rozhodnutí...zvykly jste si?

taky si nemyslím, že by to musela nutně být taková tragedie... ale chce to otevřeně o obavách mluvit, domluvit se na pravidlech... nejlépe na vlastním vchodu a vlastní části zahrady... a respektovat se... nevyužívat ji jako hlídačku zadarmo... a aby ona zase nelezla do vašeho jak do svého...
Pokud ona bude ochotná respektovat vaše pravidla a vy zase ty její, mohlo by to fungovat...

Já bych do toho rozhodně nešla, holky už řekly dost důvodů, jen bych se opakovala, tak jen přidám, že pokud je barák tchyně, tak ty tu jistotu svého bydlení rozhodně mít nebudeš.

Tak to je stoprocentní pravda. Bojím se říct tchýni, že budu potřebovat svolení k trvalýmu pobytu, protože budu chtít holky dát do školky. A nikdy nevíš, kdy jí rupne v bedně a začně tě vyhazovat. Teda je to dneska všude na houby co?

Jestli můžu poradit, nechoďte tam!!!
Za 9tis dneska seženete hypotéku na vlastní byt!!!
Pokud si chcete udržet zdravý vztah mezi vámi a tchýní a nechcete se začít hádat mezi sebou kvůli mezigeneračním problémům s tchýní, buďte ve svém, pokud to není o financích.
Koukněte se po bytech v okolí a uvidíš, kolik je krásného bydlení.
Na každých stránkách všech bank máš hypotéční kalkulátor a uvidíš, že za tyhle peníze co teď dáváte seženete vlastní byt.
Dle mého názoru je "blbost" bydlet v "drahém" podnájmu, když můžu tyhle peníze dávat do svého. Svým ale rozhodně nemyslím bydlení u tchýně, i když v jiném patře... My takhle proinvestovali více než 300 tis... nakonec jsem skončili u mých rodičů, protože to tenkrát jinak nešlo, ale peníze a ty nervy nám už nikdo nevrátí...

já řeším něco podobného,akorát s tím rozdílem ,že my bychom šli rádi na barák k tchýnině mamce ,ale ona se bojí,že by nám kecala do života atd. takže zatím valíme prachy do debilního pronajímatele ,který se absolutně o byt nestará a já ho teda sponzorovat nebudu.. je to složíté.- jestli se ti do toho nechce tak bych radši hledala nějaky jiný pronájem.. zdar a sílu při rozhodování

myslim ze pokud s manzou stanovite pevne hranice=svuj klid,svoje soukromi a nezasahovani do vychovy a pod tak by to mohlo fungovat,
"proste se domluvit tak at to nedopada jak nekdy ctu ze vicemene matky chodi k detem jak do sveho,kdykoliv i kdyz maji navstevu,lezou jim v noci do jejich loznice,jako by sly k sobe a pod "
ale kamen urazu je v tom ze by ste v tomhle museli byt opravdu striktni

Ahojky :a: za mě tedy určitě ne!! Já sama sem s našima vyrůstala v jednom domě s babičkou a dědou...a ještě mám dva sourozence..a prarodiče neměli nikdy rádi moji mámu a vždycky muselo bejt po jejich...a bylo to pro nás pro všechny peklo... pořád dokola se hádali naši s prarodiči,pak nakonec i naši mezi sebou...takže celý dětství jen v hádkách a já sem to strašně špatně snášela...máma furt hrozila tátovi jak se odstěhuje,pořád se hádali,sprostě si nadávali,máma pořád brečela.. a tak...i ted když k nim jedu na návštěvu tak se tam necejtim vůbec jako doma a nikdy sem se bohužel ani necejtila...a moje máma taky ne...ona tu nechtěla nikdy bydlet,chtěla jít radši do bytu než bydlet s tchýní...já jako malá sem si domů nemohla zvát kamarády ,protože babička s dědou chtěli mít svůj klid....bohužel to nikdy nedělá dobrotu a kdybych měla na výběr já tak rozhodně podnájem...ten Váš klid a pohoda rodinná je k nezaplacení...teď mám dvouměsíčního prcka a skvělýho chlapa...měli sme možnost k našim jít bydlet a něco si našetřit,předtim sme taky bydleli v podnájmu...ale vydrželi sme to jen pár měsíců!ted máme svůj vlastní byt,koupili sme si a celej zrekonstruovali..a hypotéku platíme 4500Kč měsíčně ..a to nám banka dala ještě 200 tis. na rekonstrukci...a měli sme i dost velký dluhy,no bylo to těžký,ale nakonec nám hypo dali a sme nejvíc štastný a v pohodě!

držim moc palce ! :h:

a sama bych nikdy nechtěla,aby se moje dítě cítilo tak jako já když sem byla dítě... :(

musela by jsi mit vlastni koupelnu kuchyn a mit proste svuj klid a s babi si to vyrikat jak si predstavujes svou vychovu mi to mame doma nemlich tak, ale bydlim s nasima a v baraku mame svuj byt a i tak to kolikrat jiskri :O a musela sem si udelat poradek i s nima , pokud toho pujdes tohle te asi nemine :00:

no tak já stchýní bydlím, my už před svatbou tady u nch začali opravovat s tím že tu budeme bydlet - mají velký barák, každý máme své patro i svůj vlastní vchod, což je velká výhoda. Tchýně se mi zdála skvělá, což už od svatby se mi zas tak nezdá - být s ní denně nebo jen občas je velký rozdíl! :00: někdy se pohádáme - hlavně teda taky kvůli dětem, to jsem jen samé čokoládky, ve 12 hod synovi -3roky namaže rohlík, když ví, že za 5. minut ho budu volat na oběd, a je toho spousta, ale zase to není až tak hrozné, někdy si i trochu pokecáme - ale to je spíš výjimečně. Velká výhoda je, že fakt má evše svoje, tak se to dá, ale někdy říkám, že bych taky radši vypadla někam pryč, takže je to těžko ... je to střídavě oblačno, poradit nedovedu, sama nad tím někdy dumám

No asi tak nějak, já bydlím taky u tchýně, teda skoro tchýně. Jenom od půlky července a bohužel jsem si zvykla a smířila se se spoustou věcí. Ono to totiž jinak nejde. Naštěstí se nám do dětí nesere, máme každej svoje patro, jen společnej vchod a oni se nezouvaj, takže po nich uklízím, bydlíme dole. Ale to je snad to nejmenší. Jinak docela v pohodě, jen ten klid člověk nemá, i když se nic neděje, pořád je tady někdo. Fakt to záleží na názoru vás obou a financích. Jestli to pro vás neni problém, zůstaňte v podnájmu, ale je fakt, že je škoda dávat peníze do ničeho než do svýho. Jenže když víš, že budou s tchýní problémy a budeš na nervy, tak to je horší. Promluv o tom s manžou, třeba má taky trochu obavy. Ale nejhorší je, že on je ten, kdo vydělává na rodinu a nájem, teda jestli se nepletu. Tak by na to měl taky nárok, říct svůj názor. Doufám, že dospějete k nějakýmu kompromisu a držím palce, ať to vyřešíte v pohodě