Můj první porod

Tak jsem včera psala o svém báječném druhém porodu, který byl úplně předpisový. Teď vám tedy napíšu ještě o tom prvním, který taky nebyl špatný, ale... V noci, asi v jednu, mi odteklo trochu plodové vody. Jako prvorodička jsem radši uháněla do porodnice.Tam mě prohlédli a řekli, že to k porodu bude, ale až tak ráno. Tak si mě tam nechali, přítele poslali domů. Ten odjel čekat do baru. Bolesti jsem ještě neměla. Měřili mi tlak, dali mě na pásy, klystýr, holení atd. Ráno, kolem 7, jsem začala mít kontrakce po 5ti minutách, ale zatím jen slabé, jak při menstruaci. Pak přišel dr a zavedl mi půl tablety ox., v podstatě nevím proč, ale oni to chtěj mít vždycky rychle za sebou. Takže se bolest zesílily, ale blbý bylo, že jsem musela ležet, aby se tabl. rozpustila. Taky mi zavedli kapačku, kvůli nějaké bakterii v pochvě. Tak jsem se chvíli svíjela v leže. Pak, že mi napustí vanu a, že to už pofrčí. Tam jsem byla asi 2 min a hned jsem šla rodit. Asi na dvě zatlačení jsem porodila holčičku, kterou pa doktor málem uškrtil, když mi ji cpal na břicho a ona měla kolem krku šňůru. No, dobře to dopadlo, sestřička ji sundala. To bylo v 9 30, takže od bolestí 2 a půl hod. Jenže holčička byla malá, bylo to normálně v termínu, ale vážila jen 2225g a měřila 48cm. Jinak vypadala v pořádku, ale stejně ji odvezli do větší nemocnice do inkubátoru. A dodnes si vzpomínám, když mi ji ještě přinesli k prvnímu nakojení, jak na mě upřela ta svoje očka, jako by říkala:"Aha, tak ty jsi ta moje maminka". No, zkrátka ji odvezli, mě tam nechali, že prý mě tam nepotřebujou. Tak jsem z toho byla nešťastná, pak ještě volali, dostala infekci- zlatého stafylokoka. Tak jsem se nechala 2. den propustit a jela jsem tam. A tam na mě, kupodivu, čekali. Hned mi ji nosili na kojení, pila náramně, bojovala statečně, s infekcí se nakonec poprala a odcházeli jsme po 14 dnech, kdy už vážila 2500g. Teď už je jí osm, na vysvědčení přinesla samé jedničky, jen je taková dost uzavřená a málo průbojná, ale, jestli je to tím těžším startem do života, nebo je, zkrátka, taková povaha, těžko říct. Není vždy vše růžové, ale teď mám dvě krásné a zdravé děti, vlastně už skoro tři.