Naše štěstí

Ahojky holky,maminky!
Jsem tu nová a rozhodla jsem se napsat konečně pár řádků na stránky,které mě provázely celé těhotenství a i teď po porodu sem každý den na chvilku mrknu co je tu nového.
Už nepatřím mezi nejmladší maminky je mi 38 a doma mám už tři děti.18letou Lůcu,11letého Vojtíška a teď dvouměsíční holčičku Johanku.
Bylo to nečekané těhotenství a neplánované,ne jako to druhé to bylo vymodlené,jak jsem psala už sem myslela že nám se to stát nemůže a tak jsme si prostě moc pozor nedávali no a bylo to!Na běžné preventivní prohlídce mi pan doktor oznámil,,jste těhotná,,a hned po mě chtěl slyšet jestli si mimi nechám nebo ne.Po týdnu jsem mu měla říct rozhodnutí.No celý týden nám doma trvalo než jsme se rozhodli hlavně kvůli tomu věku,manželovi je už 46 a mě bylo 37 takže jsme to zvažovali,ale nakonec vyhrála touha nebo jak to nazvat.
Já byla samozřejmě šťastná,ale zároveň jsem měla strach jak to všechno proběhne.Začátek byl pohodový až na trošku vyšší tlak vše probíhalo ok.Asi ve třicátém týdnu mi zjistili cukrovku a ta se musela léčit inzulínem.To jsem taky nakonec vydržela,taky co mi zbývalo.
No a to hlavní,celou dobu nám slibovali kluka!!!Paní doktorka na genetice si byla jistá dokonce to napsala i do zprávy pro mého gynekologa.Jaké bylo mé překvapení,když po císařském řezu mi přišla sestřička říci na jipku,že máme holčičku.
Manžel v telefonu ani nemohl mluvit,má totiž dva kluky s prvního manželství a se mnou také kluka.Dceru mám za svobodna a i když ji považuje za svou nesplodil ji jak se říká.
Takže veliké štěstí nás potkalo a já jsem moc šťastná že jsem si mimi nechala a nešla na žádnou interupci a všem starším maminkám doporučuji nechat si svá miminka a užívat si jich stejně jako já své Johanky!!