě se rozhodnu až po všech vyšetřeních...jen jsem se potřebovala vypsat, nějak nemám náladu to probírat se svými kamarádkami (ani nevím proč), jsem moc ráda že si tu můžu přečíst více názorů, ale samozřejmě že se musíme s manželem rozhodnout podle sebe.

šanci na život?Jaký život?Ano,sama mám dvě děti a pokuď bych dítě doma měla,tak bych postižené k tomu nedala-já bych zase neměla na zto,abych dala postižené dítě do ústavu :( musela bych ho mít doma a péče o těžce postižené a zdravé je natolik náročná,že vždycky jeden trpí-samozřejmě většinou to zdravé :( pokuď by to bylo moje první,vymodlené dítě,asi bych měla tendenci se rozhodnout pro,ale 100% to tvrdit nebudu.A jak za pomoci ústavů????Znám několik rodin,které mají takto těžce postižené dítě doma a dá se to... pokuď se rozhodneš nechat žít těžce postižené dítě,mám za to,že je povinnost rodičů se o něj postarat a ne ho strčit do ústavu jen proto,že budou mít méně peněz :( to si musíš rozhodnout už ve chvíli,kdy zvažuješ,zda si nechat či nenechat postižené dítě.To je samozřejmé,že lékaři nemůžou odhdnout vše,ale pokuď je 100% diagnostikován nějaký snydrom,kde vím,že dítě bude těžce postižené a zemře do pár let,tak se většinou nemýlí :( ano samozřejmě,že DS není většinou o tom,že dítě je ležák,ale i tak je to pro rodinu velice vyčerpávající diagnoza,u které má každý šanci si rozmyslet,zda to zvládne nebo ne.Naštěstí :€s€: