Poslouchá vaše dvouleté dítě?
Ahoj ženy, chci se zeptat, jak vás poslouchají vaši prckové. Dnes totiž manželovi na procházce ruply nervy a začal řvát, že všechny ostatní děti chodí pěkně po chodníku, za ruku, poslouchají kam nelézt, co nesbírat apod. Náš Kuba je totiž venku jak utrženej ze řetězu. Absolutně nás ignoruje, nereaguje na zavolání, jde si zásadně kam chce, všechno sbírá...tak by mě zajímalo, jak jsou na tom ostatní. Kuba nás neposlouchá ani doma, má z nás akorát srandu. Kouše nás, štípe, bouchá, dělá si co chce...tisíckrát za den na něj křičim ne!ne!ne!, ale míjí se to účinkem a mě to nebaví ho neustále okřikovat, když to nemá efekt. I když ho plácnu přes zadek, tak se tomu směje. Jinak na ostatní surovej neni, s dětma si dokáže pěkně hrát. Tak nevim, kde děláme chybu?
In reply to naše dvouleté dítě celkem by ha.nka
In reply to Pěkný seznam Jenže tohle by by Romana Svarcova
to není věkem, náš malej je prostě naučenej, že když jdeme ven, začínáme procházku v pekárně a já mu tam ten koláč kupuju (co by těhule si s ním do parku bez svačiny pro sebe netroufám, protože nikdy nevím, jak dlouho mi bude trvat přesvědčit ho, že je čas jít domů)
In reply to Ahoj, nam budou dva v lete. by eemily
No jo holky, když podstatný asi bude náš přístup k Jakoubkovi. On se totiž narodil ve 25.tt, vážil 700g a několik dnů bojoval o život v nemocnici. Ležel tam celkem tři měsíce. Sice to všechno dohnal, váží 12kg a měří 90cm, což je hodně i na donošené vrstevníky a až na to, že má nemocné plíce je relativně zdravej. Říkám si, že i když bude jedináček, nechci aby byl rozmazlenej, ale někdy když zlobí a já mám rázně zakročit, tak si představím, jakej měl těžkej start do života, jak byl do dlaně, jak musel bojovat a já na něj teď mám řvát a bejt hnusná?? Vždyť tu málem nemusel být! Vím, že bych to takhle neměla brát, ale tomu pocitu se nedá ubránit. A s tím kousáním a štípáním, to mu samozřejmně netolerujeme, ale co máme proti tomu dělat? Zkusili jsme všechny možné tresty, ale za pět minut už o ničem neví a takhle je to se všema zákazama.
Nevím jestli tě potěším, ale u nás je to to samé v bleděmodrém. Důsledná myslím jsem a je mi to prd platné. Jak konkrétně třeba dosáhnout toho, aby: nezapínal troubu, nekopal do okna, nelezl na krb, neštípal, nekousal...... a mraky dalších nekalot???? Netuším, prozatím nezabralo nic :s:
Myslím, že k tomuto věku to určitě patří a je třeba se obrnit trpělivostí. Mám 2letého chlapečka (1.4.2010) a taky bojujeme se vzdorem a neposloucháním. Každodenní rutiny ho absolutně rozčilují. Dnes ráno trvalo půl hodiny než se šel převlékat do pyžama. Nechtěl do koupelny, takže jsem ho tam nakonec zavřela, hodila oblečení na zem, at se obléká sám, že bet toho nebude snídaně ani se nepůjde ven. Za chvíli se obléknout nechal. Já razím zavírání za dveře, když je to už neúnosné, prostě jde za dveře a já se aspon uklidním a on pochopí, že přešlápl a pak je mu to líto a udělá to. Dělám kompromisy, ale on se vyloženě vyžívá v tom zkoušet hranice a to se teda snažím dodržovat a když už něčím vyhrožuju, tak to splním pokud to poruší. Opravdu být důsledná nebo si bude dělat co chce. Když už je to opravdu vyhrocené, plácnu ho na zadku, ale to se snažím eliminovat, protože to stejně nikam nevede...
Ahoj, podle mě to chce víc než jen okřiknout nebo plácnout. Koušeš mě? Nebude pohádka. Neposloucháš a běháš do silnice? Nepůjdeme na hřiště, ale domů.
A důslednost, důslednost, důslednost. I za cenu řevu a scén, stůj si za svým, ty jsi matka :)
Musím říct, že tohle u nás neexistuje. Mám divokou holku 26m, a kluka 7m. Jsem s nimi sama doma...malej je malej, ale holka je vycepovaná, jinak by mě trefil šlak :///: . Sice je schopná se hodinu a půl vztekat, dneska jsem ji vlekla z hřiště s šíleným řevem, spát šla taky s pláčem. Je mi jí líto, ale poslouchat se musí!
Držím palce :)
Synek je čerstvý dvouleťák a poslouchá, jak kdy.Ale vesměs ano.Je tedy hodně vzteklý, ale já jsem zas dost důsledná tak má smůlu.Neposlechne,ok.odchod do pokoje, nebo něco jiného.
kousat a štípat, bych se nenechala, nejspíš bych ho také štípla, aby si to pamatoval.
Jinak venku sbírá vše, a courá se, ale nevadí mi to, je to dítě :one:
In reply to Synek je čerstvý dvouleťák a by Martivra
souhlas, taky 10 metrů jdeme 10 minut. A i s tím štípáním. Tuhle mi malá dala normálně facku, při hře, dělala blbiny a najednou plác. Tak jsem jí ji obratem vrazila zpět. Zarazila se, začala natahovat a říkala: Maminko, to se nedělá, bouchat do mě. Tak jsem se zeptala, jestli do maminky se teda bouchat může. Prej nemůže :) A bylo.
Ahojky,
nám jsou dva roky a něco :girl: , a divím se, kousat, a štípat to bych se tedy nenechala...u nás jsou nastaveny namtineli, za které se nejde, a poslouchat maminku se musí, není jedináček, mám holčičky dvě, ještě roční.
Radu pro Tebe nemám, ale přeji, aby se vše brzy srovnalo, přeji pevné nervy :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
tak náš malej(22m.) je celkem v pohodě a docela hodnej. Ale když si postaví hlavu, tak s ním nic nehne! Třeba když se mu nechce už nikam jít nebo chci někam jít já a on chce jinam, tak se rozplácne na zem a řekne mi:Tak čau a totální nezájem. Tak chytnu nerva, dostane na zadek a jdeme dál. No prostě scéna na celé kolo :-( Ale taky mě kousal, škrábal a štípal a pokud nestačilo zařvat nebo mu dát přes ruce, tak dostane přes pusu a to vždycky zabere! Pak přijde a řekne mi: Promiň maminko a je všechno odpuštěno! ;) Jasný, že malého nebiju často, ale když chytnu nerva tak má smůlu a prostě dostane!