Můj porod

Ahoj, tak jsem se konečně rozhodla napsat, jaký jsem měla porod.
Termín porodu jsem měla 24.8.2008. Máme novostavbu a zrovna nám dodělávali zámkovou dlažbu kolem baráku. Ještě jsem si dělala srandu, že mimi počká, až to bude hotové a pak se přihlásí, že půjde na svět. Zámkovku nám dodělali v pátek 22.8.2008 v 21:00hod a přesně v tuhle dobu mi začaly první kontrakce. Bylo to něco jiného než poslíčci a bylo to pravidelné, ale ne moc silné. Bylo to po 20min, ale opravdu slabé. Raději jsem se šla vysprchovat a manželovi jsem řekla, že asi pojedeme, ale že ještě nevím kdy. Tak jsme si šli oba ještě lehnout, asi v 22.00 jsem šla na záchod a odešla mi hlenová zátka i s krví a to se opravdu nedá zaměnit za výtok, jak tu někdo již psal, že to nepozná. Tak jsem si řekla, že teda asi pojedem. Kontrakce byly po 5 min, ale slabé. Tak jsme vyrazili do FN Hradec Králové. Přijeli jsme tam asi ve čtvrt na jednu. Měli samozřejmě plno, tak se mě zeptali, jestli ještě vydržím a já že jo, tak jsem čekala do 1hod, kdy mě vzali na příjem.

Na příjmu mě píchly na ozvy a vyšetřili mě a zjistili, že jsem otevřená na 4prsty a že si mě tam teda nechají. Sepsali se mnou všechny papíry a poslali mě na přípravu. Tam mi dali Yal a nechali asi 50min samotnou. Pak jsem čekala ještě chvíli na příjmu, než se uvolní porodní sál. Pořád podotýkám, že ty kontrakce nebyly tak strašný. Tak jsem si říkala, že s tím porodem každý nadělá, že ty kontrakce jsou v pohodě. Konečně se asi ve 2hod uvolnil porodní box a tak jsme šli s manželem na porodní box. Zase mě napíchli na ozvy a chodili mě kontrolovat. Asi ve 3hod mě doktorka píchla vodu a pochválila mě, jak to pěkně jde, že už mám půlku za sebou a že do rána určitě porodím. No, bohužel ve 4ráno to bylo pořád stejné a nějak se to nehýbalo. Tak mi napíchli Oxitocin a to začaly ty pravé kontrakce. Teda bolest ukrutná, to se nedá popsat. Ten oxitocin to měl všechno urychlit. Sice jsem se otevřela, ale hlavička nechtěla sestoupit do porodních cest, tak mě nutili tlačit jako na velkou. Zkoušeli to různě, na boku, to už byly pořád ty silné kontrakce cca po 1min, takže to bylo strašný. Do toho mě pořád chodili kontrolovat mimíska na monitoru. Jenže hlavička ne a ne setoupit. Takhle mě nechali asi do půl devátý ráno do soboty, kdy už jsem musela vsát z postele a jít tlačit ve stoje, aby se malý prodral do těch porodních cest. Naštěstí to pomohlo a asi v půl destátý v sobotu 23.8.2008 jsem vstoupila do poslední fáze, prišel doktor (do té doby to bylo na porodních asistentkách), upravili mi lůžko k porodu, dali mi na ruku číslo a začlo se rodit a v 10.13 hod byl Michálek na světě s váhou 4280g a 53cm. Zdravý, krásný, prostě zlatíčko. Pak jsem ještě porodila placentu, doktor mě zašil, protože mi udělal nástřih hráze, který jsem skoro necítila a pak mi manžel přinesl Míšu už v zabalovačce a dali mi ho hned k prsu, jestli se přisaje, přisál se a pak jsme s manželem a prckem zůstali 2hod na porodním boxu, než jsem mohla být převezena na pokoj.

Prcka po porodu mi jen letmo ukázali a hned ho odnesli umýt apod. Ale manžel mohl jít hned s nima,Míšu si podepsal na nohu, fotil jak ho váží, měří, ošetřují mu pupík. A také dávají ve FN HK kartičku s obtisknutým chodidlem miminka a s veškerými údaji, váha, výška a kdo mu pomáhal na svět. Takže krásná památka.

Jelikož jsem měla dlouhý porod a docela náročný, neuměla jsem dýchat, což mě učili až na sále při kontrakcích porodní asistentky, tak jsem byla dost unavená a nebyla schopná si přejít na pokoj po svých. Tak mě umyly asistentky na porodním boxu a nechali mě převézt na posteli a odpočinout na pokoji asi 3hod. Pak mě přivezli Míšu na kojení, ale zase si ho odvezli, abych si odpočinula. Do sprchy se mnou poprvé šla asistentka, aby se ujistila, že jsem v pořádku. Míšu si tu noc nechali sestřičky u sebe a vozili mi ho jen na jídlo a na pomazlení. Docela mi to pomohlo, protože jsem nebyla schopná pořádně chodit, dýchat prostě nic. Dovezli mi ho až druhý den v půl páté ráno a už mi ho nechali.

Jinak ve FN HK jsem byla moooc spokojená. Sestřičky se nám věnovaly ve všem, hlavně dbaly důraz na kojení. Kdo přemýšlý, zda manžela k porodu ano či ne, tak já říkám, že rozhodně ano, protože nevím, jak bych to bez něj zvládla. Držel mě za ruku, chodil se mnou do sprchy, podával mi vložky prostě co bylo potřeba, dýchal se mnou...prostě opora.

Tak to je snad všechno, asi jsem se moc rozepsala, takže kdo to přečte, tak dík za pozornost. A jinak přeju krásný, bezproblémový porod. :a: