Nemohla jsem včera spát...
Holky, včera jsem po Zoufalkách nemohla usnout (paradoxně Samík krásně spinkal-já nic). A pořád se mi honili hlavou myšlenky... Nejhorší bylo, že jsem si zase vzpoměla na tátu... Umřel mi, když mi bylo šest let. Mám s tím problém, nesmířila jsem se s jeho smrtí a nikdy se nesmířím! Babička (jeho maminka) mi nedávno řekla, že se smrtí svého otce se smíří lehko, byl starý (bylo mu přes devadesát), ale se smrtí svýho syna a bratra se nikdy nesmíří, byli to mladí lidi. Tátovi bylo něco přes třicet. Vždycky, když si na něj takhle vzpomenu, brečím...
V podstatě nikdy o něm s mamkou nebo s bráchou nemluvím. Jen babička o něm občas začne (a to teda koukám, co se dřív dělo), taky mě to vždycky rozbulí-to je takový to, že nechci, mám knedlík v krku a ty pitomý slzy stejně tečou.
Já si pořád říkám jaký by to bylo, kdyby tady byl-byli by pořád s mámou? Rozvedli by se? Kde bysme bydleli? Jak by vypadal?
Taky je mi líto, že Samík bude mít sice dvě babičky, ale ani jednoho dědu. Manžel sice má otce, ale když se rozvedli s jeho matkou, přestal se s ním nějak stýkat a ani ted o Samíka nejeví zájem...
Holky, nepíšu to, aby jste mě litovali (ty časy mám dávno za sebou), jen prostě tuhle věc pořád nosím všude s sebou (taková 13. komnata).
In reply to Já mám úplně stejnou by Terinka84
Tery, to je mi líto. Netuším přesně, co se stalo, ale tak nějak se to dá odhadnout z toho, co jsi napsala. A je to teda drsný! No, můj táta byl taky zdravý jako řípa, jen prostě byl ve špatný čas na špatném místě...
Nezlob se, že to tak řeknu, ale jsem ráda, že v tomhle nejsem sama-myslím, v tom, že taky přemýšlíš jaký by to bylo...
In reply to Tery, to je mi líto. by Tez
aha, já jsem podle toho, co bylo napsáno níže nějak vydedukovala, že byl nemocný.
A nezlobim se, já jsem vlastně taky ráda, že v tom taky nejsem sama...:-)
In reply to aha, já jsem podle toho, co by Terinka84
Ale jo, on byl nemocný. Vysvětlím-dělal malíře pokojů a taky mistra-učil. No, a s těma klukama jel na hory, na Šumavu a zrovna v tu dobu bouchnul Černobyl. Měl rakovinu kůže (jako prvotní diagnozu) a prý to bylo tím Černobylem. Byl blízko a prý to tam zanesl vítr... Taky mě kolikrát napadlo, jestli taky třeba něco nebylo těm klukům...
Babička říkala, že když jim do školy nesla parte, tak se jí ty klus¨ci ptali, kdy se táta vrátí a ona jim řekla, že už nikdy!
Ahoj Terko, já teda nevím...asi je něco ve vzduchu, že je všude taková smutná atmosféra.... To jste měli asi těžké, žít bez táty. Obzvlášť vaše máma. :n: Je to zvláštní, jak se lidské osudy mění. Chvíli je všechno ideální, pak se stane něco, co by nikdo nečekal a převrátí ti to život naruby. Ani se ti nedivím, že musíš na tátu myslet.
Já mám třeba svého tátu ráda, ale byl vždycky dost despotický a cholerik, takže máma to měla těžké a moje a ségřino sebevědomí je malinké.... já zase přemýšlela, jak by ovlivnilo mě, kdybych měla jiného tátu, jestli bych i povahu měla jinou...Možná, že i ty bys byla jiná, kdyby tě vychoval až do dospělosti, kdo ví.
Hlavně se tím netrap, stejně na tom nic nezměníš. (nevím teda, jestli zrovna já mám co radit ://: ) Máš svého manžela, který tě má rád a krásného syna...to je velký dar. :#~:
In reply to Ahoj Terko, já teda by mikoss
Zuzi, máš pravdu-určo bych byla jiná a snad bych neudělala věci, které jsem udělala... Hlavěn si teda myslím, že brácha by byl jinej, a ten by to bohužel potřeboval!
Mě je ted (a myslím, že i bráchovi a mýmu manžovi) líto, že máma nikoho do ted nemá... Když jsem byli malý, tak to bylo do práce a pro nás a ted? Už má nejlepší věk za sebou. Babička (tátova mamka) mi říkala, že po pohřbu mamce řekli, at si někoho najde a na ně se neohlíží... No, a nikdy jsem mamku s nikým neviděla. Ale třeba to jen nevím... Když už se nějaký vnucuje, tak ho máma nechce (chápu-zrovna tohle dělá její příšerný soused!). Už jsme s manžou přemýšleli, že jí dáme inzerát na net, myslím, že by možná ani nebyla proti (nebo by nás zabila?), ale sama to neudělá.
A Zuzi, nemysli si, já si ráda přečtu rady od TEBE! I kdybych si to jen přečetla ani se nad tím nezamyslela, tak třeba se k tomu někdy vrátím.
In reply to Zuzi, máš pravdu-určo by Tez
Tak to zkuste! Co se může stát horšího, než že máma nebude spolupracovat :) Třeba bude nakonec ráda. Člověku samotnému se špatně žije. ;)
In reply to Tak to zkuste! Co se může by mikoss
Asi to spácháme, spíš se bojím nějakých oplzlých chlapů... Ale tak máma je svéprávná, tak by to sna dměla zvládnout.
Ahoj, jojo je to těžký. Mě umřel táta před 5 lety. Ségra i já máme úžasný holčičky a taky mě moc mrzí, že tátu nikdy nezatahaj za fousy. A já mám babču jenom jednu. Mýmu příteli zemřeli oba rodiče když mu bylo 30. Tehdy jsme byla u astroložky(hledala jsem podporu) a ta mi řekla, že každej člověk má svojí cestu na, který má něco předat. Když to předá tak splnil úkol proč na světě byl a odejde. Tak jsem si to tak nějak přebrala a je to pro mě snesitelnější. Myslím, že jsou otázky hlavně co se týče života a smrti, kterým nikdy neporozumíme a myslím, že jim nerozumí ani ty největší pánbíčkáři :-) Pro mě je nejsmutnější to, že vím, že to byl a je jedinej chlap na celým světě, který mě kdy OPRAVDU MILOVAL a dal by za mě život.
Raduju se z toho, že jsem měla tak skvělého tátu a že aspoň na tu chvíli tu pro mě byl :-).
In reply to Ahoj, jojo je to těžký. by Monik15
Moni, no brečím...
Ale popravdě, nějak mě to vysvětlení od tvé astroložky neukonějšilo. Bohužel, asi spadám do skupiny, která si říká, že to je nespravedlivé a proč zrovna ON???
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tery, já si myslím, že to možná sám nevěděl...Nevím, jak to tam bylo, ale vím, že babička s dědou platili každý den 50 západoněmeckých marek doktorovi, a bylo to úplně na hovno! Promin!
To je mi líto s tvýma rodičema...Na druhou stranu ti můžu říct, že koukám, kolik lidí to nemá s rodičema úplně ok (vůbec by mě to nenapadlo, že je to takový staršný procento!). A bydlí vaši někdě blízko? Na Míráku?
Jo, tak tohle je smutny, kdo nezazil, nevi, ja bohuzel ztraila takhle dedecka, sice je to jine, nez tatu, ale i tak jsem na nem dost visela, takze to same :( . Bylo mi 6 a nejhorsi je, ze me nevzali ani na pohreb, abych se tam neslozila a tak, nejsem s tim doted smirena :( a asi nikdy nebudu...............je to smutny a je to zivot :(
__________________________
Muf a Niky
In reply to Jo, tak tohle je smutny, kdo by muf20
My jsme s bráchou taky naebyli na tátově pohřbu (dědové už mi taky umřeli, ale nějak mě to nevzalo tolik jako táta). Jen možná to, že u jednoho dědi jsme byli v nemocnici a když jsme odcházeli, tak říkal, že už nás neuvidí... A byla to pravda! Ale to, že jsme tam nebyli mi zase tolik nevadí-asi by to byl zbytečný stres.
Terezko to je mi lto,to jsem nevedela............v noci jsem take ponocovala,bylo mi zle,asi od zad,v pondeli mne ceka dulezite vysetreni na srdce,tak mam strach,je to v zivote tezky,me napadaji zase hrozne myslenky,jak to tady budou jednou zvldadat moje holky bez nas,bez rodicu atd......proste clovek by zcvokl kdyby nad tim stale dumal,ale proste to prijde........a je mi taky kolikrat do breku..........hele drz se.! :h:
In reply to Terezko to je mi lto,to jsem by Tehulka4
Tery, v poho, já jsem prostě jen měla včera asi dost chmurno, ted už je to celkem ok. Taky už mě to napadlo, co by bylo se Samíčkem, kdyby se se mnou něco stalo...
Tery, v pondělí ti budu držet palečky, aby to dopadlo dobře (dej vědět!)!!! JInak mě poslední dobou taky bolí záda, teda oni to asi spíš budou ledviny, no nevím. Ale věřím, že ti bylo zle, není to nic příjemného!
In reply to Tery, v poho, já jsem by Tez
tery uz mam pristroj na sobe zitra budu vedet vysledky.................
In reply to tery uz mam pristroj na sobe by Tehulka4
Jéé, ty máš to na těch 24 hodin? A co myslíš? Bude to dobré?
In reply to Jéé, ty máš to na těch by Tez
no snad jo,jj na 24celkem trpim,kdyz mi to po te pulhodince meri,takto boli jak das,mam strach z te noci.........po hodine mne to bude merit.......zitra pisnu jak jsem dopadla............. :a:
In reply to no snad jo,jj na 24celkem by Tehulka4
Tak co???
ahojky,diky za optani,spatne,dostala jsem leky na srdce a okamzite mam prestat brat antičku,kvuli hladine hormonu!!!!mam byt v klidu a bez stresu,nici mi tyto stavy srdce......rekl mi to doktor,takto otevrene,jinak dnes jsembyla na odberech krve a moci a zitra budu vedet vysledky.........delali mi testy na ledviny atd......tak ti potom jeste pisnu,mazec.......nic mne nebavi,kdyz si predstavim suolozeni s gumou tak je mi zle,achjooo to jsem dopadla :\/: :O
In reply to Tery, v poho, já jsem by Tez
diky dam vedet..... :h:
Ahoj Tez,
je jasný, že smrtí svých blízkých se nesmíříme nikdy. I když jsi byla malá, tak přece jen člověk má nějaký vzpomínky a musí na to myslet. Já taky teď poslední dobou když nemůžu spát, tak se mi honěj v hlavě různý myšlenky. U mě je to tak, že taťka umírá. Bohužel mu nedávají skoro žádnou šanci. Svýho tátu miluju, v létě budeme stavět barák a on nám ho měl stavět. Má krásnýho vnuka, kterýho neuvidí vyrůstat a malej si na něj nebude pamatovat. Je to hrozný, ani na to nechci myslet. Ale bohužel se s tím musíme naučit žít.
In reply to Ahoj Tez, je jasný, že by mraziva
To je mi hrozně líto...musí to být pro tebe strašné. I když popravdě (nezlob se) cítím z toho textu, že jsi s tím smířená... Ale možná s emi to jen zdá.
Říká se, že když člověk umírá a všichni se na to mohou připravit, je to horší než náhlá smrt.... Nevím, sice mi tak umíral děda (a táta, ale to si nepamatuju-nikdo, teda máma nevěděla, co má za nemoc, babička s dědou-tátovi rodiče-se rozhodli jí to neříct, když se to máma dozvěděla, nevím, od koho, strašně babičku za to seřvala).
Držím ti pěsti, asi to musí být divné období, co? Radost ze syna versus táta.
In reply to To je mi hrozně by Tez
Jj, už jsem se s tím trochu smířila. Je to takový zvláštní období, ale alespoň mám malýho a ten mě zaměstnává, takže na to nemusím moc myslet. Je to fajn i pro rodinu, malej je takový rozptýlení pro všechny. To je zvláštní, že to mamce neřekli. Třeba jen nechtěli, aby se ještě víc trápila.
A my v noci nebudeme vzhrůru, protože nám pak ty hodiny budou ve dne chybět :)
In reply to Jj, už jsem se s tím by mraziva
Jo,jo, nechtěli, aby se trápila (ani popravdě nevím ,jestli to věděl táta, že má tu nemoc...nevím). Babička říkala, jak si plánoval , co s námi všechno podnikne a tak...ale to si jen nemusel tu nemoc připouštět.
Máš pravdu, malej je určitě krásný rozptýlení, a dost si myslím, že to tatkovi dodává sílu!
Terezko, to mi je moc a moc líto. Četla jsem všechny příspěvky a abych řekla pravdu, mám taky špatné vzpomínky. Tátu sice mám, ale na jednu stranu bych byla radši, kdybych ho neměla, protože nám přinesl jen samé trápení, starosti a dluhy. Nikdy mu to neodpustím, jak se natrápil maminku, mě, a trochu i ségru - i když ta ho má furt strašně moc ráda. Mockrát mi ublížil a zklamal mě, sice se stýkáme, ale beru ho už s rezervou a nic od něj nečekám, protože se nezmění a "hajzl" bude vždycky...
In reply to Terezko, to mi je moc a moc by white_tie (neověřeno)
Hmm, Domčo, svůj názor jsem na to napsala už Betat-četla jsi to. Víš, pořád bych ho tady chtěla mít...
Ale na druhou stranu chápu, tě, věřím , že to musí být dost těžký, když se takhle chlap zachová! Hlavně teda pro vaší mamku!
In reply to Hmm, Domčo, svůj názor by Tez
Já vím, je to něco jiného. Já ho pořád chtěla mít tady, stýskalo se mi poněm a když tu byl, tak nás vždy jen zklamal.
Mamka to s ním vydržela 18 let. Pak se v ní ale něco zlomilo a řekla, že už ne a rozvedla se s ním. Vždy mu všechno odpustila, on slíbil, že se polepší, chvíli sekal dobrotu, ale pak to zas pohnojil. A mamka ho jednoho dne prostě přestala milovat - zrovna včera jsme se o tom bavili a říkala, že to byl zlomový okamžik. Kdyby nepřestala, tak by ho nejspíš zase vzala zpátky. Tak se rozvedli a bylo to. Z celých mých 18ti let byl se mnou tak dohromady 5-6 let. Víc ne. Ani teď mi není oporou a jen vždy slibuje a slibuje...
In reply to Já vím, je to něco by white_tie (neověřeno)
To je blbý, Domčo! Přitom je to dospělý chlap, který by si to měl uvědomit...
Promin, že s eptám, ale těch 5-6 let. To jako někde byl? Pracoval? Nebo odešel a zase se vrátil?
In reply to To je blbý, Domčo! Přitom by Tez
Teri, těch 5-6 let jsem s ním prožila za celý život (jako když byl s náma), zbytek byl včudu.
Byl ve vězení. Opakovaně. Vždy nasliboval hory doly, že už nebude dělat "psí kusy", mamka mu odpustila, vzala ho zpátky a on třeba půl roku, rok, nebo i dva sekal dobrotu, ale pak tam zas skončil. Zbyly po něm akorát dluhy, kteý mamka a i moje babička platí dodnes. Byl blbej, za něco si mohl sám, za něco nemohl, ale ani to ho neomlouvá. Všechno to začalo tím, že jezdil náklaďákem a jak mu nakládali kamení (nebo písek nebo něco), tak asi špatně zadělali ty dveře a on kdesi zastavil, a najednou se mu to otevřelo a zasypalo to člověka a zabilo ho to. Za to šel do vězení poprvé. Pak jednou naletěl "kamarádovi" - založili si firmu, jenže ten debil ho obral, měl na taťku i paušál, kterej neplatil a mamce přišla domů exekučka - já jsem jim otvírala, mamka v práci a ze mě dolovali informace. Nakonec to musela zaplatit mamka, protože byl taťka zavřenej za to, jak ho podfoukl ten "kamarád" - kterej už byl ve vězení též...
Pak se teda cca před 3 rokama rozvedli, taťka nechal mamce všechno, byt, veškerý vybavení a tak, vím, že nás má pořád rád, i mamku, ale je to "slibotechnaů. Naposledy ho propustili v létě. Bydlí u mojí babičky v Pardubicích, jenže už zas dělá dluhy (trvalý bydliště má u mamky pořád), a mamce už zas přišel papír, že se zpozdil se splátkama. Má i problém, dostat z něj výživný na ségru, tak je z toho chudina na prášky, protože jí z výplaty zbývá 2 tisíce (to má mít na jídlo a na pokrytí všech výdajů - ségře gymnastika aj.), navíc chodí uklízet ke svýmu bráchovi, aby si přivydělala, jenže těm finančák odstavil účet, takže ten jí eď taky nedává peníze, takže nemá ani babička, ani mamka, tak jsem z toho špatná, protože by stačilo, kdyby táta poslal výživný a mamka by byla "za vodou". ráda bych jim všem pomohla, ale máme toho taky dost, tak si sem aspoň brávám ségru, ať mamka něco ušetří a tak... Ale to jsem odbočila... No tak se víc jak měsíc už neozval, ani mě nebere telefony, ani ségře a ani mamce (přitom když měl zaplacený výživný, tak volal min. jednou týdně).
Nenávidím ho za to, že mi zkazil dětství, mě i ségře (i když ta to tak nebere, furt ho má moc ráda a má pro něj "slabost"), nenávidím ho za to, jak trápil maminku a ubližoval svým chováním celé naší rodině. Celých těch 18 let se od něj nikdo neotočil zády, měl bezpočet šancí "napravit se" a neudělal to. Takže u mě skončil. Chce přijet, ať přijede, ale už od něj nic nečekám...
In reply to Teri, těch 5-6 let jsem s by white_tie (neověřeno)
Domčo, teda můžu ti říct, že mě úplně zamrazilo... Je mi to líto, tohle se stát nemělo.
Ale popravdě koukám,kolik je lidí, co mají takovou minulost...
In reply to Domčo, teda můžu ti by Tez
Jo, navíc bys to do něj ani neřekla http://white-tie.rajce.idnes.cz/Vitani_obcanku_29.08.09/#P1000712.JPG
Taky jsem skoro brečela, když jsem ti tohle napsala, zas mě to úplně zamrzelo a naštvalo...
In reply to Jo, navíc bys to do něj by white_tie (neověřeno)
To bych teda neřekla, máš pravdu! A navíc táta vypadá dost mladě, co?
In reply to To bych teda neřekla, máš by Tez
No právě, neřekl by to nikdo. Bude mu v květnu 42, mamce je 40.
Ahojky, při čtení tvých řádků, jsem si tak posteskla, že opravdu je ten život kolikrát krutý. určitě vyrůstat bez táty muselo být těžké, hlevna z toho důvodu, že neodešel dobrovolně. Mě nepotkala sice smrt rodičů ale dětství jsem neměla také moc šťastné. Naši se rozvedli když mi byly 4 roky, zůstaly jsem u mámy, ale bylo to děsný, táta si nás bral jen co mohl, ale matka mu dělala ještě naschvály, bylo to dost komlikovaný, ale ve skratce to nakonec dopadlo tak, že se mě a sestry zřekla a od mých deseti jsme byly u táty. Mám skvělého tátu a s odstupem času jsem za to hrozně moc ráda. Ale bohužel on má tak hroznou smůlu na ženský, že se mu to pak stalo ještě jednou s jeho další ženou, ta se zbláznila do mladšího a utekla od něj a on zůstal sám s bráchou. Je to prostě hrozné jak mohou některé vztahy končit, ještě horší je to, že kolikrát mámu potkám a ta se radši otočí nebo jde jinam než aby mě aspoň pozdravila, říkám si že to hold její rozhodnutí, ale je mi to kolikrát tak líto. No radši budu končit protože už mám slzy v očích, ale kolikrát se z toho taky potřebuji vypovídat aby se mi ulevilo, tak snad zase bude chvíli klid.
In reply to Ahojky, při čtení tvých by IvuleS
Ty bláho, musím ti říct, že se mi při čtení dělala husinaz tvých řádku, chápu, žes to taky neměla vůbec lehké. To je vůbec zvláštní, jak se někteří rodiče (zvlášt mámy) dokáží zachovat, ale tímto nechci soudit tvojí mamku-ani nemůžu, neznám ji.
Vím, že každý máme NĚCO, a každý má pocit, že to je to nejhorší. Ale opravdu, jak se občas ten život vyvede-nevyvede nestačím zírat.
In reply to Ty bláho, musím ti říct, by Tez
JJ, je to kolikrát opravdu děs jak si ten život s námi zahrává. Já už moji matku nesoudím, už jsem se dostala do stádia, kdy je to pro mě jen žena která mě porodila, ale ne moje matka.
In reply to JJ, je to kolikrát opravdu by IvuleS
Hmm, chápu, teda nechápu z vlastní zkušenosti (moje máma super a já bych tohle taky nikdy neudělala), ale chápu tebe! Myslím, že jsi se k tomu posatvila, jak nejlíp jsi mohla!
In reply to Hmm, chápu, teda nechápu z by Tez
Dospěla jsem k tomu, když se mi narodila Ivča, prostě nedokážu pochopit ženský, který se vzdaj svých dětí. Já bych radši umřela než abych se jí vzdala.
In reply to Dospěla jsem k tomu, když by IvuleS
Taky to tak cítím!
Ahoj Teri,
vím jak moc to bolí. U nás je to obráceně - naši jsou rozvedení a já se s otcem nestýkám - nestojím o to. Mírův taťka jak asi víš, umřel před rokem a něco. Je to pořád hodně živé - dodnes mám celý ten den před očima a vím, že i Míra se tím trápí. Já jsem se přistihla, že není den, abych na to nemyslela. Tak moc bych chtěla, aby tady byl, byl to úžasný člověk. Martínka jsme začali "vyrábět" abychom jeho a mamku přivedli na jiné myšlenky, když se kráva švagrová přes léto zbláznila do jiného chlapa, sebrala synovce a odstěhovala se. Taťka z toho byl hrozně špatnej, bydleli všichni v jednom baráku, švagr má horní patro. Najednou tam bylo ticho a on byl nešťastnej. Mysleli jsme, že ho z toho dostaneme, že bude mít nějaké rozptýlení. Nedožil se ani toho, aby se dozvěděl, že čekáme mimčo. Pozitvní test jsem měla pár dní po pohřbu... Sakra, brečím :r: Ani já se s tímhle asi nikdy nesrovnám, přestože to nebyl můj táta, brala jsem ho tak :h: Ale naučit se s tím žít prostě musíme :(
In reply to Ahoj Teri, vím jak moc to by Betat
Marti, promin, že jsem tě na tyhle myšlenky navedla-to jsem nechtěla!
Víš, strašně mě dřív štvalo, když mi někdo řekl, že třeba např. nesnáší svýho otce! Protože já bych byla mnohem radši kdyby se s mámou rozvedli než aby nám umřel (už brečím taky-a nechci, je tady manžel).
Vždycky jsme s mámou chodili na hřbitov a ona mu povídala, co jsme dělali-když jsem byli malý. A já to ted dělám taky-v hlavě na tom hřbitpvě. Ale je pravda, že to tak úplně neuznávám a nemám ze hřbitovů dobrý pocit, takže sama od sebe tam nejdu, ale není to neúcta-tátu budu mít vždycky ráda).
Taky, jak jsem psala dole Krystínce, to je strašný, když jste to tomu dotyčnému nestihli říct, že bude mimčo....
In reply to Marti, promin, že jsem tě by Tez
Ne, to je v poho. Já nad tím přemýšlím fakt každý den a občas je mi do breku i tak.. Chápu tohle myšlení, že ti co nemají tátu by ho chtěli - jakéhokoliv. Já osobně bych byla radši, kdyby ten můj nebyl - od začátku. Jediné co mám jsou špatné vzpomínky na dětství a moje ségra se s ním soudí o výživné doteď..
In reply to Ne, to je v poho. Já nad by Betat
Ty jo, já mám dneska nějaký špatný den... Ted jsem si přečetla článek od Brevity o Tomáškovi a bulím tady...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Kristý, to je mi moc líto s prababičkou, to musí strašně mrzet!
Já to mám právě ted (to, co jsi ty měla v dětský), že se bojím smrti... Asi je to taky tím, jak se narodil Samík.
Já mám právě období, kdy si na tátu vzpomenu, chvilku se mě to drží, a pak je to pryč... A zase za čas znovu.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já mám úplně stejnou 13.komnatu, jen s tím rodílem, že mi bylo 9 a táta byl zdravý jako řípa, bohužel byl moc hodný a jeho spolupodnikatelům se nehodil. U mě je to vesměs v pohodě, jen jsou takový období v roce (jako narozeniny, Vánoce) a pak v životě (maturitní ples, svatba, narození Kačenky a podobný), kde to je fakt krušný a pokládám si taky otázky, jako ty, byli by naši pořád spolu, kde bychom bydleli atd. atd.