Naše milovaný dvojčátka Anička a Barunka - květinkový :-)

Ahoj všechny :k:

Tak jsem po měsíci doma z nemocnice a s těma největšíma štěstíčkama na světě...

Začnu asi od začátku, proč jsem tu tak dlouho nebyla. Ve čtvtek 8.4. mi nebylo moc dobře, tak jsme radši jeli do poradny, můj doktor tam zrovna nebyl, tak jsme se rozhodli zajet pro jistotu do nemocnice (musela jsem hlídat tlak, který mi naměřili o dva dny dřív a taky jsem doma upadla, i když jen na zadek, bříško jsem si stihla bránit... takže modřina na zadku byla pořádná :s: )... No a v nemocnici v Prachaticích si mě rovnou nechali. Tam jsem si pobyla týden, protože mi šíleně vyskočil tlak i přes léky, tak mě převezli rychlou do budějický nemocnice, kde je neonatologie - ještě mi mezitím stihli píchnout kortikoidy, takže jsem byla docela klidná, věděla jsem, že to holky zvládnou... Ale vše se uklidnilo a já vydržela ještě další 2 týdny 3v1 :€O: Vůbec vám nebudu popisovat, jak jsem vypadala - dokonce šla o mě na rizikovým mezi maminama fáma, že čekám trojčata :qu: - moc mě to pobavilo a dávala jsem to ještě dlouho k dobru - ale fakt už žádný další dítě z bříška nevyskočilo :c:

Nakonec ve středu 28.4. mi večer praskla voda - od toho dne jsem měla povoleno jít na krátkou procházku a taky jsem taky vyrazila, ale vše začalo nevinně na pokoji, když jsem se ohla pro papír, který mi upadl... Prvně jsem si myslela, že jsem si cíkla, protože mi nic nebylo... Ale ono jooo... Šíleně rychle mě vypakovali na porodní. Bohužel kontrakce žádný, tak jsem si tam poležela do rána na čekacím pokoji, dostala jsem antibiotika do žíli, kvůli odteklé plodovce. Ráno se doktoři rozhodli, že holky musí ven, tak jsem šla na porodní sál a dostávala kapačky... Celkem to šlo, až cca ve dvě hodiny, rozhodl doktor, že to není dobrý a navýšil mi dávku z 80kapek na 500... To začal ten pravej mazec, žádný pauzi mezi kontrakcema, musela jsem být celou dobu v leže, protože jsem byla píchlá na monitor... no nebudu to popisovat, bez manžela bych to nezvládla :h: Ten chudák až do narození holčiček ani nepil a ani nejedl, takže byl stejně vysílenej jako já (teda skoro :00: )... Nakonec se konečně zadařilo a přišlo na sál asi 10 doktorů a stejně sestřiček a všichni čekali na ty naše princezny. Protože už jsem neměla sílu a začala silně krvácet, tak ze mě Aničku musel doktor vytlačit přes břicho (sice mám ještě modřinu pod žebry, ale úleva byla pořádná). Aňulka měla pupečník kolem krku, ale naštěstí byla "jen" pořádná loklá plodovky. Barunku vzápětí taky pomohli vytlačit přes břicho, protože krvácení neustávalo... Vlastně si toho pak moc nepamatuju, jen jsem dostala rychle 2 transfuze krve, koukla se na holčičky, brečela úlevou a štěstím :) Doktoři hledali zdroj krvácení a museli ze mně dostat i placenty, takže žádný jejich vytláčení, ale natvrdo "vyrvání"... nějak už mi to bylo jedno, ale pravda je, že už to nikdy nechci zažít a jsem šťastná, že mám dvě holčičky najednou :\x:

Holky se hned na sále přisály, tak jsem měla radost. Na šestinedělí jsem je měla u sebe až třetí den, protože jsem stále dostávala transfuze a byla ráda, že si dojdu na záchod. Holky neměly sílu sát, tak jsou od začátku na dokrmu. Začala jsem nakonec 5tý den úspěšně odsávat mlíčko, ale bohužel to nestačí, tak je spravedlivě dělím z lahve a dokrumuju umělým... Čtyři dny jsem si ještě pobyly na neonatologii, protože holky neudržely teplotu a nechtěli papat, ale včera nás pustily domů...

Zatím v pohodě zvládám, jsou moc hodná, dokonce opravdu spinkají 3 hodinky, dělá jim určitě dobře i ten čistý vesnický vzduch :h:

No pořádně jsem se rozepsala, doufám, že jsem budoucí mamky před porodem nevyděsila. Ale třeba nástřich a bolesti spodku jsou ok, druhý den jsem si hned sedla, tak se nebojte :qu: