mám toho dost

Ahoj holky! nemám to komu říct, tak to musím alspoň napsat sem. Fakt toho mám dost, bydlím v paneláku, moc spokojená nejsem, jelikož pocházím z RD.Bohužel peníze na stavbu bohužel nejsou, tak vlastníme byt 3+1, a stavební pozemek. Jó a to je kámen úrazu, protože vedle pozemku bydlí manželova sestra, hrozná pinda. Už od začátku jsme si nepadli do oka, chodila jsem s budoucím manželem pár dní a ona my začala říkat, že až si ona najde chlapa bude to muset být někdo, kdo bude víc inteligentnější než její brácha. Chápete, pomlouvat takhle svýho bráchu? Za těch 7.let co jí znám pracovala přesně tak 3.roky a zbytek se nechala živit od svý 70.letý matky z důchodu. Doma neuvařila, neuklidila, jenom spala a četla knížky. V životě moje děti nepohlídala, jenom před cizíma lidma se hnala ke kočárku a dělala ťuťu ňuŇu. Když jsme šli sami tak nás jenom ignorovala a ani nepozdravila. Na jaře vyhodila z baráčku svoji mámu, která ji přepsala polovinu baráku. Tchýně šla do paneláku a jěště se dcerunky zastávala, že je vše normální, že ráda půjde do nájmu za 7500Kč měsíčně. (důchod má 9000Kč). No a co mě sere, že mám mýt takovou mrchu za budoucí sousedku, nezdravíme se ani manžel se s ní nebaví. Nejradši bych to tu všechno prodala a koupila domeček v jiné vesnici, ale manžel to bohužel nechce, pozemek dostal jako dědictví od tatínka, tak má k tomu citový vztah. Jenomže on je většinou v práci a já tam chodím s dětma na písek a na zahradku a musím se koukat na tu pindu, v který není kouska citu k druhým lidem. Potřebovala bych se nad to všechno nějak povznést, nějak jí vymazat z paměti aby mě prostě neštvala a byla mě uplně u zadku, ale to mi bohužel nejde a tak mě to jenom ubijí a bere chuť a energii do života.Nevíte jak se toho zbavit? Mějte se holky krásně a zatím pa pa :a: