Termín porodu jsem měla v úterý 18.11.2008. Pořád jsem se bála (prakticky celé těhotenství...), že to bude dříve. Nebylo. Při posledním CTG v pátek 21.11. mi pan doktor napsal další kontrolu na úterý 25.11., s tím, že pokud do té doby sama neporodím, dohodneme se na vyvolání porodu.
V neděli večer jsem odjela k rodičům, abych nebyla sama doma. Celé pondělí jsem se snažila jakoby si "přitlačovat". Nevím, jestli to mělo nějaký účinek, nebo by k tomu došlo i tak, ale večer ve 22.15 mi praskla plodová voda. A bylo jí hodně. Ještě jsem chtěla nějakou chvíli zůstat doma, ale tátovo manželka (táta byl na několikadenním školení), chtěla raději jet hned. Pan doktor mi vyšetřil a moc mi nepotěšil. Stále zavřená, čípek ještě 1,5cm. Kontrakce jsem měla po 7-mi minutách. Až do rána. Ráno jsem dostala tabletku na vyvolání porodu. A vůbec nic se nestalo, neměla žádný efekt. (na druhé posteli ležela maminka, ta dostala jen půlku té tabletky a porod se jí rozjel rychlostí blesku) Kontrakce stále po 7-mi minutách, zavřená,čípek na 1cm. Po 12-ti hodinách od odtoku plodové vody a následně každých 8 hodin jsem dostávala antibiotika. Potom mi dali oxytocin. Byla jsem skoro pořád připojená na CTG. Kontrakce začaly být silnější a častější. Jenže paní doktorka koukla na ten záznam z CTG a řekla, že při každé mojí kontrakci se tam mimču "špatně daří". Tedy mi odpojily oxytocin. A snížila se bolestivost kontrakcí a vrátily se na interval sedmi minut. Za nějakou dobu mi ho opět napojily, a efekt stejný. Kontrakce silnější a častější, jenže mimču se nedaří. Zas mě odpojily a kontrakce zase zmizely. Asi v půl desáte večer, tedy 23 hodin po odtoku plodové vody, jsem potřetí dostala oxytocin. Kontrakce se rozjely, interval se postupně zkrátil až na dvě minuty. Začaly mi křížové bolesti. A podle vyšetření jsem byla otevřená na jeden centimetr. Porodní asistentka mi sdělila, že teď teprve se mi začíná měřit začátek porodu a že jako prvorodička budu rodit až šestnáct hodin. Ležela jsem na boku, bez přestání připojená na CTG. Viděla jsem na záznam, že to maluje stejné křivky, tedy že při kontrakcích se mimču nedaří. Po nějaké době mě tedy opět odpojily. Po odpojení jsem neměla už žádné pravidelné kontrakce, jen sem tam lehkou.
Napsala jsem domů sms, ať jsou v klidu, že až se ráno vzbudí, ať za mnou přijdou, že snad už budu rodit. Jenže tátovo žena nervozitou nespala, tak vyrazila hned, nakonec jsem byla ráda. Dorazila v půl druhé ráno.
Chvíli před tím přivedla paní doktorka na konzultaci ještě jednoho pana doktora. Vyšetřil mě a odešli. Paní doktorka se vrátila a sdělila mi, že porod nepostupuje, jsem otevřená na dva cm a že mi dají epidurál, a že se to snad rozjede. ...
Musím říct, že paní doktorka anestezioložka byla skvělá. Všechno mi říkala, co se mnou dělá, všechno popisovala, hrozně mě uklidnila. Když začal epidurál účinkovat, dostala jsem počtvrté oxytocin.... A se stejným výsledkem. Akorát díky epidurálu byly kontrakce úplně v pohodě. Pro mě ano, ale co mimčo tam uvnitř? Alespoň jsem se snažila usnout, abych měla sílu na pozdější dobu.. Nespala jsem dva dny. Pak se ale najednou rozlítly dveře, rozsvítilo světlo, jedna porodní asistenka mi nasadila kyslík, druhá odpojila kapačku, začala zavádět cévku, a že paní doktorka hned přijde a vše mi vysvětlí. Ta chvilka se mi zdála nekonečná. Paní doktorka mi řekla, že epidurál nepomohl, porod nepostupuje, mimču se nedaří a že mi udělají císařský řez. Musela jsem ještě něco číst a podepisovat, stejně jsem na to pro slzy neviděla. Hrozně jsem se bála o mimčo. Jenom jsem se zeptala, jestli mi to udělají v epidurálu, když už ho mám zavedený. Odpověď byla ne, v celkové narkoze. Pak už bylo vše hrozně rychlé. Jela jsem na sál, tam mi to přišlo hrozně profesionální, jak v těch seriálech z nemocničního prostředí. Nikdo nekoukal, všichni kmitali, vysvětlovali mi, co se mnou dělají. Bylo to hrozně rychlé.
Shrnutí sáhodlouhého příspěvku: Ve středu 26.11.20078 v 03:47 se mi císařský řezem narodila holčička. Měla 3.720g a 52 cm a dostala jméno Anna Pavla Palivcová. Jméno pro chlapečka jsem měla vybrané dlouho dopředu, jméno pro holčičku jsem změnila ještě během porodu. Je to po babičce Anničce a dědovi Pavlovi a příjmení má po mně.
Mrzelo mě, že jsem jí nemohla mít u sebe bezprostředně po porodu, protože jsem se na to hrozně moc těšila. Vidět jí, přiložit k prsu. Ale na druhou stranu hlavní je, že se narodila v pořádku. A i když nebyla přiložená k prsu bezprostředmě po porodu, problémy s kojením nemáme.
Sestřičky mi ji poprvé přinesly několik hodin po narození. Musím se přiznat, že se mi vůbec nelíbila. Ale za chvilku už to bylo jinak a v mých očích a mém srdci je to ta nejkrásnější holčička pod Sluncem.
Jinak doma to zvládáme úplně s přehledem. Jsme sami, měla jsem z toho strach. Zvládám se postarat o Aninku, o sebe i o domácnost, stíhám vařit i žehlit plínky i upéct vánoční cukroví.
Aninka je hrozná pohodářka. Prakticky nepláče. Spíme spolu v posteli. Když se v noci vzbudí na kojení, nikdy nepláče. Tak dlouho máchá ručičkama, dokud mi nevzbudí. Jsem hrozně šťastná, že ji mám.

Ahoj Listopadovky, kolik nás tu ještě zbylo? Já jsem 40+6.
Včera jsem byla na kontrole. Na CTG jsme měli zpočátku rychlejší srdíčko. Má být 110-150, by měli pořád přes 160, nejvíce 183. Potom to kleslo na 150-160. pan doktor to nekomentoval. CTG zíroveň naměřilo děložní kontrakce. Měla jsem jen klasické tvrdnutí bříška, nic většího, než obvykle. Potom bylo vyšetření. CS 5, čípek 1,5cm. Ke konci mi tam ještě něco dělal, což tedy nebylo příjemné a bolelo to až do noci.
A nakonec mi udělal ultrazvuk. Placenta, plodová voda, průtok pupečníkem - vše v pořádku. Závěrem tedy napsal, že se nejedná o patologické přenášení. Další kontrola v úterý, to budu 41+1 a eventuelně se domluvíme na vyvolání porodu.
No a včera, asi i po tom jeho vyšetření, už jsem měla dost kontrakce, ale zřejmě jen poslíčky. Třeba třikrát během deseti minut, potom pauza, pak zas nějaké. Celé odpoledne a v noci, asi tak do čtyř hodin. A Mimi se tam mlelo a mlelo, jak o závod. ALe asi tak ve čtyři v noci se to uklidnilo a od té doby mi jen sem tam ztvrdne bříško.
Takže trpělivě čekám, co bude dál.Asi dnes pojedu spát k rodičům, ať nejsem sama doma.

Ahoj Listopadovky, kolik nás tu ještě zbylo? Já jsem 40+6.

Co čekáme první miminko, se tomu možná budeme smát, možná budeme trnout hrůzou. Co máte čerstvé miminko, možná budete jen souhlasně přikyvovat.
Doufám ale, že to všechny pobaví

Nosíte miminka v šátku? Pokud ano, jak často?
Já si ho hodně hodně přála. Ale ty ceny.

Vpravo tu běží reklama na těhu oblečení.
Ze zvědavosti jsem se podívala.
Tato modelka mi moc pobavila