Můj porod

02.04.2008

Konečně jsem se dostala k tomu, abych popsala jak probíhal můj porod. Termín jsem měla 10.3.2008, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mimču chtělo na svět, a proto jsem měla jít po velikonocích 25.3. na vyvolání. Avšak v noci z 20.3. na 21.3. jsem v polospánku cítila, jak mě občas zabolí v podbříšku, nevěnovala jsem tomu moc pozornost, protože poslední dobou to bylo stále častější. Okolo 4.00 hod. mě vzbudila již ostřejší bolest, která se pravidelně po 10 minutách opakovala. V 5.00 hod. jsem vzbudila manžela s tím, že se asi něco děje a šla se osprchovat. Ve sprše se to ještě zhoršilo a kontrakce se začaly opakovat po 8 minutách. To už jsem si říkala, že to konečně přišlo a začala se trošku bát. Cestou do porodnice jsem se už kroutila a kontrakce jsem měla každých 5 minut. V porodnici mi natočili monitory, manžela poslali domů a mě na porodní sál. Bylo 7.30 hod. Kontrakce nebyly ještě tak hrozné, bláhově jsem si myslela, že horší už to být nemůže, akorát že se to bude zkracovat. S manželem jsme si stále telefonovali a tipovali jsme, že do 12.00 hod. bude mimi určitě na světě a on stihne ještě návštěvy. Pak to ale začalo. Ty kontrakce byly hrozné. Vždycky když jsem cítila, že už se blíží další, sedla jsem na míč, držela se opěradla a počítala do dvaceti, abych tu bolest tak necítila. Vždycky se na mě přišel podívat nějaký lékař a stále říkali, že nález je stejný, pořád jsem byla otevřená jen na 4cm. To už jsem začínala být nešťastná. Mezitím mi dávali kapačku, protože jsem v sobě měla streptokoka, takže jsem musela ležet na posteli a to bylo snad ještě horší. Dokud člověk chodil, nebo poskakoval po míči, tak se to dalo vydržet, ale klid a vodorovná poloha byly vysilující.Když jsem se stále neotvírala víc, tak se nade mnou jeden lékař konečně smiloval a šel mi propíchnout plodovou vodu, to už bylo asi 13.30 hod. Sice to trvalo asi 15 minut (prý to je výjimka), ale vůbec to nebolelo, akorát když do toho přišla kontrakce, tak to bylo hodně nepříjemné. Pak to všechno nabralo rychlý spád, jedna kontrakce stíhala druhou, ale to už jsem moc nevnímala. Měla jsem pocit, že se mi chce spát nebo že jsem v nějakém transu. Pak jsem začala cítit hrozný tlak na konečník a zachvátila mě panika, že porodím dřív, než za mnou někdo příjde. Přišla sestřička, to už jsem jí říkala, že se to nedá vydržet, tak zavolala lékařku, ta mi nějakým zvláštním způsobem rukou pomohla, řekla, že počkáme ještě na tři kontrakce a půjdeme tlačit. Ani nevím, jak jsem tam na tu kozu vylezla, ale pamatuji si, že se mi moc nelíbilo, že mi přivazují nohy. :-) Paní doktorka mě poučila, že mám začít tlačit, hned jak ucítím kontrakci, tak jsem teda tlačila, ale poprvé hned špatně. Tlačila jsem asi moc krátce. Jakmile jsem slyšela, že když mi to bude trvat dlouho, miminko se začne dusit, tlačila jsem tak vehementně, že jsem ho vytlačila na další tři kontrakce. Z dálky jsem slyšela jak mi říkají, že máme chlapečka a že si vybral pěkné datum, protože je první jarní den, byl úplněk, Velký pátek a právě začínalo znamení Berana. Bylo 15.42-15.45 hod. A pak jsem ho uviděla a hlavně uslyšela... Ten pocit se nedá popsat, to si každá maminka musí zažít sama. Takový maličký uzlíček, který byl celý vyděšený z toho, že už není v teplém bříšku. Položili mi ho na bříško a já jsem ho neohrabanou rukou držela, aby mi náhodou nespadl. Přitom jsem mu říkala:„Eričku, Ty jsi mi tedy dal. Co jsme se na Tebe s taťkou načekali.“ Přiložili mi ho k prsu a on si párkrát cucnul a usnul. Mezitím mě zašívali, což vůbec nebolelo, až se doktorka divila, protože jsem byla natržená a nastřižená moc. Ale proti těm kontrakcím je šití balzámem na těle. Druhý den jsem už seděla na tvrdé židli a dnes to téměř necítím. Malýho mě nechali ještě půlhodinky u sebe a pak ho odnesli. Já jsem odpočívala ještě dvě hodiny na sále, vstřebávala silný zážitek a první dojmy z toho, že už jsem mámou. I když jsem si během těch bolestí říkala, že už nikdy žádné děťátko nechci, když tak koukám na svého broučka, šla bych to kvůli němu prožít ještě jednou, protože on za tu bolest stojí. Všem těhulkám, které čeká v blízké době narození miminka, přeji rychlý a málo bolestivý porod, a i kdyby bolestivý byl, tak si říkejte, že to brzy přejde a na konci té bolesti Vás čeká sladká odměna v podobě Vašeho děťátka.

Ahoj Eriko, moc krásně si to napsala, přeju Ti i malému ať jste oba v pořádku a ať Vám prcek dělá jenom radost :qu: :h: :k: :h: :cc): :cc):

Akorát mě trošku udivuje, že Ti přivazovali nohy :w: :w: :w: :w: :w: To je snad už z dob pravěku... :n: :n: :n:

In reply to by Kajka

Mě to právě taky zarazilo, byl to takový zvláštní pocit, opravdu nic příjemného. Asi mají nějaké předpisy, tak je dodržují. V první chvíli mě v hlavě blesklo, že to bude asi velká bolest, když ty nohy přivazují, pak když bylo po všem, tak jsem si říkala, že jak se člověk dostane na kozu, má od bolesti vyhráno, takže fakt nechápu to přivazování. :n:

In reply to by ErikaJ

No předpisama to asi nebude... To by dělali všude.... Asi by to chtělo je poslat na exkurzi do jiné porodnice :dance: Musí to být takový dost omezující pocit :? Ale hlavně, že je malý v pořádku a máte to za sebou... :/;x: Na takové detaily se zapomene... :\x: :qu: Jinak malý vypadá na ikonce moc krásně. Dávala si sem i jiné fotečky? :cc):

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky