mam pocit, ze moje situace je bezvychodna. nezamestnany pritel, miminko, domacnost v troskach..prosim, poradte!
Ahoj holky,
rada bych se na Vas obratila s dotazem, jak to mate vy. Nekdy mam pocit, ze uz mi tady z toho jebne...
Situace: je mi 33, jsem rozvedena a ziji v Nemecku, starsi dcerce je 6, po 2 letech manzelstvi jsme se rozesli, skoncila jsem z toho na psychiatrii a skoro na ulici, nicmene jsem tady musela zustat, otec si vymohl stridavou peci o malou. s mym navratem do cech nesouhlasil..po asi dvou letech, kdy jsem tady bojovala o existenci jsem se konecne zvladla odstehovat z nejhorsi ctvrti (sami turci, cikani atd.) a zacala neco malo vydelavat preklady a kurzy CJ, nicmene na preziti mi to nestacilo, takze jsem uz 4 roky na pracaku. Moje VS studium tady nebylo uznane...Penize od pracaku zadny luxus, ale zit se z toho da, na zaplaceni bytu a nake obleceni, jidlo to staci. Snazim se situaci brat takovou, jaka je...nemuzu odsud kvuli male odejit, ziji skromne, snazim se delat s malou pekne veci, nasla jsem si tady par kamaradu...
Pred rokem jsem si nasla noveho pritele, je z latinske ameriky, asi 3 roky zije taky tady. jeho nemcina je horsi nez moje, i kdyz mel v brazilii velmi dobrou praci a studia, tady zatim nic tady nenasel. Doufala jsem, ze s jeho pomoci z teto porozvodove situace nejak vybrednu, ze bud ja nebo on si najdeme praci a konecne budu zit tak, jak jsem byla zvykla z cech /rodice inzenyri vzdy meli dobre zamestnani, penize se vzdycky nasly atd,...)ale po par mesicich jsem otehotnela - a ted spolu mame 3mesicni miminko...
Co je za problem: pritel je nezamestnany a o nic se nestara. Zije u me. Nechava vse na me - teda aspon mam ten pocit. Vlastne od doby, co ho znam, jenom stavi vzdusne zamky, co jednou bude delat atd...ale skutek utek. Hledal praci, ale vetsinou jeho nemcina nebyla dostatecna. Ted to vicemene vzdal, vetsinu dne se vali na gauci, kouka do telefonu, sprchuje se nebo sedi na zachode. Ja litam kolem maleho, vyrizuji vsechny papiry (kolem bytu, pracak, financ. urad - mam pocit, ze to papirovani nikdy neskonci. Doma delam vetsinu veci, po porodu jsem zase mela zdrav. problemy a chci po nem, aby treba vysaval nebo sel nakoupit - nechce se mu, odklada to i nekolik dni, dokud neudelam scenu nebo to neudelam sama. Bydli uz rok u me. Nejpre mi prispival na najem, ale ted mu zkrouhli davky, takze kazdy mesic mi dluzi vic a vic. Neni u me nahlaseny, posta mu chodi nekam do prcic, kde uz davno nebydli. Kasle na to, ma dluhy nejen u me, ale taky u pracaku 4 tisice euro, kdyz mu prisli na to, ze nebydli tam, kde ma (pokuta). Nijak to neresi. Na maleho mi nic neplati, na socialce jsem taky musela rict, ze mi neco plati, aby po nem nesli. V nasi ulici stavi dalnici, polovinu ulice ted bouraji. Venku armagedon. Mala ma astma, takze se chci /musim stehovat, protoze venku nejde pres prach skoro videt - stavba bude trvat 7 let. Pritel to moc neresi. Kdyz se na to tema chci bavit (hledat byt, vyridit stehovani s pracakem, zazadat o socialni byt atd. - je to tady fakt neskutecna byrokracie na vsechno a cekaci doby), tak vetsinou reaguje popuzene, nema zadne plany, je mu vsechno jedno. Byt mame maly, dvoupokojovy, jeden pruchozi pokoj. Spime vsichni v jednom pokoji, bud rve v noci mimino, nebo mala kasle, slapeme si tady po hlave. Mala jde za rok do skoly, v rijnu a listopadu je ted nejvyssi cas zaregistrovat ji do skoly - jenze my porad jeste nevime, kde budeme bydlet...Jde mi z toho vseho hlava kolem. Muj exmanzel na me tlaci, at uz konecne vybereme nejakou skolu a shodneme se na tom, kam se prestehujeme a kde budeme bydlet po dobu jeji skolni dochazky - mame tu stridavou peci a oba se chceme prestehovat nekde, kde bude lepsi skola a lepsi bydleni, protoze jak pisu, bydlim ted v nejhorsi ctvrti, kde ve skolni tride bude 80 procent muslimu. Ex uz dochazi se mnou trpelivost, vyhrozoval mi soudem a resime ted situaci s mediatorem - na poslednim terminu jsme se domluvili, ze do dvou mesicu mu musim rict, kam se chci stehovat. Nedokazu uz vubec relaxovat, nemam cas na nic, na holku ani na miminko...Kdyz se snazim neco z toho zacit resit (hledat na netu skoly, bydleni, prokousavat se dopisama z uradu v nemcine), tak na kline mimino... pritel sice s malym pomaha a maly je zlaticko, vetsinu casu hodny, ale ani tak nic nestiham.kdyz reknu, ze potrebuju cas na vyrizeni papiru, tak stejne to nikdy nevyjde...zato on vypadne z bytu se slovy, ze jde "hledat praci" a pak sedi v internet. kavarne cely den a vrati se navecer..ja jsem vecer po celem dni s miminkem uplne hotova, v noci kojim taky 2-3x....jsem casto na chlapa vztekla, nebo smutna, skoro kazdy den brecim nebo naopak rezignuju a lezim v posteli s miminkem a ani uz nehnu v byte prstem, ale pak je tady zase bordel jako v tanku, coz me zase rozcili, ze on tady nic nedela atd...mam pocit, ze se z toho brzo zhroutim. nevim, kde zacit, kde je chyba, nebo jestli si tim prochazi kazda z vas, ktera je na materske??? chci toho po nem moc? prijde mi, ze kdyz prijedu do cech na par dni a navstivim kamosky s detma, sice to maji taky tezke, ale resi vicemene jen vareni nebo kam pojedou na vikend, proste takove ty zenske starosti. ale maji treba babicky na hlidani aspon nebo ti chlapi aspon se staraji o zivobyti.. me prijde, ze jsem tady na vsechno sama....nedavno se do me jeste navezla mama se slovy, jestli chci byt na ty podpore vecne a cim se jako hodlam zivit, az pujde maly do skolky...a ze vsechny moje sestrenice apod. maji taky mimina, a jak pekne to zvladaji - dokonce si na materske privydelavaji! a ja se necham zivit od statu....jenze vsechny maji tatinky, co se staraji o prisun penez, rodinne domky, babicky ve stejne vesnici atd...
omlouvam se za takovy negativni popis situace, kdyz to po sobe ctu, vubec se mi nelibi, co jsem napsala:)) protoze normalne jsem clovek pozitivni, snazim se vzdycky najit reseni a jsem ve znameni berana, takze hlavou proti zdi, dokud to jde, ale ted uz to fakt nejde...prijde mi, ze vsechny snahy jdou vnivec a moje situace se nijak nemeni, ba je to jeste horsi...prosim vas o rady nebo jestli jste nekdo v podobne situaci (nezamestnany manzel..atd..)
ahojky, nedá mi to sem nenapsat... Ten pán, co u Tebe bydlí není partner... Takže pokud ho opravdu miluješ, tak prostě začni jednat... Dej mu dítě, oznam mu, že se buď začne starat o rodinu, nebo sbohem a šáteček, nahlásíš ho na sociálku a nebude Tě zajímat, že po něm půjdou... Ale rovnou se připrav na situaci, že přesně tak to může dopadnout. V rámci zachování dceřina zdraví bych se zkusila domluvit s tatínkem dcery, že bys ji dočasně nechala u něj a chodila za ní několikrát v týdnu klidně na návštěvy, ven na hřiště apod... A pokud on má nějaký normální životní standard, navíc je němec, zkusila bych ho poprosit, jestli by mi nepomohl najít bydlení třeba někde blíž jemu, nějakou práci apod., zapojila bych ho do výběru školy pro malou apod... Taky bych se zkusila zeptat na tom pracáku, jestli by nebyla možnost nějakého kurzu němčiny, případně další možnost, jak si nechat uznat zkoušky z Čech... A ještě mě napadlo, když jsi říkala, že exmanžel Ti nechce povolit stěhování do Čech, ale sám zvažuje stěhování za lepší školou, co tak navrhnout stěhování někam do pohraničí... Ty bys mohla bydlet v Čechách, on v Německu a dohodli byste se, jestli dcera bude chodit do školy tam, nebo tady... No, drž se... Asi teď budeš mít ještě chvíli těžké chvíle, ale snad když jsi ten beran brzy všechno vyřešíš ... Zkus to promyslet a jdi krok po kroku... Držím palce
In reply to ahojky, nedá mi to sem by bacilka
ahoj, moc dekuju za komentrare a podporu! jak pises, nechat starsi holcicku vice u otce je taky varianta, o ktere jsem uz uvazovala...on ji teda o moc vic nechce, nez jak ji ma, protoze ma svou karieru (ktera je pro nej na prvnim miste) a po par dnech je z male na nervy a je rad, kdyz jde zpatky ke me...nicmene to mohu na nejaky cas zkusit, aby tam rozhodne byla vice, nez dosud a ja mela aspon cas to nak resit...do vyberu skoly je tatinek te starsi zapojeny, ale s nakou jinou pomoci od nej nemuzu pocitat...jak jsem psala, vse se uz malem resi pres pravniky, takze vzdy kdyz se mu s necim sverim apod., tak to potom rad pouziva jako argument proti me..momentalne mam to male mimi 24 hodin denne, takze job na plny uvazek:)), nicmene o uznavani zkousek atd. jsem se predtim snazila, mam uz hotovy kurz NJ, ktery je pro to nutny (nejvyssi uroven C2). pohranici me uz taky napadlo - treba decinsko je opravdu krasne a otec by mohl bydlet v drazdanech...nicmene mam strach, jak bych to zvladla se uzivit v cechach uplne sama? jste nekdo v cechach s malym miminem a starsim ditetem sama? da se to zvladnout - utahnout byt, jidlo atd., dokud si nenajdu praci? jsem ucitelka cestiny na ZS a SS, tak drive ci pozdeji by se snad neco naslo...nicmene po studiu jsem hned otehotnela, takze nemam zadnou praxi, proto bych asi ani nedostavala materskou, jenom nake to zivotni mimimum, coz jsou myslim 4 tisice? no jestli tady mate prosim prosim nekdo zkusenosti, napiste mi....jit zpatky do cech a zit na hranicich a otec v nemecku by urcite taky bylo reseni...
nemám osobní zkušenost. Mám velkou kliku, že nám to doma klape. Takhle od stolu bych v první řadě "vyběhla" s tatínkem mladšího dítka. Z toho, co píšeš, mám spíš pocit, že se staráš o tři děti než že bys měla životního partnera a dvě děti. Pokud si nesežene práci a nezačne ti finančně přispívat, pokud se dál jen takhle poveze, tak se z toho nevyhrabeš.
Druhá věc, kterou musíš urgnetně vyřešit, je to bydlení. Na tom se budeš muset domluvit s tatínkem dcerky, když ji máte ve společné péči. V téhle situaci bych se zařídila podle toho, co je dobré pro ni. Pokud je to teď jinak neřešitelné, asi bych to zkusila i za cenu, že by byla víc u tatínka než se mnou.
No a pak samozřejmě potřebuješ pořešit práci. Je jasný, že se cítíš, jak se cítíš, když jsi celý den "zavřená" doma jen s dětmi a nefungujícím partnerem. Když budeš mít práci, dostaneš se mezi lidi, přepneš z režimu "matka" do režimu "pracující člověk" a už jen tím se trochu "zrelaxuješ". Když budeš mít nějakou kačku navíc, můžes si pak třeba dovolit zaplatit hlídání pro děti a jít si třeba jednou týdně na hodinku zacvičit nebo nějakou podobnou relaxační aktivitu.
Podle mě v tuhle chvíli není prioritou, jestli tě živí práce nebo úřad práce. Prioritou je ten chlap. Pokud nefunguje jako životní partner a opora, tak je lepší být s dětmi sama. I když samozřejmě s hlídací babičkou za humny je to jednodušší rozhodování než když ji máš dva dny cesty daleko...
ahoj, no to mas pravdu s tretim ditetem...mam ale strach, ze bez sveho pritele bych to nezvladla uz vubec...prece jen mi maleho obcas pohlida, takze se muzu jit aspon osprchovat nebo treba na rehabilitaci...sice je to boj, ale stejne...ale jak zvladnout takove miminko 24 hodin denne? jak pisu, tak rodinu tady nemam a kamosky leda tak na to jit si sednout na kafe jednou za tyden, ale moc nikdo, kdo by mi povozil mimino, pomohl mi neco a tak....mate nekdo zkusenosti s takovym miminkem uplne sama, jak to zvladnout? praci ted zatim resit nemuzu - porad kojim:)) nicmene je mi jasny, ze me prave ubiji tohle, ze jsem porad doma s detmi a problemy...co se tyce toho bydleni, tak s tim uz opravdu musim neco delat. dneska rano na me zvonila zenska z uradu prace, ze jde na kontrolu. uz mi bylo jasne, ktera bije, takze nez vysla nahoru do 4. patra, stihla jsem uklidit vsechny znamky, ze se tady pritel vyskytuje jako je kartacek a vyhodila ho rychlosti blesku z bytu, byl schovany v 5. patre na schodech...jak vysla nahoru, tak ze pry prisla zkontrolovat, jestli tady bydlim sama. prosmejdila uplne vsechno, musela jsem ji otevrit vsechny supliky, i v koupelne, kontrolovala, jestli tady ma spodni pradlo, ponozky, holici strojek, jestli jsou boty moje (nastesti mame stejnou velikost) atd...to vsechno s malym, ktereho jsem mela na rukach a ktery plakal, protoze jsme prerusili kojeni, byla jsem v pyzamu..baba se vyptavala na vsechno jak policajt, jak casto se s pritelem vidam, odkud se zname atd... nakonec nic nenasla, zadne indicie, ze tady bydli, krome nakych tricek v supliku...uz na to fakt ale nemam nervy....clovek je tady proste obcanem 2. kategorie, kdyz zije z pracaku...musim neco vymyslet, jak z toho ven...myslite, ze mu mam treba dat ultimatum na odstehovani nebo at si nahlasi adresu nekde jinde, nebo tak neco? dneska po te prohlidce byl naprosto v klidu, dal si kafe a rikal, ze to bydleni musime resit, no ale ted uz to zase neresi a sedi na pocitaci...to ja jsem ten, kdo ma strach ted vyjit ven, jestli tam zase neceka socialka...
Já bych se na tvém místě vrátila do ČR,na přítele se vykašlala a začala tady úplně od znova..i když je to těžké,tvůj přítel určitě není chlap do budoucna,když se nechává od tebe živit a práci taky ještě pořád nemá..I když to bude hodně těžké,určitě máš na to,aby si byla šťastná a dala si život dopořádku a mohla si užívat života :-) přeji ti hodně štěstí a držím palce,a't to dobře dopadne :a:
In reply to Já bych se na tvém místě by Kačka1989
no jo, jenze vratit se do CR bez starsi holcicky? jeji otec nebude nikdy souhlasit s tim, abych ji vzala do CR. ma pocit, ze v CR je vsechno sto let za opicemi, je to nabubrely zapadak...byli jsme taky sezdani podle nemeckeho prava, mame oba dva "sorgerecht", neco jako pravo na rozhodovani o diteti...takze malou proste nemuzu sbalit a jit s ni do CR. uz jsem to zjistovala, to by bylo klasifikovane jako unos...
Souhlasím se zprávou od uživatele Zvedavec,taky bych takového chlapa neživila a i upřímná diskuze s bývalým manželem by mohla být k užitku.Držím palce,ať se vše brzy zlepší a Vás čeká příjemnější bydlení a i žití.
In reply to Souhlasím se zprávou od by kamiluna
dekuju!
Tak v první řadě - to není tvůj přítel, je to otec tvého syna a tvůj spolubydlící, protože z celého příspěvku jsem nenašla jediný náznak, že bys ho milovala. Tam bych asi začla - bez peněz a s dalším "dítetem" na krku tohle nedáš. Expříteli se v tomhle moc nedivím, tohle opravdu není prostředí, kde by měly vyrůstat děti, takže bych prostě na tu sociálku zašla a nahlásila, že na dítě neplatí. S největší pravděpodobností zůstaneš sama, ale nebudeš ho muset živit, přibudou ti peníze na dítě a holt zůstaneš se dvěma dětma sama. Alew ruku na srdce - to už jsi teď :-( pořád jsou ještě na světě zlatí chlapi, kteří by maminku se dvěma dětma brali všema deseti a starali se o ni jako o princeznu, tak si doma nevydržuj takovýho pitomce! Pak bych asi začala víc komunikovat s exmanželem - i když se ti to třeba nebude líbit, jde hlavně o malou, takže mu říct, jak se věci mají, jak na tom jsi a dát mu jasně najevo, že mu chceš vyjít vstříc a že to děláš kvůli dceři. Nemám tušení, jak to funguje v zahraničí, ale zkusila bych klidně oslovit i nějakou organizaci, která se zabývá maminkama v nouzi, zda by ti nepomohli sehnat bydlení, práci, cokoliv, co by ti pomohlo začít, případně sehnat spolubydlení s podobnou maminkou, kdy byste si pomáhaly hlídat děti, aby druhá mohla do práce. Budeš toho muset překonat hodně, ale máš dvě krásný děti, to je nádherný důvod zvednout hlavu a začít znovu :h: věřím, že to zvládneš a bude mnohem lépe, jen je teď potřeba udělat pár jasných a rázných rozhodnutí...
In reply to Tak v první řadě - to není by zvedavec
ahoj zvedavce:),
dekuju za povzbuzeni. no raznost a jasnost jsou presne vlastnosti, co mi chybi...
taky je asi nejvetsi problem, ze ho porad miluju. i kdyz jsem na nej casto nasrana atd...porad taky doufam, ze se z toho treba jednou spolecne vyhrabeme a budeme mit normalni zivot - domecek, zahradka, 2 deti atd...se starsi dcerou si taky rozumi dobre, obcas mi s ni pomaha, ze ji treba vezme do skolky a tak, nebo si s ni hraje, kdyz jsem s miminkem...tak nevim, jestli by mi bez nej bylo lip, nez s nim....hm...spolubydleni s jinou maminkou by mohl byt opravdu dobry napad, pokud bych opravdu mela skoncit sama - to by vyresilo to, kdyz se clovek potrebuje treba osprchovat nebo jit nakoupit nebo chvili neco vyridit...a taky by byl nekdo na pokec. ted kde bydlim, tak mam fajnou sousedku, tak mi taky nekdy vezme starsi holcicku, hraje si pak chvili s jejich klukem, i ostatni sousedi jsou fajn a nekteri maji deti, tak nekdy treba necham malou chvliku na dvore hrat si s nima...ale jak jsem psala, ta dalnice tady je fakt hruza, takze stehovani se asi nevyhnu kvuli starsi dceri a tomu jejimu astmatu..zase kdyby se pritel odstehoval, tak by nas byt uz nebyl maly, protoze 2 pokoje jsou pak dostacujici...to by byla jedina vyhoda...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, vidím pro tebe jen dvě možnosti, jak se z této zapeklité situace dostat:
1. přestěhovat se do země, kde ti bude líp-třeba i zpět do ČR, dočasně k rodičům, pokud by to jen trošku šlo, než si najdeš práci nebo dělat něco on-line (co třeba prodej hadříků z Německa do Čech na bazaru, apod.)-fotit a popsat věci bys uměla, poslat také.
2. zbavit se současného přítele, který tě jen stahuje dolů. Dříve nebo později by to asi stejně neklapalo a to dost. Je to jen příživník, podle toho, jak to popisuješ.
Nezlob se, že radím tak "ostře", nečetla jsem to celé, ale to je jediné, co mě k tomu napadlo, případně ještě jít na seznamku v Německu a najít si přítele-partnera tam, který by se o vás postaral a měl tě rád.