KLMM - letí to, co?

Ahojky holky,
tak vám musím říct, že pokaždé, když sem píšu a vybírám diskuzi, do které vložím svoje řádky a vidím tam "leden 2010", přepadne mě fakt dost velká depka. Podívám se na tu naší drobotinku a říkám si, že to ani není možné, jak čas letí. Teď o prázdniny, bylo to 4.8. jsem si vzpomněla, jak jsme loňské léto, ten samý den, byli v ZOO v Českých Budějkách, a já šla na záchod a zjistila jsem, že špiním. Krve by se ve mně nedořezal. Pádili jsme do tamější nemocnice, srdce až v krku a mysleli jsme na nejhorší. Jaká úleva to byla, když se na UZ objevli živé, hýbající se miminko. Prvně jsem tak viděla, že malé tluče srdíčko a vystrkovala na mě prdelku. Od té doby jsem až do porodu ležela a ležela. Myslela jsem, že těch dlouhých 6 měsíců ani nepřežiju. Během té doby jsem probrečela litry slz, třikrát málem porodila, bolestí jsem nemohla už ani vstávat z postele, moje chůze se podobala šourající se 90leté babičce, a přes to..... když se dneska podívám na Natýska, vím, že bych do toho šla znova. Miluju svoje děti nadevše na světě, snažím se užívat kadžičkou minutku, kdy jsme spolu a přesto mi přijde, že ani nestíhám seldovat, jak rostou. Na malé je to vidět strašně moc. Den za dnem dělá pokroky, je s ní psina, dokáže se už taky pěkně vztekat. Je to naše zlatíčko a NIKDY v životě nezapomenu na jediný den, kdy jsem jí nosila pod srdcem.

Holky, mám pocit, že na mě vlezla i teď, po takové době, laktačka. :\\: