Náš příběh o kojení

Ahojda maminy!!!

Tak jsme se prokojili do 6 měsíce, a nebylo to nic jednoduchýho!!! Rozhodla jsem se, že vám o tom povím. :dance:

Neměli jsme moc lehký porod, a protože Kubík měl po narození menší problémy,(APGAR 5,7,7) okamžitě ho odnesli.
Přiložili mi ho až skoro po šesti hodinách a to bez jakéhokoliv vysvětlení nebo rady. Samozřejmě, že se
nepřisál. Snažil se, ale neuměl to. Týden ho museli v porodnici dokrmovat z injekční stříkačky a já se pomalu hroutila. :r: :r: :r:
Člověk si připadá úplně k ničemu, má malinké miminko a nemůže mu nic dát.
Chodila jsem prosit, aby za mnou někdo ze sester přišel a pomohl nám, a to se stalo až po týdnu.
Při tak velkém množství detí na oddělení a kvůli usnadnění práce, mu sestřičky strčili do pusinky, hned po narození,
dudlík, a tak jednu sestřičku napadlo, vyzkoušet kojit přes chránič bradavek (tzv.medúzku), který je dudlíku
podobný. Byla jsem moc šťastná, že konečně ode mě pije. Je to už 6 měsíců, ale pamatuju si, jak jsem ho
v porodnici po kojení nesla na váhu a s přítelem jsme netrpělivě čekali, zda vůbec něco vypil.
Když ručička váhy stoupla o 5g, skočila jsem mu kolem krku a rozbrečela se.
Domů jsme šli po dvou týdnech a to Kuba baštil 50, a já tomu nemohla věřit. :\x:
A tak se nebojte začátečních neúspěchů, nevzdávejte své pokusy, a hlavně neuvažujte nad umělým
mlékem, vždyť to nejlepší má mrňousek od vás. :one: