moje dilema
Ahojky, svůj příběh o tom jak mě přítel bil a pak opustil kvůli jiné jsem tu už psala. Radili jste ať zapomenu a dám svému štěstí čas. No - netvrdím, že je to za mnou, ale veškeré mé deprese jsou pryč. Překonala jsem fázi smutku a lítosti sebe samotné i vzteku vůči celému světu a hlavně mužskému pohlaví. Řekla bych, že teď jsem ve fázi, kdy si uvědomuju jak moc to k tomu spělo už dřív a jak já byla hloupá a naivní. Ale to je teď vedlejší - to co teď řeším, je - zda mu oznámit až se prcek narodí nebo ne.
Myslím, že když se mu teda dovolám a řeknu, že se narodil - budu zase špatná z jeho reakce, protože to že uslyším zase jeho hlas mi vrátí hezké vzpomínky, navíc se bojím, že mi i tehdy řekne jak je mu to jedno a jak ho nezajímám, ale na druhou stranu bych chtěla aby to věděl. Když nic, tak v něm bude hlodat to, že má dítě a třeba se začne chovat vůči němu jinak. Ale sama těžko posoudím, zda je to jen zbožné přání nebo reálná možnost. Navíc co kdyžby opravdu chtěl potom prcka vidět v porodnici??Zvládla bych koukat na to jak ho chová a pak si jede k té své děvce?? Co myslíte? Chtěla bych aby si uvědomil, že má dítě a že to je štěstí - ale nevím jak bych snášela jeho zájem když jeho náhlý nezájem mě totálně zničil. Je to šílený zmatek, když vím, že ví pravdu a přesto si stojí za svojí lží. :-( Navíc potom jak jednou tvrdí, že chce posílat fotky, pak zase ať už nepíšu a zapomenu. Nevím, je to těžké. Přece nemůžu dovolit, aby naše dítě přišlo takto o tátu, jenže když je otec na nic tak co s ním. Ale zase co když už si pro děti najdu supr tátu a po několika letech si bio táta vzpomene, že má dítě??Jak to pak budu tomu dítěti vysvětlovat??Že se na něj při narození vykašlal a teď ho trápí svědomí??? Co si o sobě sakra myslí?? Co mám dělat? Už mě nebaví jeho lži a přemýšlet na tím co je asi pravda. :´-(
souhlas s vlnkou :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
no jo - ono se snadno řekne zapomeň, jenže on byl celou dobu perfektní, těšil se na mimčo a jako hajzl se ukázal až v době krize. Není to omluva, ale jak mám zapomenout - zatím mám pořád tolik času vzpomínat ikdyž nechci. a nevím, ale pořád k němu cítím něco fakt silného a nevím jak se toho zbavit. Je to šílené, ale srdci neporučíš ..... :-( Vím, že tu všechny máte pravdu, hlava to ví, ale srdce bolí a neví jak ho vymazat. Je to těžké. :|€|:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tak mám termín až 5. ledna - ale chtěla bych to stihnout kolem 26. kdy si vezme exmanžel malou na svátky. Jinak nevím kdo by s ní byl. A jestli jednou budeme schopni vycházet - nevím, nevím. Možná, když bych na tom byla mnohem líp než on - on je teď údajně tak moc šťastnej, že chrochtá blahem a já se tu tápu v blátě. Kdybych aspoň věděla, že ho trápí svědomí ...
In reply to Tak mám termín až 5. by alisse
čauky, já bych ti poradila přečíst si tady na MT pár článků o tom, jak se po rozchodu chovají "tatínci" a dělají naschvály maminkám, které mají strach o své dítě, nadávají jim sprostě před děckem, ponižují ji, a nevrací v dohodnutou dobu.. doufám, že prcek nebude mít přijímení toho kreténa, kterému ty říkáš táta... Já být na tvém místě nechám prcka pojmenovat příjmením po sobě, do rodného listu bych nechala napsat otec neznámý a pokud bude mít o malýho zájem nic mu nebrání, pokud se dohodnete. V rodném listě se dá cokoliv kdykoliv změnit a nedělej si to těžší už teď,... a radím ti dobře,.. najeď si do klubu svobodných maminek a přečti si tam pár článků o hádkách bývalých partnerů a uvidíš, že po přečtení, už tě takové myšlenky jako mu psát že se mu narodil prcek nebudou napadat.. přeji ať se rozhodneš správně...
Přestože jsem tvé minulé blogy nečetla, ani jsem nebyla ve tvé situaci, zkusím napsat jak to vidím já z mého úhlu pohledu.
Z toho co čtu mi vyplývá, že myslíš nejen na sebe a mimi, ale i za bývalého přítele. Chceš mu dopřát být otcem, vidět,jak mu roste dítko, těšit se z toho. MYslíš to dobře vůči němu. Nemysli ale jeho hlavou! Každý svého štěstí strůjcem. On se otočil zády, chce ukončit kontakt, o bití ani nemluvě. Takového člověka bych se bála, natož k němu připustit moje dítě. Starej se prostě jen o to, aby tobě a miminku bylo dobře za všech okolností.
Holky dole psaly pěkně, otec je ten kdo má dětátko rád a stará se o něj... a basta.
Na každého čeká štěstí, počkej si - co se týče chlapů - na něj. Jedno štěstí už máš v bříšku. Se zdravím to moc nejde, ale v této situaci můžeš udělat spoustu věcí, aby jsi byla spokojená.
Ahoj - tvůj příběh neznám , ale za mě ... já bych mu narození neoznamovala , jestli bude mít zájem ať se snaží sám od sebe... :k:
Promiň, ale jestli si myslíš, že tento tvůj přítel bude jednou skvělý otec a že by bylo líto, kdyby o něj tvé dítě přišlo, tak jsi asi hodně naivní... víš, on se jistě najde jiný a lepší táta, i když bude nevlastní, ale který bude mít rád tebe i tvé dítě a nebude se k tobě ani k tvému dítěti chovat jako ke kupce hnoje... jestli čekáš, že se stane zázrak a on se změní a bude se zajímat o dítě, o tebe, začne se najednou z ničeho nic chovat lépe, slušně a bude vás milovat, pak se asi hoooodně zklameš... ale po svých zkušenostech říkám, že raději žádný táta, než špatný táta... a o partnerovi to platí totéž, i když není dítě...
Píšeš, že nemůžeš dovolit, aby vaše dítě přišlo o tátu... opravím tě... předně bys měla myslet na to,a by vaše dítě nedoplatilo jednou na to, že má takového tátu... když bil tebe, myslíš si, že se najednou otočí a přestane? Že nebude bít i dítě? Nebo to chceš? Táta je ten, kdo dítě vychovává a má ho rád, ne ten, kdo ho zplodil... být tátou je mnohem větší zásluha, než být jen tím "dárcem" spermie... protože někdo, kdo se k matce dítěte chová jako jsi psala, že se chová ten tvůj přítel, rozhodně tátou není... měj se víc ráda, mysli už nejen na sebe, ale i na své dítě... a to si zaslouží jen to nejlepší, ne nejhorší...
Ahojky, nevím co jsi psala dříve a chápu Tvoje pocity, ale asi Tě hodně zklamu. Nemaluj si to růžově, že on by byl super táta. NEBUDE. Jen začne ještě ubližovat tomu malému. Děti jsou čisté důvěřivé dušičky a jeho lžím a slibům nebude rozumět. On za ním nebude chodit, jen někde v hospodě se bude tlouct do hrudi, že má dítě a strašně moc by s ním chtěl být. Můžu se plést, ale na 99% myslím, že ne. Člověk, který zbije ženskou a teď nevím jestli i těhotnou nemůže mít žádný charakter. Já vím, že to bolí, že bys to štěstí z narození miminka chtěla prožívat s tatínkem, ale věř, že to NIKDY jiné nebude ani kvůli deseti dětem. Mám to za sebou a lepší je ho hned vymazat z paměti. Taky jsem byla naivní, kurvil se kde mohl, byl mě a já vždycky hrozně ráda uvěřila slibům, že už to nikdy neudělá. Udělá, člověk se nezmění mávnutím proutku. Nekaž si život ani tomu prckovi. Stálo by Tě to ještě hodně moc slz. Najděte si hodného a zodpovědného tátu a tohodle už neřeš. Je to nejlepší řešení. pa a držím palce
Ahoj,chápu co tě trápí a že nad tím pořád musíš přemýšlet,ALE...vykašly se na to.Teď když ještě nemáš mimi na světě to vidíš takhle,ale zaručuju ti,že až porodíš,budeš to vidět úplně jinak.Myslím,že rozhodně takovýho šmejda nebudeš chtít vidět hned po porodu.A že připravíš dítě o "tatínka"?To není tatínek,ale dárce spermatu.Až ho budeš držet v náručí,tak rozhodně nebudeš chtít,aby ti na něj sahal nebo si ho jakkoliv nárokoval.Buď ráda,že ses ho zbavila a že je s nějakou jinou-dobře jí tak-šťěstí jí to nepřinese!Ty jsi ta vítězka-zbavila ses hajzla co nestojí za jakékkoliv trápení a hlavně budeš MAMINKA a to je fakt nejvíc!!!!Mám za sebou něco podobného a věř mi,že mi chlap FAKT nechybí.Takže hlavu vzhůru,užívej si těhotenství-netrap se ať máš klidný miminko-a uvidíš,že až se narodí bude život krásnej!!!!
In reply to Ahoj,chápu co tě trápí a by vlnka
Krásně napsáno... z tvého názoru a zkušenosti bych si stopro vzala ponaučení :one:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak Alisse, múžu ti říct že si mi udělala obrovskou radost s tím jak si o tom všem začla uvažovat...hl. že sis rozmyslela tu adopci...Já bych mu to oznámila v klidu a pohodě, asi bych mu řekla že se mi narodilo miminko a tím by to haslo...po pravdě taky bych to nevydržela a pořád bych si říkala jaká by asi tá jeho reakce byla...ale každopádně si asi s takovým hovadem žádný iluza nedělej...tatínka najdeš uvidíš my sme si s prvním synem taky našli a nevyměnili by sme ho za toho pravýho ani náhodou...a co rodiče pomůžou ti teda nějak?Jo a jinak nepřemýšlej už vůbec nad ničím co se ho týče ten je prostě definitvně v tahua jelikož musíš mít svoji hrdost ... tak aji kdyby se pokolenách plazil ať se k němu zase vrátíš nikdy bych už z takovým chlapem nechtěla mít nic společnýho. A ty se kvůli němu taky neponižuj, zabav se jinak tak aby si na něj nemusela myslet. Držím ti palce :a: