Jak přišla Terezka na svět

Ahojte dámy,
tak jsem se dostala k tomu, abych popsala náš příběh..
4.8. jsem se v 5:30 probudila s mokrem. Tak jsem mazala na záchod, to už mi plodovka tekla skoro proudem. Tak jsem ještě poklidila, dala si sprchu, připravila snídani pro manžela a šla ho vzbudit. Kontrakce nikde, následoval odjezd směr Praha. V porodnici jsme byli zhruba kolem 7.hodiny.Vyšetřili mě, otevřená na 1 prst a odeslaná na předpokoj, manžel domů, že je času dost. A to doopravdy bylo..Jelikož se nedělo nic ani kolem poledne, jen mi pořád tekla voda, šla jsem chodit po schodech a po zahradě. Po třech hodinách pobíhání (s přestávkama) mi v 18.hod. začaly kontrakce po 5ti minutách. Jenže stále stejný stav. Do rána jsem samozřejmě nespala, chodila po chodbě, do sprchy, ale výsledek stále stejný, bolesti jako blázen, ale jinak nic. Prosila jsem o něco na bolest, dostala jsem čípek, ale žádná úleva se nekonala. 5.8. před obědem jsem už málem lezla po zdi. Navíc se mi špatně prodýchávalo - díky mému astmatu. Pak kolem poledne přišla dr.Klímková, otevřeno na 2 prsty, slitovala se nade mnou a poslala mě do přípravy. (mimochodem asi nejúžasnější, nejsympatičtější člověk, kterého jsem tam potkala).Zavolala jsem manžela. Ve 14:30 (20 hodin kontrakcí po pěti minutách) mi konečně píchli epidurál. -To bylo jako zázrak. Hrozně se mi ulevilo. Ne, že by to nebolelo, ale byla to hrozná úleva. Dostala jsem kapačky, aby porod konečně někam postoupil, ale nic. V 18 hod. už se začalo přemýšlet o císaři. Otevřená jen na 4 cm. Ve 20 hod. přestal působit epidurál, takže opět peklo. Byla jsem nevyspalá, vyčerpaná, nedovedla jsem si představit, jak malou vytlačím ven. No a ve 21:30 se rozhodlo, že se přistoupí k císaři. To už jsem byla opravdu vyšťavená, při kontrakcích na sobě kyslíkovou masku. Ve 22:00 se do mě řízlo a ve 22:10 už byla Terezka na světě. Moc si z toho císaře nepamatuju, protože se mi tak ulevilo, že to budu mít za sebou, že jsem tam usínala.. Když mi ukázali Terezku, tak to byl nejúžasnější pocit na světě. Manžel šel asistovat k vážení a pak mi ji přinesl už umytou a zabalenou. Po 45 minutách dokončovacích prací mě odvezli na JIP a Terezku na oddělení. Terezku bych bez císaře stejně neporodila, jelikož měla několikrát omotanou šňůru kolem nohou, díky tomu porod nepostupoval dál. Hlavička sice naléhala, ale tělíčko se nemohlo hnout z místa. Takže je vidět, že když to prostě nejde, tak tělo to dá najevo a žádná chemie tomu nepomůže..
Veškeré nepříjemné zážitky z porodu mi Terezka dávno vynahradila svými úsměvy a spokojeností. Hlavně bych chtěla dodat, že veškerý personál, se kterým jsem se v porodnici u Apolináře setkala byl naprosto úžasný. Jsou to profíci na svém místě. Prostředí taky super.
Rozhodně se nebojím do toho jít znovu, pokud se tedy s manželem nerozhodnem, že budeme mít jedináčka.¨
Tak a už to všechno víte ;)