poraďte - sama v těhotenství

měla bysi okamžitě odejít, kam jít máš.. Takový chlap se nezmení.. Navíc k porodu si klidně vem mamku, já u porodu měla přítele i kamarádku a můžu říct že chlap je tam stejně naprd, přeci jen neví co a jak:)) Kamarádka už měla dva porody za sebou a se vším mi pomohla a já jsem moc ráda že tam se mnou byla. Přítele jsem tam aji zasklila :D

ahoj, no já si myslim že bys měla odejít k rodičům. Sama nebudeš když máš oporu v rodině. K porodu si můžeš klidně vzít mamku-pokud máš hrůzu porod prožívat sama. Věř tomu že my ženské jsme hodně silné a dokážeme si poradit i bez chlapa. Takže vem rozum do hrsti a odprosti se od něj. Uvědom si,že budeš matkou a dítě už od narození vnímá okolí. Sice ze začátku to vypadá že ne, ale to neni pravda. Přece nechceš aby se trápilo jako ty. V první řadě ty sama musíš být v pohodě a vyrovnaná. Miminko z maminky cítí každou nervozitu a rozpoložení a potom je nervózní.
Já samozřejmě do vašeho vztahu nevidim a píšu toto na základě tvého článku. ty sama musíš vědět zda má vztah budoucnost, zda máš v partnerovy oporu, zda mu můžeš věřit a zda snim chceš strávit další roky svého života.

Ahpjky,povim ti to takhle. S otcem me dcery jsem 3 roky, ted me psychicky ifyzicky tyral a ja se konecne rozhodla odejit,mela bych se stehovat 1.12.on o nicem nevi,on by me jinak zabil, hned v pondeli posilam na soud zadost o svereni male do pece a alimenty, vyhrozuje mi ze mi malou jehomatka necha sebrat do decaku ale nema narok,o malou se staram,budu mit pro ni a sebe zazemi,a uz se tesim az budu od nejpryc, uz hodnekrat sem tupsala o problemech s nim,hplky rikali,nebud blba odejdi dokud je cas nez te zbije... Uz to udelal a ja odchazim i kdybych mela jit k mamce... Ber nohy na ramena

já jsem si přečetla příspěvky od holek a musím s nimi souhlasit, opravdu bys měla odejít. Určitě to nebude jednoduché, ale to zvládneš. A že tě neuhodil, ale poléval studenou vodou? Ani pro tohle přece není žádná omluva! A povahu nikoho nezměníš, ať uděláš cokoliv, bohužel. Je to spíš naopak, postupem času se to zhoršuje. Teď mu projdou nadávky a voda, pak to bude facka a jak daleko to dojde nikdo neví. Věřím, že má i své lepší chvilky, ale bude ti to pak stát za to? Až bude tohle třeba dělat prckovi? Už jsem toho v životě taky zažila dost, patřím tu mezi nejstarší a určitě bych nechtěla své dítě vychovávat v takovémto prostředí. Obzvlášť, když máš kam odejít. Navíc už jsem podobné příběhy slyšela od pár svých kamarádek, všechny odešly a dnes jsou šťastné s jinými partnery. Neříkám, že to bylo hned, ale nakonec to vždycky dobře dopadlo! Tak ti moc držím palečky, abys to všechno zvládla a rozhodla se správně :€s€:

Okamžitě uteč, nevěř mu ani slovo, pokud ti bude říkat, že se změní, nevěř mu to. Já věřila rok, že se změní a až z porodního sálu jsem mu konečně byla schopná zavolat a říct mu, že už nikdy nemá jezdit a nemá mi ani nikdy chodit na oči, že ho už nikdy nechci vidět. A zatím to dodržuje, viděla jsem ho od té doby jen jednou, dceři je sedm měsíců. Ze začátku, co jsem se s ním rozešla mě on i jeho psychicky labilní matka terorizovali, abych se k němu vrátila, vyhrožoval mi, že mě zabije, že se postará o to, aby mi dceru vzali, když ji nemůže mít on, tak ani já. Psal všem mým bližším přátelům na fejsbůku, že mě moc miluje a že spolu bydlíme a vychováváme dceru a máme super vztah... A já pak vypadala jako idiot. Až teď mi pomalu dochází, že on těm lžím skutečně věří, on si něco vybájí a myslí si, že je to pravda. Není asi normální. A z ničeho nic se všechno uklidnilo a vůbec se neozývá. Ani na soud nedorazil. Díky bohu za 600 km, které nás dělí.
U tebe to nehraničí s domácím násilím, to je domácí násilí, už sundej růžové brýle a skonči to. Omlouvám se, že ti to tak přímo říkám, ale třeba ti to pomůže. Mě to lidi říkali od začátku vztahu s tím bídákem. A já byla zamilovala, byl to můj první delší vztah, měla jsem k němu absolutní důvěru, milovala jsem ho... Strašně moc chtěl dítě, aby nebyl starý otec (je mu 27, mě 21). V okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, neplánovala jsem to, brala jsem prášky, ale stalo se, mi udělal děsnou scénu, že musím jít na potrat. Oba bez peněz, bez zázemí, bez bytu, byli jsme u jeho rodičů. Ale já rozhodla že ne a vrátila jsem se ke svým rodičům, to už jsem byla ve 4. měsící a potrat možný nebyl, ani jsem s ním nesouhlasila. Ani minutu jsem o něm neuvažovala. Občas za mnou k rodičům jezdil, ale pořád méně a méně, nakonec přijel týden před porodem, byl tak odporný a hnusil se mi, že jsem věděla, že se s ním konečně můžu rozejít a bude klid, na porodním sále se mi to povedlo. A určitě se to dá zvládnout, taky mi hodně pomohli a pomáhají rodiče, bez nich bych to asi nezvládla. Takže se s ním rozejdi co nejdřív ať máš klid, pak, jestli budeš chtít mít otce v RL, bude asi po porodu muset být soud, jako u nás. O svěření do péče a o alimentech. Neboj, není to nic hrozného. Držím ti palce, ať to co nejdřív rozlouskneš.

já bych od něj určitě odešla, už jenom kvůli tomu prckovi co čekáš. Já jsem sama, mě přítel i mlátil, dlouho jsem se ho bála opustit a ted jsem ráda-jsem 27 týdnů těhotná, to miminko si to nezaslouží a ostatně ty taky ne

odejdi od něj dokud je čas,takový hovado si vás nezaslouží

já jsem teda sakra ráda, že k tomu svýmu loupežníkovi mám i tatínka, ale pokud by se ke mně choval tak, jak píšeš ty o tom vašem, tak bych vzala nohy na ramena. Takový chlap ti mateřství neusnadní, bude ti vedle něj spíš hůř než když zůstaneš sama. Kor pokud máš oporu ve svých rodičích. Nechceš přece čekat, až ti začne nadávat a polévat tě studenou vodou "pravidelně" nebo až se neovládne a začnou padat facky ...

Ahojky, já teda sama nejsem,ale radila bych ti odejít, dokuď je čas. Protože až se miminko narodí, tak to může být ještě horší. Já i přítel jsme vcelku kliďasové, ale to co jsme zažívali v 6nedělí byl horor, malá plakala, nerozlišovala den a noc, neměla jsem na nic jiného než na ni čas, nějaké vaření a úklid se mě naprosto netýkal... a jestli je tvůj přítel cholerik, který je schopen ublížit tobě, tak bych se hodně bála, že ublíží i miminku, až bude třeba plakat v noci, zatímco on bude chtít spát... Je hodně holek, co jsou samy a teda já být na tvém místě tak od něj uteču hodně rychle!/!! Lidé se nikdy nezmění jen tak, a doufat, že příchod miminka ho změní je naivní. Bála bych se o toho malého... Být s miminkem sama je sice hodně náročný, ale lepší být sama s miminkem, než aby mu ublížil a ty si to pak vyčítala... to je můj názor!

ahoj Helen,je mi z toho do plače a neumím si to ani představit.
ma rada je odejdi dokavad je cas..rodiče te podrzej a myslim,že radi pomužou i s miminkem a sama na to nebudes.lepsí než se obavat jak pžřijde přitel domu naladen a dostanes zase studenou sprchu a miminko,ktere proste plače muže dostat studenou sprchu taky.
Hodne štěstí a prosim nekdy napiš jak jsi se rozhodla .

Ahoj já sem byla sama přítele to moc nezajímalo,chodila sem sama na kontroly a všude co se mimča týkalo,ani nákupy pro dítě ho nezajímaly.Doma sem uklízela a dělala vše taky sama a to sem měla od 7měsíce problémy a mohla sem předčasně porodit,ale musela sem to zvládnout. Když se malej chystal ven tak mi nebral telefon a vůbec ho to nezajímalo a žeby byl u porodu ani náhodou.Jedíný co uměl příjmat gratulace a chlastat dva dni v kuse.Malýmu je 18měsíců a je to stejný žádný zájem prostě jako by malej nebyl.
Tedka vím,že to byla chyba a nebyl připravenej na dítě. Malej je můj poklad ale slovu táta nerozumí neví kdo to je.

Ahoj Helenko, je mi moc líto, co prožíváš. Tady je opravdu každá rada drahá.
Víš, cítím z Tvého příspěvku to, že vše je pro to, abys odešla. že láska a podpora a souznění už se zcela vytratili. Pro to, abyste spolu zůstali je už jen strach ze samoty. je tomu opravdu tak?
Napiš si na papír, proč by si s ním chtěla zůstat a na druhý proč bys chtěla odejít.
Pokud by pro svědčila jen závislost na partnerovi a strach ze samoty, odešla bych. Nebylo by to vhodné zůstávat s ním ani pro Tebe, ani pro mimi.
Může to být jen krize, ale to se mi podle Tvého příspěvku nezdá.