můj porod

Ahoj těhulky a maminky,
konečně jsem se dostala abych vám napsala, že jsem se 26.9.2008 v 1:20 hodin po sedmidenním přenášení konečně stala maminkou :||): . Narodila se nám holčička Barborka a vážila 3170 g a měřila 48 cm. Už minulý týden jsem měla pokus napsat o svém porodu, ale ten internet je tak pomalý, že než jsem stačila napsat aspoň začátek, tak se to moje sluníčko probudilo a začalo křičet jak na lesy. Mám totiž absolutně nespavé dítě. Přes den když naspí tak tři hodinky,tak jsem ráda :\/: . A to ještě po půlhodinkách. Takže rychle jdu psát.
Začalo to 25.9. a byl to pěkný fofr. Toho dne jsem se cítila už od rána tak nějak divně. Ale nemůžu říct, že by mne něco bolelo nebo mi bylo špatně, ale bylo mi tak nějak zvláštně. Druhý den jsem měla jít opět do porodnice na ozvy a tak jsem si ještě večer říkala, že opět mne pošlou domů :\/: . Ten den jsem byla sama doma, manžel pracuje po celé republice a zrovna ten den byl v Šumperku. Říkala jsem si, že je to fajn, protože do Olomouce, kde jsem měla rodit, je to jen asi hodinka cesty, tak jsem byla klidná, že to manža stihne kdyby něco a já nebudu muset volat sanitku. Ve 20:00 jsme s manželem ještě telefonavali a já ho ujišťovala, že se pořád nic neděje :n: a že snad zítra na kontrole mi už dají nějaký termín vyvolání. Sedla jsem si k telce :§: a v klidu se dívala na Ordinaci v růžovce. Běželo to tak 1/4 hodinky a mne chytla taková bolest v podbřišku až jsem se zkroutila. Za chvílku to přešlo a já začala nadávat, že mne ti poslíčci nenechají v klidu ani dívat na televizi. Za 1/4 hodinky mne však chytla další bolest a já začala být ve střehu. Začala jsem sledovat hodinky a z růžovky jsem neměla už nic. Když skončila, tak jsem si šla dát vanu, s tím, že buď to přejde nebo se to rozjede :/;x: . Ve 22:00 jsem vylezla z vany a bolesti jsem měla už po 5 minutách. Šla jsem se obléknout,dobalit tašku a volala jsem manželovi, že už je to asi tady, ale ještě jsem ho upozornila, že to taky můžou být jen silnější poslíčci. Ve 23:30 dorazil manžel a já mezi tím chodila po bytě jak lev v kleci a prodýchavala už po 4 minutách stahy. Ve 23:50 jsme dorazili do porodnice. Hned mne vzali na ozvy a začali prohlížet. Byla jsem otevřená na tři prsty.PA mi říkala, že to bude ještě nějakou dobu trvat než se otevřu na 10 cm :00: . To jsem si říkala, že to nevydržím, protože stahy jsem měla co 2-3 minuty. Sepsali se mnou papíry, dali mi klystýr a poslali na porodní pokoj. Tam už na mne čekal manžel. Mimochodem moc mu to v těch nemocničních hadrech slušelo :s: . Mohla jsem hopsat na balonu, jít do sprchy nebo jen ležet nebo chodit. Na porodní pokoj jsem dorazila asi o 3/4 na jednu a jen jsem říkala manželovi, že nevím jak dlouho ty bolesti po dvou minutách vydržím :ooo: . Jenže já přišla na pokoj a už mne to nutilo tlačit. Hned přišla PA a prohlídla mne. Moc se divila, že jsem už otevřená na 9cm a tak zavolala doktorku, ta mi píchla vodu a měla jsem vydržet aspoň 2-3 stahy, ale nešlo to. Musela jsem tlačit. Tak mi říkali ať zatlačím, že to půjde rychle,ale malá vždycky při zatlačení vyjela kousek ven a potom se zase schovala :a: . Tlačila jsem půl hodiny a pořád to nešlo. Doktorka mi skákala po břiše, pak i se sestrou, ale pořád to nešlo.PA mi říkala, že má malá asi šňůru kolem krku nebo ji má zasukovanou, tak mi musí něco napíchat ať to nějak urychlí. Dostala jsem 4 injekce do ruky a museli mne nastřihnout. Potom malá asi na tři zatlačení vyjela ven :||): . To byla úleva. Už jsem myslela, že to nezvládnu. Malou mi hned odnesli a dávali jí kyslík. Byla trošku přidušená.Ale když mi odešla placenta a doktorka mne začala šít (a to mne šila skoro půl hodiny),tak mi malou donesli a položili nahatou na prsa. Hladila jsem ji a slzy mi tekly jak hrachy. Dali mi ji k prsu a malá byla moc šikovná. Na druhý pokus se přisála :a\|: . Potom mi malou zase odnesli a já odpočívala. V 6 ráno mi Barunku přinesli a už jsme byly pořád spolu.
Tak to byl můj porod. Trošku víc jsem se rozepsala, tak těm které to dočetly až sem děkuji za trpělivost. Omlouvám se za chyby,ale není čas to po sobě číst. A mimochodem, těm které se ještě rozmýšlí zda vzít partnera k porodu či ne, radím VEMTE ho s sebou. Manžel byl pro mne velkou oporou. Při stazích mi mačkal ruku, pořád mne hladil a říkal, že jsem skvělá, že to všechno perfektně zvládám. Moc mi to pomáhalo. A potom když Barča nechtěla jít ven, dával mi studené obklady a držel mne a povzbuzoval, že to určitě zvládnu. Prostě byl mi velkou oporou :one: . Sám taky přiznal, že to byl pro něj obrovský zážitek a je moc rád, že mohl být u toho. Když se malá narodila, viděla jsem jak i jinak tvrďák chlap může být naměkko a se slzami v očích. :c: