Holky prosím poradit :( trauma a těhotenství ???
ahoj holky, mám dotaz....už jsem se tu zmiňovala ale některé určitě neví, na jaře mi umřel táta, zabil se v autě bylo mu 45 a byli jsme na sobě hodně závislí....no každopádně doktoři řekli že budu z toho mít trauma určitě rok ale jak víte jsem na konci šestýho měsíce takže rok jsem se vzpamatovat nestihla :( malinká je pro mě strašná útěcha a vysvobození a samozřejmě se snažím nepřipouštět si žádný stres ani smutek ale dvakrat už se to nedalo, když jsme byla s notářem v jeho kancelářích kde jsme milionkrát byla s nim a dneska když jsem musela něco najít na fotkách z nehody jsem viděla fotku kde je vidět že je skutečně mrtvej no prostě je vyfocený auto ještě s tělem ale žádnej brutál jen prostě vidíte že je opravdu mrtvej že si to nikdo nevymyslel a mě se pak udělalo špatně jen na chvilku ale od nervů to jsem poznala a teď tu brečim tak mě jen napadlo jestli tim nemůžu malinkej ublížit nebo jestli se nemůže něco stát oběma.....kdo byl těhotnej a měl taky těžkou životní situaci buď za sebou nebo jí procházel budu moc ráda když mi poradí ona je teď moje štěstí.
Díky a papa Andy a Péťa
ahoj, rovnako mi umrel otec a stáva sa mi, keď sa pozriem na fotky, alebo na jeho veci, alebo keď som dlhšie doma sama.. že proste naňho myslím, potom plačem a trápim sa. Proste to chce čas, lenže ten Ty teraz pre seba nemáš, lebo nesieš zodpovednosť za miminko. Jediné, čo mi pomáha je, že si zakážem na to myslieť. Proste na tie veci nepozeraj, dištancuj sa od toho, ako by to nebolo. Neskôr budeš mať času prebrať jeho veci, záležitosti a tak. Keď je niečo potrebné, pošli tam manžela a nepozeraj na to. Proste to nie je..
Znie to čudne, ale pomáha to. Držím palečky. ahojky
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
je mi moc líto, co se stalo. Život je někdy krutý. Sama nemám takovou zkušenost, ale vím, že mi všichni říkali, když jsem byla poprvé těhotná, že se nesmím nervovat a hlavně moc stresovat a taky plakat. Moje maminka, když nosila brášku v bříšku, tak umřel dědeček (tchán). Maminka to jako těhotná nesla špatně, hodně plakala a byla smutná a můj bráška byl hodně uplakané miminko. Tak to je zkušenost mojí maminky. Bohužel já jsme o první mimi přišli, Dr. mi tehdy řekl, že za to nemůžu, že se to tak někdy prostě stane, ale já to přisuzuju stresu, který jsem v té době prožívala. Teď čekáme druhé mimi, taky únorčátko, jsem šťastná a hlavně v klidu a cítím se dobře. Musí být strašně těžké ztratit jednoho z rodičů a každá rada se zdá jako házení hrachu na zeď, ale opravdu jediné, co prospěje Tobě i miminku, je se výhýbat věcem po tatínkovi a co nejmíň si připomínat, co se stalo. Možná by ti pomohl někdo cizí, komu by ses vypovídala vždy, když je ti hodně zle. Mysli na miminko, jak píšeš je pro tebe štěstíčko, takže bude určitě silné a zdravé a ty budeš šťastná maminka, tak jak by si určitě tvůj tatínek přál. Moc držím pěsti, at jsi co nejvíce v pohodě, byť je to moc těžké a opatruj sebe i prcka, drž se, jste na to dva a ještě máš partnera, takže jste tři, pa Janka