Láska, až to bolí...
Ahojte maminky, teď jsem uspala to moje půlroční zlatíčko a ač jsem neměla důvod, měla jsem slzy v očích...Taky se vám to stává, že když je mimísek takhle úplně bezbrannej, spinká, že vás úplně nejvíc přepadá ta bezmezná láska k němu? Co vás všechno napadá za myšlenky? Já mu každej večer slibuju, že ho ochráním úplně před celým světem, že spolu zvládneme všechno a že nikdy nedopustím, aby se mu stalo něco zlýho. Dost nadnesený, že? Ale nemůžu si pomoct, dokud jsem ho neměla, ani ve snu mě nenapadlo, jak moc svý dítě máma miluje.
tak ja brecim,uz kdzy to tady ctu......ale nejvic, kdyz zrovna koukam na telku a zrovna daji upoutavku..nemyslis/zaplatis..jak mimco skonci v aute na palubni desce....to hned bulim a jak vidim zacatek tak prepinam na jiny program....obcas jezdim s malou autem a nekdy se clovek neubrani myslenkam, co kdyz se neco stane....
Nazdárek. Jo, jo, jo. Taky to tak mám. Když se Škubánek narodil, tak jsem čekala ten příval citů, o který tady všechny mamky mluvěj a ono nic. Jasně, že jsem ho měla ráda, ale tak nějak jsem se nemohla srovnat s tím, že mám dítě a je po legraci. Že už ho teď budu mít napořád. Připadala jsem si jako krkavčí matka. No a pak jsme šli jednou ven a zafoukal vítr. Kočárek se s Kubou převrátil, tan spustil strašnej řev a ve mě se najednou něco zlomilo a představila jsem si, co kdyby se mu něco stalo. Uvědomila jsem si, jak strašně ho mám ráda. Od tý doby se mi často stává, že se na něj zadívám a najednou mám slzy v očích, jak jsem šťastná, že ho máme :h: .
In reply to Nazdárek. Jo, jo, jo. Taky by Lucky78
Ahoj, já jsem to měla vlastně podobně. Pořád jsem čekala, jak mě to přepadne hned, jak Zbyněčka uvidím...a najednou jsem měla pocit, že nic nepřišlo, žádný návaly lásky...poprvé mě to přepadlo, když jsem se v porodnici asi třetí den ploužila brzo ráno na záchod a oni zrovna rozváželi miminka, co nebyli na noc u maminky. Já jsem malýho u sebe taky neměla, protože mi bylo dost zle a najednou jsem šla po chodbě, ta byla prázdná a jen uprostřed byly na vozíčku vyskládaný čtyři uzlíčci...tři plakaly a jen jedno koukalo kolem sebe a bylo klidný...byl to ten můj uzlík a když jsem se u nich zastavila, fakt jakoby mi očičkama říkal, že ví, že jsem jeho maminka a že už se za mnou zase moc těší!:-) Na záchod jsem už nedošla, musela jsem ho mít hned u sebe a od té doby je to silnější a silnější...
ahojky! tak já jsem na tom podobně jakovy! Mám už tříletou holčičku a sedmitýdeního chlapečka. A je pravda, že láska s přibývajícími týdny sílí. A když je Lucinka nemocná, je to tak strašnej pocit bezmocnosti (bála jsem se už asi dvakrát jedné odně ošklivé nemoci) a bulíte, protože vás napadají černé myšlenky. Nikdy jsem si nedokázala představit, jak silný je mateřský pouto, protože dětičky miluju opravdu nade vše na světě!!!! A občas je to opravdu až tak silný pocit, že si myslím, že se mi rozkočí srdíčko a opravdu ta láska až bolí!
Ahojky, mám dceru 10 let a teď čekám druhé dítě, jsem 40 tt :s: a musím Ti říct, že zaroveň s dcerou to mateřský pouto roste víc a víc. Je to stále silnější a silnější. Když byla ještě malička, měla jsem ji u sebe, byla stále semnou a měla jsem o ni strach...ale teď je jí 10 odjede na prázdniny nebo vezme kolo a odjede s kamarádama ven, nemužu jí stále kontrolovat a ty starosti jsou větší a větší... Hanka
In reply to Ahojky, mám dceru 10 let a by Zmrzka
toho já se bojim, abych nebyla taková ta matka co ho bude pořád hlídat..jenže když člověk vidí co se dějě, tak je to těžký...
In reply to toho já se bojim, abych by Tereza.
jo jo holky,je to tak dokud jsou maličké,máme je pořád u sebe a pod kontrolou,ale když jsou starší a samostatnější,jsem věčně přilepená na okně a vyhlížím je.Jsou naučení,že se musí co půl hodiny hlásit ,když jsou venku,a nedejbože se s tím ohlášením spozdí,tak to už běhám kolem baráku,a zháním je.Manža říká,že bychom je neměli vůbec ještě pouštět samotné ven,ale nepusťte je ,když jsou tam všichni jejich spolužáci a kamarádi.
In reply to jo jo holky,je to tak dokud by pit
jo jo ani mě nemluv...moc dobře to znám..
Tak jsem na tom úplně stejně jako ty. Anička je tak sladká :c: a vím, že udělám všechno na světě, aby byla šťastná, zdravá a spokojená. Strašně moc jí miluju. :a:
Ahojky,moc dobře znám tyhle pocity a věř,že čím bude tvá holčička větší budou ještě sílit.Když chodím večer kontrolovat kluky (6 a 8 let)tak si vždycky sednu v pokojíčku rozsvítím lampičku a jsem hrozně moc dojatá a šťastná,že je mám,že jsou zdraví a uvědomuji si velmi silně to pouto co mezi námi je. :h: Je to hrozně dojemné a krásné.
Ahojky,moc dobře znám tyhle pocity a věř,že čím bude tvá holčička větší budou ještě sílit.Když chodím večer kontrolovat kluky (6 a 8 let)tak si vždycky sednu v pokojíčku rozsvítím lampičku a jsem hrozně moc dojatá a šťastná,že je mám,že jsou zdraví a uvědomuji si velmi silně to pouto co mezi námi je.Je to hrozně dojemné a krásné.
ahoj.zrovna dnes jsem te sve ctyrmesicnicqcorce rikala,jak ji mam strasne moc rada.Mam pocit,ze jsme uplne jedno telo..
In reply to ahoj.zrovna dnes jsem te sve by cica
mám úplně stejnej pocit..strašně toho svýho broučka miluju a strašně se o něj pořád bojim..zrovna včera jsme byli na chatě a mamky přítel ho vzal ven..byli dopolko dvakrát a vždycky se tak do hodinky vrátili a pak vyrazili v 1 a ve dvě nic, ve tři nic..v půl 4 nic to už měl malej jíst..začala jsem být pěkně nervní..pak 4, půl pátý..nic..(samozřejmě u sebe neměl mobil)..táta je šel hledat do vesnice, pak k vodě a nikde nikdo..já už brečela, měla jsem tak staršnej strach, napadaly mě ty nejhorší představy..a v 5 se ty dva naprosto vysmátý objevili..Mates měl už před hodinou a půl jíst a byl naprosto v pohodě..myslela jsem, že ho umačkám jak se mi ulevilo..a toho druhýho jsem myslela, že zabiju..prý neměl ponětí o čase..teď budu kontrolovat jestli má u sebe každej mobil, když jde s mým pokladem ven :-)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak vám všem moc děkuju, že jste se podělily s pocity, holky! Často mám strach, že ze mně bude opičí máma:-) Nejradši bych ho měla pořád u sebe, aby se mu nic nestalo a zatím si fakt nedovedu představit, že jednou bude chtít jít ven za kamarádama a já budu muset jen doufat, že se mu nic nestane. Tak nám všem přeju hodně síly, abysme dokázaly dát jednou těm našim zlatíčkám tolik volnosti, kolik budou potřebovat. :a: