jsem špatna mama

mě je taky 21let mam 2,5 roční Adélku a je jak malý čertisko vše co může dělá naopak než bych chtela je strašně aktivní a ta mladší Anetka ta je ještě maličká budou jí 4měsíce a taky se umí dobře ozvat taky někdy přemýšlím že se z toho zbláznim samozrejme taky nekdy zakricím ale to uz k tomu patrí není to špatnou výchovou je to tím že jsme mladé a je to pro nás něco nového ještě pred par rokama se o nas staraly rodiče a teď jimy jsme my pyšné maminky :)
:one:

Špatná máma je moc silné slovo, možná nezkušená, výchova dětí je ta nejtěžší nejkrásnější, ale také nevděčná práce, když si vzpomenu když jsem ve 21 měla první dceru, byla jsem na tom podobně, jako ty a teď po 15 letech mám druhou a je to opravdu jiné, mám spoustu zkušeností a čerpám ze svého dosavadního života, pokud mohu poradit, opravdu důležitá je ve výchově důslednost a láska, tím si člověk vytvoří přirozenou autoritu, výchova někdy bolí obě strany, ale co se zaseje, to se obyčejně sklidí, vím,že je to hodně obecné, ale každé dítě je jiné a je třeba každou situaci řešit podle povahy dítěte, věřím, že to zvládneš, i když nejsem zastáncem nějakých výchovných publikací, možná by ti něco pomohlo drž se ;)

Určitě nejsi špatná máma, tak jak je v příspěvku pode mnou s tím souhlasím ale je to taky moc těžký se ovládnout kolikrát mám pocit že se zblázním když asi po stý říkám nelez tam atd...ale opravdu zabírá když mu jakoby navrhneš jiný zajímavější řešení.Mám dvouletýho kluka a jak všichni říkaj že to bude ještě horší tak to nevím kolikrát mám pocit že nezvládám a určitě nejsme samy neboj. Stačí když se na tebe pak usmějou nebo obejmou a je to pryč, jojo jsou taky pěkně vyčuraní co :s: ,

Kolik je holčičce? Já mám princeznu 2,5 a je fakt kolikrát na zabití.

nejsi špatná máma, jen nevíš, jak se svou dcerou pracovat.. já kolikrát taky bouchnu, ale efekt to na naši malou mívá opačnej.. daleko lepší a pro obě strany schůdnější je nekřičet, nepoužívat NE.. zdá se to být nemožný, ale v okamžiku, když dělá něco, co nechci/je nebezpečný atd., stačí říct (příklad, dělá mi binec v kuchyni, vysypává čaje a tak podobně): ale kuš, pojď, vezmi si tady lžičku, tady máš mističku, dáme do ní chlebik a budeš vařit jo? a ona přikývne na souhlas a je klid.. kdybych na ni ječela a říkala - to nedělej, kolikrát jsem ti to říkala?! tak se vztekne a na truc udělá nějakou další lumpárnu.. tak zkus taky dcerku vést pozitivně (neříkat : do kaluže NECHOĎ, ale říct: honem honem, kaluž se musí ryyyychle obejíííít ;) ) chce to sebekontrolu a zprvu je to docela náročný, ale jak se naše malá začala kapánek projevovat, započala jsem sebetrénink a výsledky jsou zřejmý... joo, když už se fakt vzteká, tak není jinýho zbytí, než ji nechat tak jak je a jít jí z očí - jakmile zjistí, že ji nikdo nepozoruje, okamžitě přestane ;)