druhe miminko-citite se nektera podobne zmatene?

Sarinko, tak teď jsem si přečetla cos napsala a je to jako by sem to psala já. Mám úplně stejné pocity, jestli bude vše v pořádku, tak budu mít i stejně děti od sebe. Ještě tedy máme navíc problém s organizací u nás doma, jako kde budou dětičky spát. Protože z naší ložnice (kde jsme teď s Vojtíškem) uděláme Vojtovi pokoj, letiště šoupneme do obýváku, ale kam s miminem, že jo. S Vojtíkem spát nemůže - to by měl Vojta za chvíli poruchy spánku a mimi bude muset spát se mnou, no fakt nevím co s tím. Takže budem asi muset být s mimčem v obýváku, teda aspoň do té doby co budu v noci kojit. No a mimi bude muset mít taky klid, takže žádná telka kdoví do kdy....Máme 3+1 a v dalším dětském pokoji mají pokoj manželovo dvě už dospělé děti, takže tady nás bude... to bude něco.. Oni jezdí dom jen o víkendech, jsou na školách, ale ten pokoj jim musíme zachovat, přece jenom musí mít někde aspoň trošku soukromí.
A s tím chozením ven si to taky teď nedovedu představit, už jsem uvažovala nad tandemovým kočárkem, ale kdoví kde bude Vojta za 3/4 roku. No uvidíme, tohle ještě asi nemá cenu řešit, ale občas nad tím přemýšlím.

Druhé bylo plánované, ale pozitivní test mě přeci jen překvapil :s: Najednou to totiž byla pravda a nešlo už udělat krok zpět. I proto trvá těhotenství tak dlouho, za tu dobu si ujasníš plno věcí a pak se na miminko moc těšíš. Mně čeká už jen měsíc a kousek do porodu, takže teď převládají spíše obavy z toho, aby bylo miminko v pořádku. To soužití se dvěma dětičkama, na to se dle mého nejde moc připravit. My teda čteme s malou knížky o tom, jak se narodí miminko, tak aspoň malá připrava, ale realitu stejně neodhadnu. Sama jsem zvědavá jaké to bude, ono i záleží na miminku, kolik bude potřebovat pozornosti....
Takže tvé obavy chápu, ono se to za těch 9 měsíců pomalu vykrystalizuje
Přeji pohodové těhotenství , ať vše probíhá tak jak má

Ahojky, mě vyjdou děti 3 roky od sebe a pochybnosti mám taky, na jednu stranu se moc těším a na druhou stranu se bojím jestli to zvládnu, a jak moc , ale holt budeme muset.

ahoj neměla bys nad tim vůbecpřemýšlet... pořídili ste si druhé mimi a tak je jasné že zvládat to asi budete jde o to aby si dětem mohla dát to co potřebují a láska??? o tu se neboj.. dovedeš si představit kdyby se tahle malá holčička co máš teď mělanarodit jako druhá a ty bys o ní už v těhu říkala že se bojíš že ji nebudeš mít tolik ráda... neboj se ničeho... i když bude malý jen 2 nebo 3 roky tak to bude pěknej pomocníček těš se

ahoj, tak mít děti od sebe 2,5 roku neni tak strašné. Já mám děti od sebe 3 roky. Obě děti byli plánované ale i tak ve mě červíček strachu a nejistoty jak vše zvládnu hlodal. V týdnu se manžel vrací ve 20hodin. O víkendu je naštěstí doma. Ale ještě před půl rokem se do pomoci moc neměl :-(. Rodiče nebydlí daleko, ale jsou pracující. Takže o hlídání nemůže být ani řeč. Takže jsem na obě dětičky v týdnu sama a musim říct že někdy je to záhul. Ondra naštěstí chodí do školky, takže mám dostatek času na malou. Kdyby do školky nechodil bylo by to daleko náročnější-hlavně přes zimu. Oblíkání ven je u nás otázka hodiny. Ondra se vlastně od narození malé (3roky) oblíká sám. Takže pro mne tato starost odpadla. Takže jsem se mohla při oblíkání věnovat malý. Naštěstí vypravování ven nebylo ze začátku moc náročné-Markétka se narodila v červnu. Takže vlastně až do 3měsíců nosila jen body s dl. rukávem a lehčí dupačky-nebo ani to ne :-). Na podzim už byla starší a oblíkání bylo trošku snadnější. Díky fusaku jsem jí ale i tak nemusela moc navlíkat. Horší je to nyní-když už chodí. Oblečení má na sobě více a tak to zabere i víc času. Ale neprotestuje při oblíkání takže nám to jde celkem rychle :-).
Žárlivosti neujdeš. Je to normální vlastnost. Důležité je první dítě neodstrkávat ale zapojovat. Když ti zbyde volná chvilka tak jí věnovat prvnímu dítku. Sice je to někdy dost náročné se překonat, ale je to pro dítě moc důležité :-).
Láska k miminku je samozřejmě trošičku jiná než k staršímu dítku. O miminko máš větší starost a musím mu dát větší péči. Jste více v kontaktu /kojení/. Ale to neznamená že starší dítko ráda nemáš. Jen ho máš ráda jinak než novorozeně. Je to tak v pořádku. Já jsem se toho taky bála. Čím je malá starší tím víc cítim že se rozdíli vyrovnali. nyní k oběma cítim anprosto stejnou míru lásky a obav....

přesně takové obavy mám i já.
budu mít děti od sebe 3 roky a mám doma taky hodně živý dítě, který o sobě neustále dává vědět. Je vzteklý a jak píšeš, vypravit se ven je pro nás hodina-honím ho s každým kusem oblečení a pak když výjdeme před barák tak mi řekne, že ho bolí nohy a záda a dál prostě nejde. V kočárku ho to taky nebaví. Prostě nic není dobře a ničím se člověk nezavděčí. Na sourozence ho připravujeme pomalu. Včera mi přišla zavinovačka a já jsem mu ukazovala, jak se do ní balí mimino a on tam pak dával plyšáky. Já myslím, že pokud se nezasekne, tak bude velký pomocník, ale zároven s jeho temperamentem bude určo hodně žárlit. Mám pocit, že už teď občas dělá naschvály, protože už se cítí ohrožen v jeho výsadním postavení.
Chci si koupit nějakou knížku, abychom věděli co a jak a jak ho připravit. Vím, že každé dítě je jiné, ale Vojta na to, jak je živý, tak je hodně chytrý a tak doufám, že spoustu věcí pochopí. Trošku se bojím nástupu do školky (pokud ho vezmou) aby si nemyslel, že s narozením mimina jsme ho odstrčili do školy. V srpnu mu budou 3 roky, v září jde do školky a v červenci se má narodit sourozenec.
A s tou láskou to řeším taky-uvidíme, co na to naše hormony.-)))

Mam deti s odstupem 2 roky a ctvrt, o druhe jsme se zacali snazit, kdyz prvnimu byl rok, ale porad tehu nejak neprichazelo a kdyz bylo synovi 18 mesicu, tak jsem si pripadla jako ty - ze se mi vraci moje JA a zacala jsem premyslet, ze se na druhe mozna vykaslu, ze syn zacina byt samostatny, i kdyz je teda pekny cislo. V tu ranu jsem otehotnela :s: . Tehotenstvi jsem prozivala v pohode, i kdyz s nejakymi komplikacemi, po porodu jsem mela tolik energie......... po prvnim jsem byla spis vycucnuta, po druhem mi nedelal problem vstavat (i kdyz mala spala teda celou noc, na jidlo jsem musela budit), litat okolo obou, proste to nebyla zadna hruza. Navic druha dcera je takova sipkova ruzenka, kde ji nechas, tam ji najdes, skoro nikdy neplace, kdyz byla malicka, tak bulela jen, kdyz mela nadelano v pline a to bylo vse . Jinak manzel taky pracuje hodne, ted ma treba obdobi schuzi, to vyjde rano z domu kolem 9 a vraci se obcas na obed a pak az kolem pulnoci . Je fakt, ze tedka syn chodi do jesli od 9 do 16.30, takze jsem doma jen s holcickou a tu si fakt uzivam, protoze je az extremne hodna. Ale pres leto jsem byla s detma na 2 mesice u more, manzel jezdil jenom na vikendy, dost jsem se toho bala, jak to budu delat, aby se starsi mohl koupat, kdyz mala bude v kocarku Nakonec jsme to v pohode zvladli, uvidis, ze jak si najdes nejaky svuj system, tak to vsechno pujde jako po masle. Nerikam, ze to neni narocne, protoze to narocne bude, ale uvidis, ze ti to deti vynahradi.

ahoj, tak já mám holčičky od sebe 18 měsíců, chtěla jsem rozdíl kolem dvou let a ono se zadařilo strašně rychle, taky jsem měla hrozný strach, jak to zvládnu, protože babičky jsou pracující a jedna je od nás přes 100 km a druhá kolem 70 km, takže taky žádné pohlídání přes týden, do toho rekonstruujeme barák, takže manžel i když přijde dřív z práce, tak zas dělá na baráku. Měla jsem hrozný strach, ale zároveň jsem se i těšila, ale nejhorší to bylo těsně před porodem. Na jednu stranu jsem to už chtěla mít za sebou a na druhou stranu jsem si říkala, že dokud je mimi v bříšku, tak je to vlastně všechno snažší. Taky jsem si nedokázala představit, že bych mohla to druhé dítko milovat tak moc jako první, ale neboj dokážeš, uvidíš. Já to neměla tak, že bych druhou měla ráda hned jak se narodí, protože v porodnici jsem pořád myslela na tu starší, hrozně se mi po ní stýskalo, ale časem se v srdíčku zabydlela i ta mladší a to stejně hluboko jako starší.
Moje starší má teď 2,5 roku a už chodí sama na nočník, částečně se i sama obleče, je dost samostatná, takže i to vypravování ven už nám nezabere tolik času. Uvidíš, že všechno zvládneš, i když začátek bývá těžký. Ono totiž, když se musí, tak to prostě jít musí.
Ze začátku mi hodně pomohl šátek na nošení, protože malá byla hodně uřvaný miminko a v šátku mi vydržela pěkně spinkat, takže jsem doma i něco udělala a hlavně jsem se mohla věnovat té starší.
Tess

ahojky,
tak já si pamatuju, když jsem čekala druhé (před 9 lety), tak jsem doma brečela, že ho nebudu mít tak ráda, jako to první, že to prostě není možné. JE!!! Přišla jsem si v té době jak krkavčí matka.
Jen co se dcerka narodila, tak obavy byly pryč , neboj dokážeš lásku rozdělit.
Dětská žárlivost, o tom jsem načetla stohy knih, kde jsem se mimo jiné dočetla, že čím víc se tím maminka předem trápí a snaží se žárlivost předejít, tím to bude horší, a u nás tohle pravidlo a ty stohy knih zabraly 100%ně. Malej žárlil jak ďas, do té doby se z "jen" hyperaktivního dítka, stalo i dítko všudesevztekající, skončili jsme u psycholožky, která nám teda moc moc pomohla. Prostě žárlil, ztratil nějakou pozici v rodině a nesl to těžce, ale také se to pak srovnalo. Pomáhalo mu hodně říkat např: podívej, ty jsi velký kluk, tak můžeš čokoládu(můžeš jít na tuhle prolézačku,...) a tvoje malá sestřička ještě ne atd.
Děti mám dva roky od sebe a fakt první 3 měsíce byly krutý, manžel sice od tří hodin doma, ale nepomohl s ničím, takže jsem vlastně byla s dětma sama , brečela jsem kolikrát vyčerpáním, ted je už ale vše zapomenuto.
Neboj, zvládneš to, tak jak to zvládly zástupy před tebou. Třeba budeš mít úplně pohodový miminko