hádky :-(

To je nejspíš naprosto normální stav při mateřský. Člověk už je unavenej, má všeho plný zuby, od partnera něco očekává, ono to tak není a pak jsou zbytečný roztržky :/ My se u prvního dítěte hádali, jen co manžel vkročil do dveří, padaly pořád slova jako rozvod, nesnáším, debil... Teď už jsem věděla, do čeho jdu a že to přijde opět ten ubíjející stereotyp, s tím jsem počítala. Snažím se občas si orazit - zajít s kámošema do hospody, jít si zaběhat.... Já od něj nečekám, že bude chápat všechny moje pocity a problémy a že je po práci taky občas unavenej nebo ho zase někdo naštval. Citový výlevy z mý strany vše jen zhoršovaly, protože nejsme stejná krevní skupina, on mě nechápe a já se cítím ublíženě a nepochopeně :) přitom si za to často můžu sama.
Takže tímhle popisem naší situace chci naznačit, že já tenhle stav považuju za téměř nevyhnutelný a jediné východisko vidím v tom, že se člověk krotí, zbytečně svoje problémy neventiluje do uší, které nechtějí poslouchat a nebere si to ochladnutí citů příliš osobně. Ono se to zase spraví, když se ženská vrátí do normálního režimu - tedy do práce, mezi lidi, kde se dostatečně vykecá a může být zase sama sebou, ne matkou na plný úvazek ;) Vydrž :k:

vždy jednou za měsíc se jdu pobavit a jednou za 14 dní na kafíčko,když celou noc nespím skrz malou ajsem fakt už vyčerpaná tak zavolám jedné slečně na hlídání a jde s malou na procházku na 2-3h abych se aspon trochu prospala.Si myslím,že tvůj partner zapomněl,že má doma rodinu a hraji si na svobodnýho mládenca tak mu to hezky připomen a dej mu malou a bež se bavit,jsi taky člověk,se potom nedivím,že jsi protivná atd..kdoby ne když je unavený jak..p.. :///: Je tatínek,rodič a ne cizí a neboj ty bys výčitky neměla mít na 100%

Možná jsi prostě jen unavená, nevyspaná a potřebuješ trochu vysadit, vypadnout z toho stereotypu na chvíli někam mezi lidi, ale bez miminka a trochu se odreagovat... já to cítím sama na sobě, když malé rostly zuby a já k ní vstávala i šestkrát v době od půlnoci do šesti do rána, a trvalo to už dlouho, tak jsem pak byla taková víc podrážděná a protivná i sama sobě...
No a druhá věc je místo hádky se zkusit jít vydýchat na balkon nebo do jiné místnosti, popřemýšlet o celé situaci dřív, než něco začneš řešit hádkou... tohle se dá naučit, jen se člověk musí prostě snažit... já zamlada taky bývala výbušnější a protivnější, teď už mě jen tak z míry něco nevyvede... ale když už, tak to stojí za to ;)

tak,hysterka nejsi,jsi jenom unavená ženská,která chce normální život a rodinu a štěstí,málo komu to dneska funguje,je to taky tou dobou,pokud nejte vyloženě za vodu,atd..je to skoro všude stejné,moje kamarádky mají ty samé problémy kromě jedné,ta tedy podle jejich slov je štastná,ale.
nám manželství nefunguje už dávno,přišla jsm mu i na věreu,nespíme spolu,mezi náma nic není,jsme jak dva cizí lidé..odchází ráno přichází po 20hod
nikam spolu nechodíme,jsme jen s malou a navíc mi koupil psa,abyhc se prý nenudila..jinak si žijeme jako by posvém.s ním není domluva žádná,nemlátí mě,není naně sprostý,neřve,nepije nehraje automaty,ale nevím kde je,s kým je,c dělá a nemluvíme spoluu a to je děs..Charlott miluje,ale jinak se njí moc nevěnujespíš vůbec..nic neřeší,dovolená atd..vůbec žádná budoucnost,plány nic,já ho oprakticky neznám..to je co? děsný..
jinak spolu trávíme je v neděli u jeho rodiny ato odjíždím vždy nasraná..
nevím zda udržovat mnaželství skrz dceru,ale nejsem jediná...nejsem štastná,nic mě nebaví a přitom kmitám jak blbá,,naposledy jsme byla se někde bavit v březnu 2007 od té doby jsme jen doma a s malou a maminkama a to jsem dělala v retsurci 10let..hrabalo mi,měla jsme hodně silné poporodní deprese.nervy z něj,pořát sama,n apsa,na malou, na nákupy,vše,on je pořát v hazju,pak jsme mu přišla na jednu slečnu,drzá a viděla jsem jí,a zas takovj zázrak to nebyl..setkala jsme se s ní a vysvětlila jí situaci a pak po 5měs dala pokoj..tak že super,byla jsme s nervama na dně..
už top bneřeším,mám dceru,jho nesnáším on to ví,chovám se ted jak on kemě ze začátku ignoruji ho a starám se o naší dceru,domácnos atd..z naše společného života nemám nic..nebýt Charlott tak už dávno od něj odejdu..pořát si říkám,že jsou i horší,ale i lepší a njsme zas tak hrozná,abych nemohla být štastná.on mě prostě dusí a sere.jenže to dítě změní každému vztah

aHOJKY TAK U NAS JE TO TAKY HADAME SE CASTO A KULI¨KRAVINAM :( :( http://www.prckoviste.cz/michaela http://www.mojetehotenstvi.cz/prodam-vecicky-na-holcicku-0-3-mesice http://www.mojetehotenstvi.cz/prodam-vecicky-na-holcicku-0-3-mesice-0

Ahojky třeba máte jen nějakou dočasnou krizi,někdy to tak bývá,v každé rodině je něco,ale jestli chceš tu pohodu tak bys měla pro to něco udělat :)

No u nás je to taky :-( Máme 10 měsíčního kloučka a taky bych si nedokázala představit, že bych mu sebrala tátu. Mám mého manželo moc ráda, miluju ho, ale on mě už asi moc nemiluje :\\: Třeba včera na mě tak hnusně vyjel - nesla jsem totiž krabici a omylem jsem trošku orvala zeď - no ten vyváděl - říkala jsem mu, že je mi to líto a že jsem to neudělala naschvál. Ale on tvrdil, že mě je to jedno, že jsem dětinská, neumím si vážit věcí, že tu žijeme jak u cikánů, neumím být vděčná, že on se snaží a já mu to takhle oplácím atd atd. No tohle by přece zamilovaný chlap své manželce nikdy neřekl, to ať mi nikdo nevykládá. Hrozně mě bolelo srdíčko. Když něco provede on, něco zničí nebo něco podobného, tak já mu neřeknu ani slovo, protože vím, že se tím nic nevyřeší. Prostě ho mám moc ráda na to, abych na něj řvala, ale on tohle ... :\\: No a teď jsem se vypovídala já :\/:

U nás to ke taky, nejsi v tom sama.

Nic si z toho nedělej, u nás je to taky. Už jsem se s tím částečně naučila žít-s tím, že asi nikdy nebudeme taková rodina, jakou bych si představovala, máme na hodně věcí odlišné názory a moc spolu nevycházíme. Někdy si představuju, že jsme s malým sami a máme od všeho pokoj a klid na štěstí. Pak ale zase třeba přijde pár hezkých dnů a já si říkám, že bych malého ochudila o tátu. Není to už s mimčem jednoduché, už se nerozhoduješ jenom za sebe a pro sebe... Vždycky si říkám, že čas ukáže a snažím se najít si nějakou tu radost každý den.

tohle znám taky je u nás někdy pěkně veselo,ale ono zase to sluníčko vysvitne neboj!!!!Já jsem ted těhotná a mám pocit,že jsem také taková podrážděná,unavená...Manžel to moc nechápe sice se nehádáme,ale je to pro mě takové na palici.Navíc mám docela strach i sexovat,aby se malému něco nestalo (jsem teprve na začátku těhu).No a na druhou stranu mám zase blbý pocit,že manža ten sex potřebuje a když k tomu už dojde tak si to moc neužiju......Prostě tě chci uklidnit že všude je něco.Snad to alespon trochu pomohlo :a: :h: