jsem bez chlapa
ahojky,nevím si rady.Jsem devatenáctiletá těhotná studentka,bez chlapa.Táta se psychycky zhroutil,nečekala jsem to od něj.Potřebovala bych sehnat chlapa,který by mě chtěl i s miminkem.Připadám si najednou míň hodnotná.Straší mě noční můra,že k sobě chapa nenejdu a když jo,tak takového,který se bude chovat k mému děťátku tak jak se chovají lidi k dětem které nejsou jejich.Navíc ke všemu tomu,bych chtěla zvládnout dodělat dvouletou nástavbu,ve které jsem tenhle rok začala.Neumím si vůbec představit,jak to všechno bude,za miminko bojuju od začátku,ale vím,že bez chlapa to neutáhnu.Ráda bych se chtěla zeptat co si o tom myslíte a dělali na mém místě?
Hlavně buď v klidu, když se stresuješ, tak to cítí i to dítě. Jsi mladá, mnohem mladší než já, a z vlastní zkušenosti vím, že chlapům mimčo nevadí. Určitě najdeš vhodného tatínka, který vás bude mít rád, ale chce to trpělivost a ne ho shánět za každou cenu. S tou školou ti můžu poradit jen jedno, jestli se můžeš domluvit na individuálním studijním plánu.
Tady (a nejen tady) je nás hrozně moc bez chlapa. Netlač na pilu. Mít chlapa za každou cenu, jen proto, že si myslíš, že to neutáhneš, nemá smysl. Moc Ti držím palce.
mno já nevim ale někdo ti miminko udělal ne? nemuže jen tak zmizet ze světa tak to musiš skusit přez něj na korunky
a chlapa seženeš neboj jsou i takový kterým to nevadí
asi to nebude hned, ale nějakýho prtnea a tátu po dítko určitě mít budeš. možná se ti to zdá neskutečný, ale jsou i mužský, kterým nevadí, když má jejich vyvolená miminko. a se školou, to nevím. denní studium s prckem by bylo obtížný, alle zjisti si na tvojí škole, jestli umožňují individuálí plán, ev. jestli nejde studovat dálkově... řešení určitě najdeš. držím palce
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ahoj,já si miminko neplánovala,ale nedokázala bych jít na potrat.Otec miminka je sociální případ,který nemá sám kde žít,práci dělá na černo,nedokáže se postarat o rodinu.Je mu sice jednadvacet,ale chová se jako histerický nevyzrálí fracek.Znám ho dlouho,ale todle jsem od něj nečekala,málem jsem kvůli němu potratila,protože se chtěl oběsit.Začal se chovat,jako ta největší chudinka.Měl za mnou přijít včera a nepřišel.Žádný spoleh na něj není.Nevím co se stalo ,ale totálně se změnil v někoho koho nepoznávám.Když jsem sním mluvu naposledy,tak se mě sebevědomě ptal,jestli si vážně myslím,že mě v tom nechá?!Jak se lidově říká skočila jsem mu na špek.Měla jsem velké štěstí,že jsem se dostala na tu školu a tu šanci nemohu zahodit.M ožná se to zdá neuvěřitelné,ale jiní to zvládly.Možná působim jako náctiletá naivka,ale pár životních zkušeností mám za sebou,tak ta naivka už nejsem.Děkuji ti,ale za svou upřímnost
Ahoj. Tady je každá rada drahá. Neboj se, být na miminko sama není zase taková hrůza. Nějakého hodného partnera a tatínka pro svoje dítko si určitě časem najdeš. Rozhodně to nelámej přes koleno a zkus popřemýšlet i o možnostech, jak to budeš zvládat, kdyby to hned nevyšlo. Hodně sil a štěstí při hledání :a:
Jani, rozhodně bych zkusila tu seznamku... to už teď budeš mít těžší.. ale neboj, až bude malý na světě, všecko se urovná.... i taťka vyměkne... držím ti moc palečky.. papa
Zlato moje, to je mi líto. Co bych já dělala, to nevím. Teď když čekáš miminko se nemůžeš stresovat a taťkovi se nediv, pořád budeš jeho malá holčička. Možná skus nějakou seznamku přes net, jinak neporadim, ale držim palce ať to čas vyřeší za tebe.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, byla jsem na tom podobně. Otěhotněla jsem těsně po maturitě a ještě než jsem to zjistila už měla zaplacenou školu, akorát jen na roční studium. Přítel mě posílal na potrat a nakonec se se mnou rozešel, což bylo štěstí, jinak bych měla za sebou teď peklo. Dlouho jsem nevěděla co dělat, z potratu jsem měla hrůzu, ale na druhou stranu jsem si nedovedla představit, co bude. Byla jsem z toho hodně na nervy a bezradná a rodičům to řekla po pár měsících. Naštěstí mě podporovali, i když ze začátku byli taky v šoku. Myslím, že každý rodič to musí nejdříve rozdýchat, ale pak bude mít vnoučka/vnučku rád. Ve škole mi vyšli hooooodně vstříc, nekontrolovali mi moc docházku, jen jsem musela zvládat. No a když bylo malé třičtvrtě roku, seznámila jsem se s nynějším přítelem(přes spolužáky) a teď jsem v 21. týdnu:-) Takže nevěs hlavu, sehnat hodného chlapa není ani s mimi těžké:-)