Kdy je "správné" mít miminko?

ONE TO HODNĚ RELATIVNÍ POJEM "ZÁZEMÍ A PODMÍNKY"-MŮŽE SE STÁT COKOLIV, PŘÍTEL MŮŽE PŘIJÍT O PRÁCI, NAJEDNOU NEBUDOU FINANCE APOD, TAKŽE ONO JE TĚŽKÉ STANOVIT SI IDEÁLNÍ PODMÍNKY PRO POŘÍZENÍ SI DÍTĚTE.
A Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI TI POVÍM: JÁ JSEM S PŘITELEM 10 LET, JE MI 32 LET A FURT JSME SI UŽÍVALI, DOVOLENÉ, PÁRTY, ZAŘÍDILI SI BYT, POŘÍDILI AUTO A NAJEDNOU JSME SE OCITLI "NIKDE". ZABŘEDLI JSME DO STEREOTYPU A TAK NĚJAK AŽ POTOM PŘIŠLA MYŠLENKA NA DÍTĚ. RODILA JSEM SKORO VE 30 LETECH A MŮŽU ŘÍCT, ŽE V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ CHCI MÍT DÍTĚ TAK DO 25 LET. ČLOVĚK JE UŽ PO 30 UNAVENÝ, BYL ZVYKLÝ SPOUSTY LET JEN NA SVŮJ ČAS, NA ZORGANIZOVÁNÍ SI ČASU JAK ON POTŘEBOVAL. PLÁNY SE MĚNILY Z HODINY NA HODINU. PROSTĚ FREE LIFE. A TO DÍTĚ TO TAK VŠECHNO ZMĚNILO, ŽE JÁ Z TOHO BYLA ZPOČÁTKU TAK PŘEKVAPENÁ A JEŠTĚ KE VŠEMU MÁME SAMOZŘEJMĚ HROZNĚ ŽIVÉ DÍTĚ, KTERÉ JEŠTĚ TEĎ VE 2,5 LETECH NESPÍ CELOU NOC, MÁ STÁLE PŘEBYTKY ENERGIE, TAK VYMÝŠLÍ KRAVINY, DOMA HRAJE FURT HOKEJ A FOTBAL, SKÁČE PO POSTELI, ZE SEDAČKY PO HLAVĚ APOD A JÁ PROSTĚ NA NĚJ DONEDÁVNA NEMOHLA NAJÍT ENERGII, ABYCH MU STAČILA. A TEĎ PŘIŠEL ČAS, KDY VYVSTALA OTÁZKA VRÁTIT SE V LÉTĚ DO PRÁCE. DRUHÉ DÍTĚ SAMOZŘEJMĚ JSEM ZAVRHLA HNED, ALE PAK JSEM SE ZAMYSLELA NAD TÍM ZDA BUDU SOBEC A BUDU CHTÍT ZASE SVŮJ ČAS A NEBO TO VZHLEDEM K VĚKU ZKUSÍM JEŠTĚ PÁR LET VYDRŽET A POŘÍDIT SI DRUHÝ DÍTĚ. NO A NAŠTĚSTÍ MÉ DRUHÉ LEPŠÍ JÁ ZVÍTĚZILO A JÁ JSEM PODRUHÉ TĚHOTNÁ A V ČERVENCI SE TĚŠÍME NA DALŠÍ PŘÍRŮSTEK. BUDE TO ZÁHUL, VÍM TO, ALE TAKY DOUFÁM, ŽE TO NĚJAK ZVLÁDNU, I KDYŽ TO BUDE PRO MĚ HODNĚ TĚŽKÝ, PROTOŽE TY PROBDĚLÉ NOCI MI DÁVAJÍ DOST ZABRAT.
TAKŽE TOHLE JE MŮJ POSTŘEH A BÝT TEBOU, TAK UŽ BYCH NA NIC NEČEKALA.-

Ahojda, tak já čekala, až bude vše dokonalé a ono to najednou nešlo. A stále nejde. Takže to nakonec stejně dokonalé není, protože pořád nemáme to naše vytoužené mimi....

tak pokud citis, ze nastal ten spravny cas, ze je to ten spravny chlap, tak proc ne? Ja se vdala ve 27 po dvouletem "spolubydleni", otehotnela jsem 6tydnu pred svatbou. Druha dcera se nam narodila ted v kvetnu, bylo mi 30. Manzel je o 9 let starsi. Jinak si nemyslim, ze ve 24 letech ti bijou biologicke hodiny, to spis bijou, kdyz je ti kolem 35, myslim. Do te doby je casu :a:

Ahojda... teda za sebe ti řeknu, že pokud to máte s přítelem tak, jak to máte (nejste proti mimču, zázemí také máte...), tak bych do toho šla. Protože potom jak nastoupíš do práce a zaběhneš se zase do pracovního procesu, tak si zase řekneš, že "přece hned neotěhotním, když jsem nastoupila" a zase uběhne pár let a pak už by mohlo být i pozdě... nevím, záleží to na tobě/vás samozřejmě, ale já za sebe bych do toho šla.
My jsme to měli s manželem tak, že když jsme se seznámili, měla jsem už po škole a hledala jsem si práci. Práci jsem našla a pak jsem se přestěhovala k němu a k jeho rodičům na dům. Tam ovšem vyvstaly ve společném soužití problémy, tak jsme se chtěli trhnout. To se podařilo, splácíme si vlastní byt a když jsme se trochu zaběhli se splátkama, chtěli jsme i mimčo. Přirozeně se nezadařilo, tak nám trošku pomohli doktoři, ale vyšlo to na první pokus a máme teď krásnou zdravou dvouletou holčičku, která nám dělá jen samou radost :-) Jen pro upřesnění, mimčo jsem si pořídila po 6 letech v práci a po 5 letech od svatby :k:
Markéta s Marcelkou :k:

Ahoj, mě je jednatřicet let a čekám své první mimčo. Do svých osmadvaceti jsem se snažila vydělávat peníze, šetřit a hlavně cestovat a výletovat. Pak už jen poznat toho pravého člověka všechno šlo nějak samo. Hypotéka, nový baráček, spousta práce, svatba. Myslím, že už jsem po tý třicítce nějak vyzrálejší, už vím, co od života chci a jak se s tím poprat. Už jsem prostě věděla, že chci být mámou a že je nejvyšší čas se pro děťátko rozhodnout.
Tak doufám, že i Ty, se rozhodneš správně!

Ahoj,nevím sice kolik ti je let,ale podle studia na VŠ tipuji,že jsi mladší než já(mě je 31let).Myslím si,že vždycky si budeš moci říct,teď to nejde protože.....mám práci na dobu určitou,máme málo peněz,ještě mám čas ap.Ale podle toho co píšeš si myslím,že pokud by i přítel byl pro mimčo,tak neváhej a jdi do toho.Podmínky máš slušné a co více si přát,pokud k tomu bude i zázemí:-).My do toho šli po dlouhé době,změnili jsme práci,bydlení a i když já nakonec skončila na úřadu práce a žijeme jen z manželova platu(který tak tak pokryje naše náklady),tak toho nelitujeme,protože opravdu příhodná doba by nemusela nastat nikdy.Prostě jsme normální a věřím,že to nějak zvládneme.Oba jsme nenároční a musím podotknout,že zázemí nemáme.Ani babičky,dědečky,tetičky.Musíme si pomáhat sami.Naštěstí máme pár hodných kamarádů kolem sebe,kteří se podělí o to co sami mají.Držím Ti pěsti a přeju jen to nej rozhodnutí .

ahoj, tak my jsme s manželem čekali až si zařídíme bydlení a také jsme se snažili naspořit nějaké korunky do budoucna. Žili jsme u mých rodičů a opravdu to dál nešlo. Po svatbě jsme začali hledat byt. Usmálo se na nás štěstí a byt sehnali. Takže jsme si vyběhali hypotéku a hurá do vlastního. Ještě jsme si ho trošku upravili-ne za draho a začali si spořit více peněz. Za další rok se nám narodil Ondra. Já jsem před nástupem na mateřskou pracovala 4 roky a manžel 7 let. Takže po finanční stránce jsme byli oba zajištěni. Po dalších 3 letech se nám narodila dcera.
Ty sama musíš cítit kdy je ten správnej čas. Určit je dobré mít zajištěné bydlení a mít nějaké finanční prostředky stranou. V této době nevíš, kdy je budeš potřebovat. To že studuješ neni překážkou. Studium můžeš na nějakou dobu přerušit a poté opět začít studovat až se mimi narodí. Podstatné, co by tě mělo zajímat je rodičovský příspěvek. Píšeš že máš práci na dobu určitou. To může být problém ohledně vyplácení rodičáku. Pokud by jsi totiž skončila pracovní poměr více jak půl roku před termínem porodu, tak by jsi neměla nárok na 3 letý rodičák ani na PPM (mateřskou 28týdnů). Rovnou by jsi šla na 4letý rodičák-což je dost almužna. Sice píšeš že si manžel vidělá peníze, ale nemůžeš s tím počítat do nekonečna. Takže bych si našla práci-která by byla nejlépe na dobu neurčitou a poté až se rozhodovala. Sice to asi zní hrozně, ale peníze jsou taky potřeba. A proč mít dítě v nepříliš vhodných podmínkách když můžeš ještě počkat a mít dítě v podmínkách lepších ;)

sama poznáš, kdy je ta správná doba pro vás oba. Mě je 23 a za měsíc čekám své první miminko, čtyři roky jsem pracovala - spokojenost. S manželem máme hypotéku, kterou budem splácet ještě skoro 30 let :-) jsme zařízení, máme se fajn tak proč ne. Miminko si myslím, bychom zvládli nějak dřív, možná později bychom zase měli víc peněz, ale nevím... všechno má své pro a proti, každopádně jsem chtěla být mladá maminka a být rodina. Kata

Můj názor je,že nejvhodnější je ho mít,až to budeš doopravdy chtít a u každého to přichází v jinou dobu!Já na to třeba čekala do 34,až budeme mít vše po finanční stránce vyřešené,hlavně bydlení ale znám holky,které po něm toužily už jako dvacetileté a podle toho se zařídily i když neměly zázemí.Äsi taky záleží na tom,jak to vidí tvůj přítel.Sedla bych a třeba u dobrého vínka a večeře to s ním probrala.Zjistíš,jestli to vidí stejně jako ty a podle toho se zařídíte.
:a: