poradna 33+2

Ahojte holky :a:

dnešní předposlední poradna u gynekologa byla zase jednou zajímavá. Jdu do baráku a potkám doktora (málem jsem ho nepoznala bez bílého pláště), pozdravím a on na mne, že jde jen na poštu. :s: Hned za 20 minut byl zpět. :s: No, ani se mu nedivím, když jsem došla do čekárny, nebyla tam ani noha. Tak využil volna a prchal si to vyřídit.

Sestřička mne vzala na tlak 116/69, na váhu - 71,3 kg, moč OK. Pak jsem si sedla zpět do čekárny a začaly po chvilce proudit další paní do čekárny. Než došel doktor, byla čekárna zcela plná. Šla jsem hned na řadu.

Na UTZ mne pan doktor potěšil, že se malý zase otočil. (Vůbec jsem si otáčení nevšimla. :? ) :00: Před čtrnácti dny si tam seděl jako budha, hlavou nahoru. Ale teď je hlavou dolů. :one: :\x: :one: Navrch z něj vypadlo, že se už nejspíš neotočí, páč má málo místa a už má i hlavu těžší než zadek, tak to malého táhne dolů hlavou, ať chce nebo ne. Pak se dal do měření. Vše, co prckovi měřil bylo 33+1 (papírově jsem 33+2), takže naprosto OK.

No, ale čím mne pan doktor vůbec, ale VŮBEC NEPOTĚŠIL, byla odpověď na můj zvědavý dotaz. Já blbec jsem se zeptala kolik může prcek vážit. :00: No, a hádejte, co jsem se dozvěděla... Že prcek číslo dva už teď váží stejně, jako měl první syn při porodu. :00: 3100g. To se mi tedy protočily panenky. :00: První synek mi docela dal zabrat, něco jsem se potrhala, ale hlavně to šití pak byl mazec. Tak teď to bude asi o něco "záživnější". :( Ale celkově jsem moc ráda, že to momentálně zase nevypadá na plánovaný císař. :dance: A půjde to normálně. :) Ještě zkontroloval čípek, také je OK.

Pak jsme šli papírovat, ukončit nemocenskou, napsat mateřskou. Ještě jsem se dozeptala na milion věcí o pupečníkové krvi, jejím odebírání, použití... Prý má cenu kdyžtak jen obyč odběr krve ze šňůry, ty ostatní jsou jen tahání peněz z lidí. Pověděl mi na co všechno se to dá použít a taky, že nemá smysl odebírat tkáň z placenty, protože to se dá v případě potřeby odebrat kostní dřeň a používá se to stejně. Tak to nemá cenu za to platit, když to člověk možná použije, možná ne a je to takový balík navíc a navrch je to prý rovnocenné oboje pro případnou léčbu. Pak jsem mu řekla, že určitě si nechám pupečníkovou krev odebrat, jen nevím jestli ji ihned darujeme a nebo ji budeme chtít schovat pro naši rodinu za kačky. (Což jsem hnedka doplnila dotazem jestli pro darování není potřeba nějaké další vyšetření něčeho.) Bylo na doktorovi vidět, že je rád, že se najde někdo, kdo když by to nechtěl pro sebe, tak to nenechá vyhodit jako biologický materiál, když to může někomu velice zlepšit život. Prý je strašně málo rodiček, kterým přijde, že je to plýtvání a chce někomu pomoci. Říkal, že si myslí, že je to tím, že se o tom prostě mezi lidmi ví málo informací.

Potřásli jsme si ploutví a už jsem plula si do čekárny vypsat papíry na konec neschopenky a PPM, abych je mohla dát v práci, kam jsem frčela rovnou od doktora. Cestou jsem kolegáčkům koupila 1,5 kg jahod (na 13 lidí). Si představte, že 8 lidí mělo dovolenou dneska. Takže jsme si v komorních pěti došli na oběd, pokecali a příště se musím zeptat jestli zvládli sníst jahody. :s:

Cestou z "práce" jsem koupila jednoho dudlu. Konečně jsem našla takového, co má ten venkovní plast nenalepený na puse, ale čučí od kůže pryč. První syn s dudlou nalíplým na čumáku měl "opruzenou" pusu, jak se mu tam držely sliny, tak mu to kůže nedávala a měl to chvilku červené, chvilku pupínky. A když ani jedno, tak cucal dudlíka tak vehementně, že měl plast obtisklý na puse. :s: Prostě jsme je vyřadili a teď jsem koupila jeden dle našich požadavků. Ale doufám, že ho vůbec nepoužijeme, protože odnaučit od dudlíka je zatím u nás číslo jedna na stupnici nejhorších zážitků. Ještě teď ve skoro čtyřech letech si mladý občas vzpomene a snaží se ukecat, že by chtěl dudlu na spaní. :00: :n: A to ho už nemá skoro 2 roky.

Jinak jsem cestou vyzvedla objednané léky na alergii pro synka a jednu záchranu pro mne a dovlékla jsem se domů. Fakt dovlékla, kyčle bolí moc. Břicho tvrdne a bolí. :( Manželovi jsem zavolala, že sice bych zvládala časově vyzvednout ze školky, ale nezvládám fyzicky. Tak bude dneska vyzvedávat manžel. "To měl radost." Ale zároveň se starostlivě vyděšeně ptal jestli nepotřebuji já pomoc. Tak jsem ho uklidnila, že sebe zvládnu. Ale teda řeknu vám, to, co nyní ujdu je naprosto ostudně málo oproti tomu, co jsem byla zvyklá normálně chodit. Teď dávám sotva 5% normálu a pak už zvědavě koukám kam si sednu. :€z€: :€\€: Mou pidiprocházku jsem dovršila časovkou na našich 91 schodech bez výtahu za 10 minut. (Rychleji to už nedávám a zároveň si pokaždé říkám, jen ať nepotkám žádného ze sousedů. Ta ostuda, jak se vleču. 8) Nedejbože, kdyby si chtěla některá z našich super sousedek povídat, tak to bych udýchala až tak po pětiminutové pauze, jinak bych se při povídání snad udusila. :s: )

Taky mi tak otekly nohy, že jsem měla problém sundat boty. :(

A už vážně končím, protože to je zase slohovka...

:a: