Alenka13
omlouvám se že se sem tak vypíšu, ale vždycky mě to trošku pomůže vidět všechno černé na bílém....
dnes je to přesně týden co jsme museli našeho prcka dát pryč, dnes by jsme byli přesně v 19+0tt, dnes bych už ty jeho kopanečky cítila víc a víc....:-( jenom díky mému 4,5letému synovi jsou pro mě Vánoce snesitelnější a chci aby si je užil jako každé dítě, ale už se nemůžu dokčat února - to se dozvíme výsledky testů a možná zjistíme - proč se tohle našemu miminečku stalo a zda-li se někdy v budoucnu budeme moci snažit znovu....
Jsem šťastná že mám o Vánocích kolem sebe celou moji rodinu, která mě chápe a zvedá mi náladu :-) Proto všem letos přeji opravdu zdraví, zdraví a zase zdraví...
Zdravím Všechny maminky, některé tu možná před pár dny četli o našich problémech zjištěných na genetice...do včerejška jsem tomu odmítala věřit a stále nám dávala naději že se prostě jen přehlídli a blbě to změřili - ale po včerejší návštěve jiného genetika (chtěla jsem mít aspoň dva názory) mi bylo potvrzeno že našemu miminku chybí určité části mozečku a tělíčko min. o týden zaostává ve vývoji + další drobné vady...které se bohužel teď po týdnu zhoršují a není šance na nějaké větší zlepšení, tudíž by miminko bylo vážně psychicky i fyzicky postižené. Jelikož už doma mám zdravého 4letého klučinu rozhodli jsme se s manželem že dáme miminko pryč...vím že některé to možná nepochopí i pro mě je tahle myšlenka šílená popravdě už dva dny nespím a funguji opravdu jen kvůli synovi, jdu dnes do FN v Olomouci požádat o ukončení těhotenství - což mi i oni minulý týden navrhovali - bohužel se to pro mě psychicky pouze zhoršuje ptž miminko už pár dní cítím jak se hýbe...a nedokážu si teď po 18 týdnech představit že ho najednou nebudu mít v bříšku...:-(
je mi to strašně líto :( moc jsem ti držela palce :( za tohle tě nemůže nikdo odsoudit,naposto tvoje rozhodnutí chápu a vůbec si neumím představit,jak moc to musí být strašné :( nicméně musíš být silná a zvládnout to,už kvůli synovi :( jednou se povede krásné a zdravé miminko,které vám bude odměnou za to,co musíte prožít teď :( :h: :h:
Moc jsem doufala, že to dopadne jinak :-( je mi to hrozně líto a nedovedu si vůbec představit co se v Tobě musí odehrávat, ale jsi hrozně statečná a moc doufám, že se Ti to brzy vrátí dalším zdravým miminkem :h: tohle je strašná zkušenost a v tuhle chvíli prostě nejsou špatná rozhodnutí, takže se tím svým netrap, tohle bohlužel bylo rozhodnuto už na začátku a nemohla jsi s tím nic dělat...drž se :h:
Jsi hrozně statečná ženská. Toto potkat mě, asi bych nedokázala fungovat. Hrozně těžko můžu posuzovat, když jsem nezažila, ale asi bych se rozhodla taktéž. Moje kamarádka si tímto prošla také v 18tt. Také měla doma už dvouletého klučíka. Musela normálně rodit, a lhát nebudu byla v háji... Podržel ji úžasný manžel, první syn a rodina. Miminko zatím odložili, postavili baráček a velice rychle se z toho vzpamatovala. Dokonce říká(po roce) že už by to možná zkusila. Je to opravdu tragédie, ale než se všichni trápit... Budu na tebe myslet, a doufám, že i tebe to rychle přebolí...
Ženy na tvém místě dávají vědomě pryč zdravé děti i když o pár týdnů dřív... Určite si rikas co kdyby....co když se mýlí apod...na tvém místě bych se rozhodla stejně... Nežili by plnohodnotný život, možná by ani nevědělo že je na světě... Ty by jsi obětovala svůj život péči o něho a obětovala tak i život druhého prcka,kterého už mas, musel by jít stranou...dekuji bohu že jsem nikdy nemusela stát před takovým rozhodnutím a prožít to co ty...buď silná a pokud ti někdo bude psát hnusne komentáře věř, že nikdo nemůže cítit a rozhodovat za tebe! Jen se obavam, že takhle větší plod už se rodí...nevím.... Drz se,myslím na tebe....porodit ho,pečovat a třeba kvůli postižení prožít jeho smrt by bylo horší... Jsi moc statečna!
Všechny zdravím,
rozhodla jsem se napsat článek o to co se nám zatím do 17 týdne přihodilo, když už nic aspoň se z toho vypovídám jinak se obávám že mi hrábne.
První 3 měsíce těhotenství byli celke normální, sem tam jsem zvracela a bylo mi zle, na prvním screeningu ve 12 týdnu nám řekli že je prcek špatně natočený a že nemůžou najít IT (intrakraniální translucence) v mozečku, ale že to ještě nic neznámená ať přijdu v 17 týdnu. Za 3 týdny v 15 tt jsem zničeho nic začala hodně krvácet tak jsme se sebrali a jeli na pohotovost do FN v Olomouci tam mi řekli že nevidí odkud to krvácí, ale že buď to přestane nebo to bude samovolný potrat, naštěstí to asi po 5 hodinách přestalo, o dva týdny později jsem zase začala lehounce špinit tak jsem jela ke svému gynekologovi, který mi řekl že se mi odlučuje placenta takže klid na lůžku a napsal mi Ascorutin na zastavení krvácení.
Shodou okolností jsme druhý den jeli na tu genetiku v 17tt, tam mi oznámili že placentu mám v pořádku ?!? ale že stále nemůžou najít v mozečku to co potřebují a k tomu má prckem kratší všechny dlouhé kosti ( né o moc ale hraniční) a z těchto důvodů mě další den poslali do Genetické poradny, kde mi paní doktorka oznámila všechny postižení co by to mohli být...a že mi ihned doporučuje odběr plodové vody (ale i ten je rizikový) copak já chci přidělávát ještě nějaké riziko ?!? takže jsem odmítla s tím že stejně jdu ve 20tt na další ko ne genetiku.
Takže momentálně je plán takovýto pokud nenajdou v mozečku to co potřebují pošlou nás do Prahy na rezonanci kde to řeknou přesně - pokud to dopadne moc zle = POTRAT, pokud to dopadne dobře tak nám odeberou plodovou vodu - pokud to dopadne špatně = POTRAT.
CO TEN CHUDÁČEK V TOM BŘÍŠKU MUSÍ TEĎ VŠECHNO ZVLÁDNOUT!
a to vyvodili jen z toho že je mimčo špatně natočené a pořádně nevídí mozek a kosti jsou hraniční - a já z toho už 3 dny jsem na mrtvici, buď hledím do blba nebo brečím.
Nezažil jste někdo něco podbného? Sama už nevím co si o tom myslet, manžel nadává že jsou to úplní pitomci že mě (zbytečně) takhle děsí.
:-( Alča
In reply to šanci na život?Jaký život?Ano by lucininenka
Přesně tak to vidím, bojím se že tím že bych si nechala postižené miminko bych syna úplně odsunula stranou a byl by nucený (protože je zdravý) dělt víc věcí a pomáhat - něco jiného je když to člověk nečeká a miminko se narodí postižené, ale takto uvažuju komu ublížím a komu tím pomůžu :-/
In reply to Přesně tak to vidím, bojím se by Alenka13
Je to otázka volby. Starší syn víceméně těžce mentálně postižený se smyslovou vadou (6let), o tři roky mladší dcera, zdravá. Zatím se nikdo neodsunuje, nežárlí, každý má své místo. Nevidím důvod někoho stavět na vedlejší kolej. Jen musí trochu pomoci rodina, třeba hlídat dceru v ZOO, protože syn má jiné zájmy (je třeba posedlý dveřmi místo opicemi) a rozdvojit se nelze. A dcera by ze dveří byla spruzená :D . Dcera odmalička vidí, že lidé jsou různí a mohou mít nějaký handicap. Nepohoršuje to ani děti ve školce, kde je integrovaný. Naopak, snaží se mu pomáhat. Downův syndrom je závažná diagnoza, ale ne nezvládnutelná. Jen se o ní více mluví kvůli možnosti ji diagnostikovat, tak je populární strašák. Existují mnohem horší věci Edwardsem počínaje, přes metabolické progresivní vady. Tam bych asi váhala taky.
Tohle se dá jistě zvládnout, ale uzávám, že klíčová je podpora partnera a pochopení širší rodiny. To jen pro zakladatelku, pokud by testy nedopadly, ale věřím a držím palce, že to bude ok. A že to bude ok i potom, protože popravdě: jistotu nemáme nikdy nikdo .)
In reply to no je samozřejmě hezké,když by lucininenka
Děkuju za povzbuzení...bohužel je to tak že jsme se s manželem rozhodli že pokud tam bude chybět ta kůstka je 100% postižené jen nebudou vědět do jaké až míry...ikdyž mě samotné to zní hrozně v tomto případě kdy bude jasno bych šla na potrat je to i z důvodu že doma máme 4,5 letého naprosto zdravého syna a i on by trpěl tím že by jsme mu "nejspíš" nemohli věnovat tolik pozornosti a když člověk uvažuje hodně do budoucna my tu jednou nebudeme a musel by se postarat on...ale nic nechci zakřinout...momentálně jsem se rozhodla a protlačila se ještě k jednomu genetikovi u nás v Olomouci a to panu Polákovi názor dvou institucí ( a dvou lékařů) je vždy lepší než jeden. A na odběr plodovky půjdu, ale až po potvrzení že mozeček je v pořádku (čemuž věřím). :h:
In reply to Děkuju za povzbuzení.. by Alenka13
Neni to hrozne,ne kazdy se proste citi na to se ze dne na den vzdat uplne vseho a venovat se na 100% postizenemu diteti,a ano,i na ukor ostatni rodiny. Moc Vam drzim palce,aby to dobre dopadlo :h:
In reply to Děkuju za povzbuzení.. by Alenka13
tak to je určitě dobré rozhodnutí,vždy je lepší názor více lékařů... ale snad to nebude potřeba,moc držím palce!!!Tvoje rozhodnutí naprosto chápu a je to opravdu tvoje volba,vy by jste se museli o dítko starat a zabezpečit ho,takže je to opravdu volba jen a jen vaše :one:
Tak jsem se tu zase objevila asi po 4 letech :-) Štěpánek už má 4,5 roku a teď čeká brášku nebo sestřičku. V pondělí jsem byla na první genetice - zaprvé sem teda hleděla co se změnilo a strávila jsem tam celý den - v sedum ráno krev a malý ultrazvuk v 10:30 velký ultrazvuk. A teda klasicky mě nezklamali sestřičky a doktorky hrozně milé, ale tak jako u Štěpánka mě strašily většími mozkovými komorami tak tentokrát jim nehraje do tabulek IT tzn. nezobrazená intrakraniální translucence? jestli o tom někdo něco víte budu moc ráda když napíšete.
Zdravím všechny maminky, čekatelky i těhulky :-)
konečně jsem se dostala k tomu abych popsala průběh mého porodu :-)
Zdravím všechny stávající i budoucí maminky,
tak jsem se rozhodla po delší pauze napsat poslední těhotenský příspěvek ...
je mi z toho nějak ouzko .....
Zdravím všechny těhulky :smile:
Včera jsme byli na kontrole na genetice skrz hraniční hodnoty u mozkových komor našeho prcka:janic:
Nazdárek maminky a těhulky :ooo: :ooo:
Tak jsme ve středu 26.1. byli na vyšetření na genetice a musím říct, že to byl nádhernej zážitek:€s€:
























