co Vaše polovičky?
Ahoj holky,chtěla bych se vás zeptat jak se vaše polovičky vyrovnávali se strátou mimi?Můj miláček ten samovolnej potrat nějak nemůže pořád rozdejchat :( Ne že já bych byla nějak v pohodě,ale v neděli když jsem byla v tý nemocnici tak mi přišel uplně v poho držel mě,konejšil a včera doma to bylo jiný...říkal,že je to hrozný,že mu přijde že se vzdalujeme a tak že se s tím každej srovnáváme sám a moc spolu nemluvíme...tak jsem na něj koukala no a začali jsme brečet spolu,říkali jsme si proč zrovna nám se to muselo stát...A přišli jsme na to proč,protože by nám to všechno hezky klaplo bez problému(byt jsme si předělali,na dovči jsme byli,auto jsme si koupili) už nám chybělo jen to :|P: omlouvám se,že jsem se tak rozepsala,ale nějak nevím co udělat aby jsme byli zase jako před tím....
když mi přišli o mimi poprvé (7.tt), tak vlastně ani nevím, jak to manžel prožíval. Spíš se mě snažil uklidnit, že to není zas taková katastrofa, že se to v dnešní době stává dost často. A já už to tak nějak beru. Už vlastně ani nepočítám, že se nám to stalo.
když jsme přišli o mimi podruhé (18.tt) tak to bylo strašný. Ležela jsem v nemocnici tři čtyři dny a to se manžel fakt bál, jak to zvládnu. Pak jsem taky měla takový to uslzený období a on je ten typ, kterej proti žalu bojuje humorem, takže se mě pořád snažil rozesmát, a to teda nebylo to pravý. Občas jsme se kvůli tomu chytli, ale vždycky jsme si o tom promluvili. On dost trpěl tím, že já trpím a on mi z toho nemůže pomoct, a já prostě víc než vtípky potřebovala čas. I přes občasné vzdálení se celkově nás tenhle zážitek hodně zblížil.
teď jsem v 9.tt
In reply to když mi přišli o mimi by ha.nka
Tak to držím pěstičky ať vše dopadne dobře a máte u sebe ten maličkej uzlíček :one: Opatruj se
tak my když přišli o mimi, tak já byla na venek ta slabší, pořád jsem brečela a brečela a chtěla jsem se uzavřít před světem,ale přítel mě nenechal, nechtěl, abych se doma utápěla, tak jsme se snažili pořád někde být. Vím, že i on to nesl špatně, taky mu tekly slzičky,ale říkal, že oba brečet nemůžeme. Podle mě je dobré, jestli máte možnost, tak někam na pár dní odjet a relaxovat. Držím palečky
To jsou smutný chvilky a kolikrát je lepší k nim nic neříkat.. ale.. jen jsem ti chtěla napsat, minulý rok jsem taky potratila a mám skvělého manžela, podržel mě, stál při mě, ale taky se s tou ztrátou pak vyrovnával sám.. taky nám přišlo, že se vzdalujeme, ale je to tím stresem, ztrátou, bolestí, zkrátka vším dohromady. A každý máme jiný způsob se s tím vyrovnat. Je to blbé, ale chce to čas a hlavně držet při sobě. Držím vám pěstičky ať se ranka brzy zacelý. Romulinko drž se!!!
snad te trosku povzbudim...na zacatku cervence jsem zjistila, ze jsem tehotna, ale me nadseni netrvalo dlouho a take jsem samovolne potratila...byla jsem z toho spatna, pritel taky ...navrhnul, ze se nejaky cas prestaneme o mimi snazit...ale rekla jsem mu, ze uz mam v sobe injekci pregnylu, tak tento mesic (zacatek srpna) to jeste zkusime a jaka byla moje radost, kdyz jsem 31.9. nalezla na testu opet //...ted jsem sice strasne nervozni a moc se bojim, aby se mimi udrzelo, beru utrogestan a ascorutin, tak snad to pomuze...jen ti chci napsat, at se nevzdavate, at to zkousite dal, protoze tve telo je na tehotenstvi pripraveno a myslim si, ze se vam to brzy podari jako nam...budu na tebe moc myslet!!!pa Jana
Romi, to me mrzi..kocko, hold takove veci se nekdy dejou, treba bylo miminko nemocne nebo by neprezilo, tak lepe ted nez pozdeji...urcite se vam brzy podari novy mimisek, uvidite...s manzelem spolu hodne mluvte a hodne pobyvejte, aby vas to neodcizilo, to by bylo spatny..mate se od toho, abyste se podporovali...ono to preboli, delejte vse, abyste na to co nejdriv zapomneli a byli v pohode..drzim pesticky
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já jsem sice o mimi nepřišla ale furt jsem se trápila tím že první trimestr je nejhorší a tak jsem furt plakala a úplnej začátek když se nám neukázala srrdíčkko protože se na to přišlo brzo tak říkal že ať jsem v klidu a že když se to nepovede teď tak příště to klapne a když ne tak to budeme zkoušet pořád dokola že se to jednou povede a tak jsem se uklidnila myslím že aspoń jeden v té rodině musí být tahoun jinak to bude čím dál tím horší musíte si říct že to tak osud chtěl a jít dál stejně už s tím nic neuděláte a koukat zpátky je zbytečné když by jste teď měli myslet co nejpozitivněji aby jste překonali krizi a mohlli se pustit do dalšího miminka .Je to těžké ale stojí to za to . Papa Jana a hlavu vzůru .