hergot kruci fix! jak na něj?

včera jsem to už nevydržela a řekla všechno, co mi nedá spát.. že se chtěl vzít, já nebyla proti (proč taky :) ), koupila jsem si šaty, hledala prstýnky, přemýšlela o termínu a on? že na to prděl a nikdy se k ničemu nevyjádřil.. taky že jestli hodlá v dnešní době spořit na to, aby si nemusel brát úvěr, tak ať spoří, ale beze mě...... co se svatby týče, bude v létě, doufám že se dnes domluvíme na tom termínu a zajdeme na konečně na úřad.. a ten úvěr?? holky - najednou si přeci může půjčit ve firmě!! s úrokama tak nízkýma, že se tomu žádná banka nemůže rovnat-pochopitelně.. takže tak.. a nakonec děti - řekla jsem mu, že nebudu čekat až to bude všechno hotový, když vidím, jak se pořád nic neděje, na což mi odpověděl velmi rychle a to tak, že podkroví se může dodělávat přeci až potom, až bude prcek, že si rozhodně nemyslí, že tu do dvou let nebude junior ťapkat.. že by chtěl, ale musí k tomu sám dospět a že nad tím přemýšlí víc než si vůbec dovedu představit, že je to uvalená zodpovědnost hlavně na jeho osobu a chce si bejt jistej.. a začal mluvit o práci, že tam přeci nemá taky jistotu jak to bude za půl roku, tak jsem mu řekla že tu nemá nikdo nikdy, nehlědě na to, že on ji nemá od doby, co tam nastoupil, a je tam už 11 let (jistotu má, jen mmá strach, že se někde něco podělá, však znáte chlapy)....... uznal že mam pravdu :) tak mi držte palce, ať je to všechno brzo za náma :)

ahoj,
tak já se taky přidám se svým příběhem. Chodila jsem se svým manželem 6 let od svých dvaceti...po nehorázných průtazích jsme se na potřetí vzali...celkem jsem tušila, že až budu chtít dítě, že to bude zase pěkná uháněčka...a taky že jo....cca od 29 jsem začala mluvit o dítěti a nerozuměla jsem tomu, že jsme mladí a máme čas...oba dva po vejšce, finančně zajištění...ale podle něj prostě pořád času...brala jsem hormonální antikoncepci a holky mi už radily at ji vysadím a neřikám mu to, ale to jsem prostě udělat nechtěla...zároveň jsem se uplně bála okamžiku, až to budeme dělat naostro...uplně jsem se bála, že se u toho bude kroutit a zkazí tak všechno. Pak jsme se domluvili, že ted nějakou dobu vysadim a budeme použivat kondom, aby se trochu tělo očistilo od prášků....no a pak po strašným přemlouvání jsem na to chtěla skočit...celkem mě překvapilo, že se nekroutil a první akt dopadl dobře bez nějaké paniky...ale pak si to asi uvědomil a druhý den s ním nebyla řeč...bylo vidět, že má strach......já jsem byla totálně neštastná a chtěla jsem se s ní snad i rozvést...nechápala jsem proč se toho bojí jak čert kříže a vůbec se mi nechtělo do dalších akcí...ale co čert nechtěl...já jsem otěhotněla hned z mého prvního nechráněnýho styku v životě a byla jsem štastnááááááá...ale co jsem zažila na začátku těhu bylo hrozný....vůbec žádná podpora...ba naopak hodně hádek...takže moje začátky těhu byly totální psycho....no abych to ukončila.... u porodu manžel byl a pomohl mi jak jen mohl...ted už máme devítiměsíční holčičku a manžel je nejlepší táta na světě....stará se, přebaluje, koupe, miluje ji a hodně mi s ní pomáhá a říká, že to byl ten nejlepší nápad co jsme kdy měli. Takže já bych ještě neházela flintu do žita...někde jsem četla, že žádnej chlap nechce děti a ty co to pořád říkají, že trochu lžou, aby zakryli ten strach, kterej z toho prostě chlapi mají. Moje kámoška má chlapa, co jí k dítěti vyloženě přemlouval, chodil na každej ultrazvuk a předváděl se kde mohl a výsledek je ten...že ho za dva roky neměl víc jak hodnu na starosti...nevzdal se fotbslu s jr 5 krst týdně na tréniku někde v dolní horní prdeli a holka je na to sama.
Chlapi asi potřebují trochu popostrčit, tak ti moc přeju, aby si měla takový stěstí jako já a hned otěhotněla a tvuj chlap se stal milujícím tastínkem, kterej se ještě jeednou svýmu chování před otěhotnění zasměje.
Sorry za chyby..ale malá mi tu buší do klavesnice..treperenda jedna

my to meli tak ze manza se chtel zenit a mit rodinu a pak zas ne a proste kdyz sem chtela ja tak nechtel on a naopak :c:
chlapi jsou "strasne stvoreni"trvalo nam to 4r nez sme se trefili
jinak mela sem problemy a musela sem zkoncit s antou a tak sme se dohodli ze se budeme"snazit"o piskota a kdyz uz se snazime tak by sme meli planovat svatbu,ne?musela sem ho "dotahnout" koupit prstynek a bylo to,svatba v planovana na 1.4 ale bohuzel to byl patek a vetsina nedostala volno :( (bylo to slozitejsi)ale nevadi tak sme se vzali 2.4 :s:
tak sme si domluvili datum a oznamili sme to rodine jak sme sli na pivo a za 7m byla svatba,piskkot nam trval 1r pred svatbou a 5po ;) takze ne vse jde podle planu
kdyz se nemuze rozhoupat on tak musis ty,proste mu projdi sichtovnici a proste najdi datum ktere by se ti libilo(doporucuji 2 kdyby nebylo volno)zajdi na urad rezervuj termin a proste mu oznam ze mate obednany termin a je to
1.7 by to bylo akorat ;)
ps:a co se tyce toho podrazeni,dejte si sklenicku nebo dve na oslavu svatby a treba se uvolni ze mu nozky samy podjedou,
preji at ti to vyjde :a:

Jéjej, holka nemáš to ale vůbec jednoduché a upřímně řečeno ani nevím, jestli na to nějaká kloudná rada exstuje. Ale tady se ti určitě spousta holek ozve, tak snad poraděj.
Já jdu jen se svou troškou do mlýna, která by tě mohla aspoň uklidnit, že V TOM NEJSI SAMÁÁÁ, sakriš, chlapi jedni :^O^:
U nás sice nejde o mimčo, to už máme - 2,5 měsíční holčičku, ale u nás jde o svatbu :\/: Jsem rozvedená a příjmení mám ještě po bývalém, zatímco malá se jmenuje po mém současném příteli a mě to prostě vadí, chci, abychom měli všichni stejné příjmení a ne aby se moje dítě jmenovalo jinak :$$: O svatbě mluvíme, jsme domluvení, že se vezmem jen my dva se svědkama, on by chtěl nejradši někde na dovolené, ale to by bylo složité. V podstatě jsme se na všem shodli, ale problém je, že on se ne a ne rozhoupat a rozhodnout o konkrétním termínu. Nečekám, že se budou konat honosné zásnuby, nebo že nakluše s prstenem, to vůbec ne, ale nechci ho prostě za každou cenu uhánět, tak čekám, že se rozhodne sám. Vloni, když jsem byla těhotná, tak říkal, že se vzmem na jaře, AŽ bude hezky. Jaro už je a pořád nic. Asi si ani neuvědomuje, že obřad se musí objednat několik měsíců dopředu, ať už bude kdekoliv. Taky už mě napadlo, že mu prostě oznámým, že to rezervuju podle toho, jak budou mít volno a hotovo, ale to právě nechci, kruci, je to přeci dospělej chlap, kterej má mít zodpovědnost za dítě a za celou rodinu, tak se snad musí rozhodnout sám, no ne?
Jo a jinak s tou rekonstrukcí jsme na tom stejně - dělá mi kuchyň, která měla být hotová do minulých vánoc. V únoru objednal spotřebiče a teď má objednaný materiál, který už ovšem 14dní nemá čas vyzvednout, natož začít dělat v dílně :00: Pro malou prej udělá postýlku, za žádnou cenu nechce kupovanou, ale košík, ve kterém ted Kája spí jí za chvíli bude malej a při té kuchyni asi postýlku těžko udělá. No sám si to tak vymyslel, tak jsem zvědavá. Asi jednoho krásnýho dne dojedu koupit postýlku a bude to.
Takže nevěš hlavu, je nás víc, který mají chlapa AŽáka :€): a holt to s nima ještě bude boj :00:
Držím Ti pěsti :ww: :a:

Ahoj, moc dobře ti rozumím. První dítě jsme s manželem počali, když mě bylo 24 a jemu 32. Bydleli jsme v podnájmu, byt zařízený, platy hezké, inkaso docela nízké Pohoda. Jenomže jsem v 8tt potratila. Než jsme se začali snažit znova, tak jsme oba přecházeli na jinou práci na Moravu. Bylo blbé, abych někam nastoupila těhotná nebo bych otěhotněla záhy. Tak jsme snažení odložili.
Mezi tím jsem si pořídili barák na hypotéku.
Po roce a půl jsem se začala ptát na děti. A bylo mi řečeno, že není vhodná doba - že platíme hypo, že musíme mít peníze na dojíždění do práce. Jsme oba vojáci a pracujeme hodinu cesty od baráku. No a že by bylo dobré, kdybych měla nejdřív prodloužený závazek (tzn. rok počkat), a že by bylo lepší počkat až bude jistější příspěvek na bydlení... Samé až a žeby. Podrazit jsem ho nechtěla a on by se ani nedal - spávali jsme spolu s kondomem. Vždycky jsem se jenom zeptala, jestli ten kondom opravdu musíme použít a dozvěděla se, že jo.
Jenomže v práci se to začala vyloženě srát a já nemohla jenom tak sbalit kufry a jít jina, musela jsem nejdřív odpracovat školu. Chodila jsem furt vynervovaná, podrážděná, nešťastná. Když to trvalo asi 2 měsíce, tak manžel naznal, že na to zas nemá nervy on a že bude nejlepší, když půjdu na mateřskou. Spočítala jsem si plodné dny, protože jsem do práce opravdu už nechtěla a hned první měsíc snažení se zadařilo.
Teď mi je 27 a manželovi 35, jsme rodiči krásného 4měsíčního chlapečka, který nám dělá velikou radost. Manžel se z něj může doslova posrat a sám teď nechápe, proč se tomu tolik bránil a na co vlastně čekal.