TAK A JE PO VŠEM

V pátek jsem byla u svého Dr který mi znova vše vysvětlil.
No tak hned z gyndy jsem jela domů si zabalit a do Ústí do nemocnici kam jsem předem volala aby mě čekali.
Nabrali mi krev ňáké učenky, ale v pohodě, pak na Ut kde se mě Dr začela vyptávat že tomu nerozumí, že plod vypadá oka, už ani nešpiním a v papírech je že mimi chceme a jdu na potrat, tak jsem jí vše vyprávěla a ona, že jí přijde že tam problém není, jen to že mimi nevypadá na 8tt ale na 7tt ale to je prej normální. Tak mi zase svitla naděje, ale už jsem v to neměla sílu věřit.
Tak mě poslala znova na krev kvůli HCG. To mi brala už starší sestra a až na po třetí mi trefila žílu :( Prej už jsem byla tak rozpíchaná že to nešlo.
HCG bylo už jen 350, Dr mi vysvetlila, že to znamená že plod není "mrtvej" ale vzhledem k tomu jak to klesá, že by to stejně asi nedopadlo dobře. Takže jsem kejvla na potrat.
Řekli mi at se převlíknu do jejich košilky a počkám na pokoji, sotva jsem došla na pokoj už tam byli s vozejkem a honem, honem, píchli mi něco abych neslintala.. To štípalo :) a o tom suchy v puse ani nemluvím :)
A už si mě vezli, mě se chtělo brečet, utýct...ale věděla jsem že to prostě jinak nejde :(
Přitel na me cekal na pokoji.
Dojeli jsme na operační sál, kde se všichni bavili a smáli, tak ze mě trochu nervozity spadlo. Sestra semnou dělala srandu. Nepovedlo se jí mi napíchnou kanilu do zápěstí tak mi jí až na podruhé napíchla do předloktí, říkala že je to tím že se bojím :)
Paní doktorka mi povídala, že doufá že se pěkně prospím a jí nevystydne kafčo :)
pak mi anesteziolog říkal abych se nebála, že mi ted dají něco do žíly po čem ucítím jako česnek v puse a pak teprve budu počítat a usnu... jen jsem mu řekla že necítím česnek ale tlak a že mi to jde do hlavy :D a už jsem spala...
Pak jsem se probudila až ve výtahu kde mi asistent povídal tak můžete počítat a než napočítáte do tří jsme u přítele na pokoji, tak jsem se jen usmála :)
Byla jsem hrozně ráda když jsem viděla přítele a bylo všechno za mnou. Bříško teda bolelo a ještě trochu bolí, ale už bude jen líp.
Na pokoji jsem pak plakala, aniž bych chtěla, přišlo mi líto že už není žádná naděje... připadala jsem si hrozně nateklá a bolela mě hlava a brněli ruce :(
Druhý den jsem šla domů..
Takže je všecinko za náma... Teda já se zase rozepsala..

Tak a teď ještě pár otázek :
Je špatně když špiním jen malinko, spíš skoro vůbec?
Po šestinedělí mám počkat na MS a pak se můžeme snažit? Dr říkal, že až nejdřiv tak příští rok, ale to mi přijde zbitečné :(
A jaká je šance že se mi toto bude opakovat?