Můj porod a porodnice :-)

Už je nám skoro týden. Spinkáme.
Ve středu 27.1.2010 v 4:25 se nám v porodnici FNsP Ostrava Poruba narodila Anna-Marie. Ačkoli mi to tak nepřipadalo, porod byl celkem v pohodě. Nemusím to dělat každý den, ale není to žádné trauma do budoucnosti.
V 14:00 mě začalo pravidelně bolet v zádech. Asi kolem čtvrté jsme se dostali pod deset minut a přiznala jsem se k tomu. Vzhledem k tomu, že pravidelně bolelo "jen" v zádech, tak jsme ještě čekali, jestli se přidá bříško. Nepřidalo, ale kolem šesté jsme byli mezi 5 až 7 minutami a tak jsme to jeli zkusit. V sedm jsme dorazili do porodnice, čas kolem 4 minut. Na monitoru se sice bolesti neprojevovaly, ale stejně si nás tam nechali.
V Porubě je kromě nadprůměrné úrovně techniky, znalostí a možností i naprůměrně příjemné prostředí pro porod. Vlastní porodní sál, kde jste od příjmu až po odvoz na šestinedělí. Žádné stěhování, žádné maminky za plentou. Jen pokoj a tatínek čekatel :-).
V průběhu času se kontrakce zrychlovaly a trvaly déle. Bohužel jsem si skočila do křížových a ty nejen že fakt bolely, ale navíc se moc nezobrazovaly na monitoru, takže jsem byla od půlnoci raději připojená permanentně. Do té doby jsme chodili do sprchy skákat na balónu, ale nemám pocit, že by mi to dalo něco extra. Navíc jsem si nechala dát injekci proti bolesti, po které jsem byla mírně řečeno trochu omámená a to se projevovalo jednak neschopností mluvit, ačkoli jsem chtěla a usínáním ve sprše, kde mě muž musel co chvíli na tom balónu zachraňovat.
Co "chvíli" (protože pojem o čase jsem měla trochu zkreslený... hodina mi někam zmizela a naopak minuty se vlekly) mě kontrolovala porodní asistentka a lékařka. Kromě usměrňování dýchání nám do toho ani nekecaly a muž se projevil jako parádní podpora. Uklidňoval, sledoval časy a prostě tam byl. Cestovala jsem po pokoji mezi postelí (ležet na zádech, na boku) a křeslem. Křeslo se ukázalo jako nejlepší. Takže jsem si seděla a hezky jsme sledovali monitor, jak začínáme trhat rekordy a už jsem se pomalu vzpamatovala z injekce proti bolesti... naštěstí a bohužel. Někdy během noci jsme praskli plodovou vodu. Asi ve tři jsem škemrala o epidurál, který mi sice moc doktorka nechtěla dát, ale když mám ty křížové bolesti, tak na ně to prý zabírá hezky a povolila. Muž si odešel zapálit, protože všechno vidět nemusí. V Porubě se epidurál píchá vsedě a musím říct, že to byla poměrně pohodlná poloha. Během pár kontrakcí jsme měli zavedeno a mohli začít pumpovat pořádné oblbováky :-). Bolesti nevymizely, ale nešly do extrémů, takže dávkování muselo být opravdu dobře nastaveno.
Po epidurálu začaly tlaky. Já si ještě vymrčela odpojení z monitoru, abych si zašla na záchod, kde to šlo i bez klistýru. Myslím, že ho plánovali, ale nakonec nestihli. Neměli jsme ani holení, týdenní strniště to stejně nepotřebovalo. Porodní asistentka někdy během noci nachystala vybavení, což se jí nakonec hodilo a ke konci u mě byla prakticky pořád. Kontrakce co dvě a půl minuty, ale měla jsem pocit, že mezi nimi už není žádná pauza. Asi ve čtvrt na pět přišla paní doktorka na kontrolu a, páni, už to začalo lítat. Upravit křeslo, zavolat dětskou lékařku a sestru a šlo se na to. Vůbec jsem nevěděla jak tlačit, ale nakonec se povedlo. Šlo to s nástřihem, který vůbec nebolel a prý bylo po pěti minutách hotovo. Hlavička, ramínka, miminko. Rudě fialové, ale naprosto bez problémů. Miminko mi dali na bříško a taťka fotil a fotil a fotil. Pak si ji vzali a zkontrolovali, ošetřili, tatínek si ji pomaloval a ponosil. Odrodili jsme placentu, udělali nějaké výšivky, přiložili miminko k prsu a pak už nás nechali samotné. Porodní asistentka i lékařka naprosto skvělé, stejně tak dětská lékařka a sestra.
Po dvou hodinách si vzali miminko, porodní asistentka se postarala o mě, dostala jsem snídani a pak šup na šestinedělí. Dostala jsem pokoj se dvěmi dalšími maminkami (celkem jsem jich během těch pár dní zažila pět, jsou tam opravdu fofry). Malou mi dali, jen co přestala blinkat plodovou vodu. Co se týká přístupu sester, tak si naprosto nemůžu stěžovat a to i jako ta "obávaná" prvorodička. Porodní asistentky na šestinedělí, pokud vám nic není, prakticky nepotřebujete. Pokud ano, tak pomohou, poradí, zařídí... stačí zvednout telefon. Dětské sestry parádní. Některé ještě lepší, hlavně musím vyzdvihnout tu, která koupe miminka :-). Dětské sestry pravidelně, tak asi co dvě hodiny, obcházejí všechna miminka, ve dne, v noci. Ptají se, jestli je všechno v pořádku a radí a radí. V případě potřeby jsou opět na telefonu. Lékaři ač mladí, tak opravdu dobří. Někteří excelentní.
Celkové hodnocení ať už doby před porodem nebo po něm je u mě vysoce kladné. Až budu těhotná příště, tak rozhodně pojedu zase sem, ačkoli bydlím v Praze. Vybrala jsem si výborně a byla jsem opravdu spokojená.