potřebuji se vyzpovídat

přítel by chtěl miminko taky, je straší a má na to věk, nechce být starý otec. Sice spolu oficiálně nebydlíme, ale ve své podstatě vlastně ano. Má horní patro baráku a tam žijeme, už dva roky, jenom on pracuje krátký dlouhý týden a mě tam nebaví býti samotná přes víkend, co je v práci, tak že když mám své věci a povinnosti hotové jezdím domu. přítel chce od léta začít podnikat tak že doufám v lepší časy.

moc ti děkuji, přítel taky v létě začíná podnikat, tak že doufám, že se vše zlepší, taky bych chtěla rok pracovat, kvůli mateřský.

vím že miminko není řešení, taky ho nechci do té doby dokud na tom s financeme nebudeme lépe, tak to by se to nedalo zvládnou, to vím moc dobře, u babičky to byla rakovina děložního čípku a u mamky vaječníku, ale nikdo mi neřekl že se to dá otestovat, za toto ti děkuji, až půjdu v lednu na kontrolu pozeptám se na to. mamča měla sestru, ale ta umřela v mládí při autonehodě, tak že tam se neví jak by to dopadlo, a babička měla sestry ale s těmi jsme se nevídali, tak te netuším. děkuji ti, hezký večer,

ted když to vím tak se určitě nechám otestovat, za tuto radu ti moc děkuji, no a pak se uvídí :)

děkuji Vám za odpověd, potřebovala jsem to slyšet, na pravidelné kontroly chodím min 4x do roka, s doktorem jsem už o tom mluvila a řekl že by mi tak do dvou let určitě první dítě velice doporučoval. Vím že je dítě finančně náročné, proto do toho nejdu jen tak bez hlavě, ale pomalu nemyslím na nic jiného, je to k zbláznění, musím najít nějakou tu práci...........Tata i přítel mi taky pomáhají hledat práci, máme rozhozený sítě na hodně místech, ale mám ekologickou školu a nejde to tak jak jsem si představovala, bud chtějí praxi několik let nebo vejšku a na tu jsem zjistila že nemám, tak že chodím pořád na pohovory všude píši, tak snad už něco vyjde, zkoušela jsem i na pokladnu ale to chtěli jen brigádně a to pro mě že jsem na pracáku nebylo výhodné, bych si musela vydělat do 4000,- hrubého a to bych pomalu projezdila :( ...............

Tak já tě s tou prací možná trochu uklidním. Většinou to bývá tak, že člověk prostě musí vzít nějakou práci (byť by to nebylo přesně podle jeho představ) a pak se najednou vyhrnou další nabídky. U mě to takhle fungovalo vždycky. Jinak 1. práci jsem našla až po 11 měsících a to už jsem šla na pohovor, byla jsem taková mouchy snězte si mě a jenom jsem říkala, že to prostě zkusím a ono to vyšlo. Do té doby jsem se všude culila a snažila se, jak to šlo... :s: Takže nevěš hlavu, ta práce přijde! Zatím vezmi něco méně atraktivního a uvidíš!
S tím mimi je to krapet složitější. Neznamená, že když máte tuhle diagnózu v rodině, že to nutně musí potkat i tebe. Záleží také na tvém přístupu k životu - nedusit v sobě křivdy, snažit se myslet pozitivně, ventilovat pocity...Jinak proti rakovině děložního čípku se dá snad už dnes taky očkovat, ne? Já nemám bližší info, takže nevím, jestli se má očkovat jen v pubertě nebo to má význam i později...Poptala bych se Dr. (pokud jsi to tedy už neudělala...). Takže držím pěstičky a určitě to bude ok, neboj! ;)

Jj, rozumím. Vzpomněla jsem si, že o tom dávali nějaký dokument. Jinak nevěš fakt hlavu! Myšlení má, podle mnoha lit. zdrojů, souvislost s rakovinou. Trochu jsem se zabývala psychologií a vazbou mezi tělem a myšlením a osobně vyzkoušela, že to není jenom něčí výmysl. Docela pěkně o tom píše např. Louise Le Hay v knize Síla je ve Vás, která se zabývá pozitivním myšlením a sama měla rakovinu. Pokud tě to zajímá, doporučuju... :)

očkování jsem dostala cca před rokem( nedávno jsem dostala poslední vakcínu), ale doktor taky říkal že to je spíše v mém věku na zmírnění, či zpomalení příznaků, páč jsem od 16 let sexuálně aktivní. Jinak je jasné že to nemusím na 100% mýt, ale když to víte je to zvláštní pocit, samozřejmě že si to nepřipouští, nedebatuji o tom každý den, jen jsem se snažila vysvětlit proč mám takové pocity. Jen to na mě ted nějak dopadlo a potřebovala jsem to někomu říc, někomu jinému než mým nechápavým a odsuzujícím kamarádkám či přítelovi, je to složité když vyrůstám od puberty bez matky a o některých věcech se s otcem at je jakkoliv super nedá hovořit

Vyrůstání bez mamky musí být určitě těžké! Neumím si to představit...Já vyrůstala bez otce a to je jiné...Ale musím říct, že přestože jsem mamku měla ani já s ní nemohla takové věci konzultovat. Neměly jsme spolu nikdy takový vztah, abych se jí svěřovala...Doufám, že mě se s mojí dcerou povede lépe...Snažím se jak to jde. Snad to někde nepodělám... :) :€s€: Jinak chápu to svěřování se tady. Taky sem kolikrát píšu, protože jsou prostě věci, o kterých se lépe píše, než mluví a nebo to prostě člověk nechce rozebírat s lidmi okolo. Já se sem kolikrát přijdu uklidnit, postěžovat si na tchýni nebo na zlobící dítě. :s: Je fajn, když člověk ví, že v tom není sám... :€s€:

přesně jak říkáš, je to super, že se můžu tady svěřit a slyšet ostatní názory, dnes mi to moc pomohlo, člověk na to není sám