Mám přehnaný strach o své blízké
Nevím, jestli jsem divná, nebo to tak prožívá většina z nás, ale pokaždé, když můj přítel nebo rodiče někam jedou, mám o ně děsný strach a jenom se chvíli zpozdí, vybavuju si ty nejčernější myšlenky.Když mi bylo 12, tak měli naši ošklivou nehodu v autobuse, naštěsí, táta vyvázl bez zranění a mamka měla zlomenou klíční kost, ale na ty hodiny strachu nikdy nezapomenu. V tu dobu neměl nikdo mobil. Tušila jsem, že se něco muselo stát a neustále jsem lítala na balkon, jestli už nejdou.Řidič nerespektoval zákaz vjezdu a v prudkém kopci mu selhaly brzdy.Zastavili se o poslední strom před srázem, takže to mohlo dopadnout mnohem hůř. Od tohoto zážitku mám takové obavy. Včera byl můj přítel se zaměstnancema v Praze v aquaparku a já doma trnula hrůzou, aby se nic nestalo. Když mi nebral telefon, tak už jsem viděla nějakou autonehodu. Občas si připadám paranoidní.
je ahoj, to jsem rada, ze nejsem sama takovej paranoik.. :). Ja mam stale strach o vsechny, mamu, tatu, segru, jeji deti... no hruza...ziju v cizine a stale je bombarduju sms. A pokud mi neodpovi do 20 vterin , volam vsem...a jsem pak na ne nastvana , ze hned nereagovali..a servu je
jakmile ma nekdo i treba jen chripku, jsem z toho vyrizena.. stale pak volam domu a ptam se jestli uz se citi lip, co teploty a tak.
Asi i ten pocit bezmoci, ta dalka a tak... nicmene vim, ze me reakce nejsou normalni...bohuzel s tim nedokazu nic delat.
Takze neboj, nejsi jedina.. jak vidis jsou i horsi pripady :).. heheheh
Ahoj Lenka
že máš strach po takovém zážitku. Asi je to normální, pokud to nepřesahuje únosnou mez, aby tě to neomezovalo v normálním životě. Já mám strach také, a to jsme žádnou nehodu v rodině neměli. Když má dcera večer ke mně přijít a dlouho nejde, také jí volám a pak jí vynadám, že mi nezavolala, že se zpozdí. A přítel, když nastoupil do nové práce, kam dojíždí autem, a jednou se musel v práci zdržet o 2 hodiny déle a nemohl mi dát vědět, to byla hrůza. Po 1,5 hodině nekonečného čekání a hluchého telefonu jsem ho viděla někde v příkopu v té nejčernější situaci. Co ti budu povídat - totálně jsem zpanikařila a o půlnoci zburcovala i policii. Naštěstí to všechno dobře dopadlo, on se za chvíli ozval a policajti měli pochopení :-)))).
určitě nejsi sama. Já mám taky šílený strach když někdo někam jede. Ségra pracuje v Egyptě vždycky když letí tam nebo sem, tak trnu hrůzou aby to letadlo nespadlo /při tom dnešním padání letadel že???/. Taťka pracuje v Německu, vždycky 3 týdny a pak je pár dní doma a taky šíleně trnu než tam dorazí, pak už jsem jakž takž v klidu, ovšem nejlepší je to když jsou všichni doma. Stát se může i něco tady před barákem samozřejmě, ale když jedou někam dál, je to ještě horší. Tak si představ: taťka jezdí zeleným mercedesem tranzitem, a teď nedávno koukám na net, na havárky a tam nabouraný...co nabouraný...rozmasakrovaný mercedes tranzit.... víš jak ve mě hrklo????? Naštěstí to bylo už v době kdy byl taťka už 2 dni v Německu,ale stejně ve mě byla maličká dušička.... Je to hrozný, každý má strach o své blízké. já i když jede mamka třeba nakupvat a nejedu s ní tak taky mám strach, nebo manžel...když jede do práce a nedojede domů tak jak obvykle (stává se že mi ZAPOMENE dát vědět že se zpozdí - bych ho zabila) tak se taky bojím co se děje a volám mu a pak si připadám jak stíhačka :s: :s: nesmíš si to tak připouštět a na to myslet
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, tak to jsem na tom hůř, já teda nic podobnýho naštěstí nezažila, ale bojím se pořád. Manžel v práci jezdí... když má schůzku, tak nebere telefon a já s... strachy, že se něco stalo a už nad tím přemýšlím a to není všechno, pořád myslím, že mi jednou umřou rodiče ( a to je jim teprve 47) a přemýšlím, jak to tady bez nich zvládnu a pořád myslím na to, že babičky a děda jsou staří a že to může přijít každým dnem a jak volá babička, už si představuju tu nejhorší zprávu....Manžel říká, že takhle akorát něco přivolám, ale mě nejde na to nemyslet :(