Lékařka nepoznala zamlký plod

Je to pár dní a cítím se dobře, ale asi tam emoce budou - ono se to nedá odbýt jen tak. Přišla jsem o dítě, samovolně. Nicméně se chci podělit o jednu zkušenost a zeptat se případných zkušenějších nebo přímo odborníků. Otěhotněla jsem přirozeně, počátkem srpna. Zjstila jsem to 28.8., zavolala gynekoložce, objednali mě na 17.9. Podle ultrazvuku zjistila, že jsem v 5+4, což už tehdy nesedělo, protože to bylo 6+1, ale budiž, chyba měření je tam velká. Všechno bylo v pořádku, jen prý je to tam hodně prokrvené, takže když malilinko zakrvácím, není to problém. Byla jsem prvotěhotná, takže jsem o tom fakt moc nevěděla. OK, objednali mě na 10.11., což označili jako 12. týden, což taky nesedělo, protože podle mě to byl 14.týden stáří plodu. Vůbec jsem tomu ale nevěnovala pozornost. Užívala jsem si těhotenství, i vám tady semtam něco psala. Minulý týden mi začalo být divně. Nafouklé břicho, prostě blbě. Říkala jsem si, že roste, tak to hold musím nějak poznat. V úterý jsem začala slaboulince špinit. Ve středu totéž. Ve čtvtek se špinění zintenzivnilo. Chtěla jsem jít k lékařce hned, ale měla až od 12hod. Tak jsem tam šla na tu 12tou hodinu. Došla jsem tam už s většími bolestmi. Během pobytu v čekárně se špinění změnilo na slabé krvácení. Sestra se tvářila jako že nejsem objednaná, ale paní doktorka mě přijala. Nutno ještě říct, že pacientka dříve, než jde na vyšetření, musí říct, jaké vyšetření chce, jestli chce ultrazvuk, protože ten se platí (ač mají smlouvu s pojišťovnou). UTZ jsem samozřejmě chtěla (teď si říkám - kdybych neměla 400 na UTZ, tak mě nevyšetří??? ale to je jedno). Lékařka mi vynadala, jak to, že jsem nepřišla hned při tom špinění - povídám No vždyť jste říkala, že ani slabé krvácení není nic extra! Koukala na mě divně. Vyšetřila mě, na UTZ neviděla nic. Ne že nic špatného, ale NIC. Vždycky mi vyprávěla o tom, jak má citlivý ultrazvuk, ale plodové vejce bylo černý flek a v něm nic. Říkala, že oproti minule (uplynuly 3 týdny) plodové vejce vyrostlo jen o 5 mm, ale že to nevadí, že ho vyživíme. Dala mi opět na vybranou, jestli chci do nemocnice, nebo doma s práškama, nebo do práce s práškama. Dohadovaly jsme se, že já to přece nemůžu vědět, co potřebuju. Nakonec mi dala prášky a že mám být doma. Dala mi Utrogestan (hormon) a askorutin na zastavení krvácení. Odešla jsem. Bolesti se stupňovaly. Švagrová je taky lékařka, ale jiná specializace. Nicméně po oznámení, jak jsem dopadla a jak se cítím, mě hnala hned do špitálu. Přijeli jsme tam (bylo to asi hodinu od návštěvy té lékařky), vyšetřili mě UTZ, a doktor to viděl jasně - plod bez srdeční akce, nutno odstranit. Objednali mě na druhý den ráno. No, v šest ráno jsem začala potrácet samovolně - s velkým krvácením jsme letěli do špitálu, tam mě vzali, vysvětlili, co a jak, v deset bylo po všem. Prý je vše v pořádku, doktor mi oznámil, že mě očekává někdy v zimě, až budu znovu těhotná. Byli tam skvělí, doktoři i sestry.
K té doktorce už nepůjdu, našla jsem si jiného gynekologa. Nemůžu chodit k někomu, kdo od počátku mého těhotenství mluvil pořád jen o tom, jak potratit není žádné stigma, že když je těhotenství odsouzeno k zániku, tak není obrany, o rakovině, o krvácení, o tom, že všichni vlastně umřeme. Paní doktorka má takový dobrý dar přenášet šílenou depku.
Celé mi to přijde šílené - že lékařka dává pacientkám vybrat, jaké chtějí vyšetření, jestli chtějí do práce nebo doma, nepozná zamlklý plod, snaží se ho vyživovat, cpe do pacientů hormony. Musím se s někým poradit, jestli to není na nějakou stížnost, protože mám pocit, že to bylo ohrožení infekcí a kdoví čím ještě, možná i fatálním koncem.
Nemáte někdo podobnou zkušenost???