MALÁ TERORISTKA:(

ahoj, tak přesně takhle jsem to měli my, separační úzkost jako blázen, trvalo to od devátého měsíce do roka, teď je nám 14. měsíců a když odejdu z místnosti nebo ho nechávám u mamky tak nebrečí a ještě zamává.
Já Kubu moc nikam nedávám, jen třeba na dvě hodinky jednou za týden babičce a když začal takhle být závislák, tak jsem ho tam dávala častěji, když u nás někdo byl hrál si s ním a já jsem i za cenu slz ho nebrala, aby pochopil, že mu nikam nezmizím, že tam jsem ikdyž si s ním hraje někdo jiný, kolikrát se mi chtělo brečet, když po mě natahoval ruce a já jsem seděla a nechala ho babičce, ale zvládli jsme to. Já jsem si potřebovala něco udělat a s ním v ruce to fakt nešlo. Bylo to docela drsný sápal se po mě, brečel jen jsem se hnula, ani na záchod jsem bez něj nemohla jít. No a teď to najednou polevilo, zjistil asi, že mu nikam neuteču a když někdo přijede hned po něm natahuje ruce a chce jít s ním, už se jen pohledem jistí zda tam jsem, ale neleze po mě, někdy si přijde pro pusinku nebo pomazlit, ale nevadí mu už cizí společnost. je to krásný, když přijde položí na mě hlavu, dá pusinku a jde zase k babičce nebo k tetě, prostě je to zlatíčko, ale je opravdu únavné, když kňučí a chce jet chovat a chovat.
Jediná radya je vydrž, dej jí najevo, že i když odejdeš tak že se vrátíš, hlavně kdaž někam jdeš tak ne tajně, ale aby pochopila, že se vrátíš. Bude to hodně slziček, ale pochopí. Tak pevné nervy. Pokud máš možnost, tak jí občas dej aspoň na hodinku na hlídání, nebo ať s ní jde manža sám ven.

Jejda. Zatím se moc těším, až filípek poleze (jakž takž se plazí), ale na druhou stranu už teď mě pořád volá a ječí, i když na mě kouká do kuchyně, ale nejsem s ním. To ho asi taky budu mít pořád na noze...ale těším se na to zatím :) pak třeba změnim názor... :a:
PS:Nechci k němu pořád chodit, jenže on je schopný řvát až do pozvracení...takže ho prostě nemůžu ignorovat....

taky sme měli takový období, kromě toho, že na mě furt visela se v noci budila každý dvě hodiny a i dostala hrůzu z postýlky, takže sme museli odendat jednu stěnu, aby spala jakoby s náma. ale mě to tenkrát myslim nevadilo, hodně sme se mazlily a hrály si spolu a práci sem dělala když spala, nebo sem ji měla na zádech, to ještě spala dvakrát denně, takže to byla pohodička, te´d ji je rok a čtvrt a asi to znova přichází, prostě když je utahaná, tak existuje jenom máma a když vařim a je s tátou v obýváku tak řve u zábrany. no a když de večer spát, tak musim ležet vedle ní než usne, kolikrát ještě v polospánku sleze z postele a jde za mnou:-) no ale já se sní mazlim ráda, takže mi to nevadí, ona mě vždycky poplácává po zádech a takovym hlubokym hláskem mručí muáma..je to prostě láska.

ono to přejde, neboj.
a až ti zase potečnou nervy, šup s malou do postýlky, přihoď pár hraček a běž se na chvíli vydechnout do jiný místnosti :k:

Separační úzkost-vyskytuje se cca od 8 měsíce a trvá různě dlouho-od týdnů po měsíce :) My už jí máme skoro tři měsíce a nijak se to nelepší,zato je to ale strašný mazlíček :).je to šílený období pro rodiče,ale pro dítě je to období důležité-poprvé poznává co je to strach z cizích lidí a je to normální známka zdravé socializace.chce to pevné nervy a určitě se za to na ní nezlob,ona za to nemůže,je to přirozený vývoj :) Je poměrně důležité jí nenechávat vyřvat v tomhle období,ona prostě se musí pořád ujiš´tovat,že tam jsi a neopustila jsi jí-dítě v tomto věku nedokáže pochopit,že když odejdeš,tak se taky vrátíš-myslí si,že už nepřijdeš :(

ahojky, nám je 6měsíců a mám pocit, že taky brzo umřu. budí se často, někdy musí mít pozornost, často se rozličuje, vzteká. jsem nevyspaná, unavená, dříve jsem nemohla ani vařit, teď už ho beru do kuchyně sebou na sedátku, ale stejně kolikrát musím zpívat aby to vydržel. Snad to bude lepší

Ahojky. Nejsi sama... Martince je 16 měsíců a už od 12 měsíců dělá to samé. Nekojím. Nedojdu si sama na záchod, nemůžu vařit, aniž bych jí měla zavěšenou za moje nohy... Je to hrozný klíště... Ségra mě ujistila, že to přejde... Má 4 děti... Přejde... ale kdy ksakru???:D.