BOjím se vlastního psa-poraďte

Vím, že to sem nepatří, ale doufám, že mi poradíte. Aby nedošlo k nějakým nedorozuměním, tak se to pokusím co nejlépe vysvětlit a zkusím co nejkratší verzí. Abych začla od začátku, tak s manželem jsme si spravili domek, který on dostal od dědy a babičky, kteří tady stále s náma bydlí. Než jsme se sem nastěhovali, tak bylo plno řečí a slibů, ale bohužel skutek utek. Děda s babičkou měli psa a protože už byl starý, tak jsem tak nějak očekávala, že možná brzo umře. Tak se i stalo a my se s manželem domluvili, že psa mít teď nebudeme. Jednak manžel je velice zaměstnaný a já jsem na mateřské s druhým dítětem. Já jsem manželovi řekla, že psa mít ani nechci, bojím se jich, ale domluvili jsme se, že psa si kdyžtak pořídíme až budou děti větší aby jsme se psovi mohli věnovat. Když jsme se nastěhovali, tak manžel jim řekl, že psa teď nechceme a důvod jsme uvedli děti. Oni souhlasili. Nj, ale co čert nechtěl, babička měla jednu ze svých mrtviček – bylo jich už více. S babičkou se nežije zrovna lehce, ve zkratce jen napíšu, že už mě chtěla vyhodit z našeho domu, chtěla na mě volat sociálku a to jen proto, že jsem jim nedovolila vyzvedávat syna ze školky, v mé nepřítomnosti mi procházela domem a já jsem ju přistihla. No takovýchto problémů bylo hodně! NO všichni mi říkají, že musím mít trpělivost, že už je to starý člověk, ale jsem typ člověka co si nenechá srát na hlavu. Řekla jsem dědovi, že když za mnou babička chodit nebude, tak problémy nebudou. Abyste pochopili, babička chodí jen aby mi nadávala, neustále mě citově vydírá, že ona je nemocná, tak musím dělat vše podle toho jak chce ona, ale to nejde, protože kolikrát už mluví opravdu hlouposti. Nedokážu si představit, že bych jí nechala hlídat v jejim stavu své děti. Podotýkám, že chtěla hlídata už když malá měla 2 měsíce. Sotva chodí, špatně vidí, má naslouchadla aby slyšela a ona je nenosí.
Ale abych se dostala k tématu. Po jedné ze svých mrtviček jsme se NÁHODOU, od druhých lidí dozvěděli, že mají už vyhlídlého psa a chtějí si ho dovézt domů. Nic nám neřekli, vše udělali za našima zádama a my se to dozvěděli za 5 min. 12. Manžel mluvil s dědou, ten mu řekl, že babička chce psa, že je doma sama, já ji nechci pučovat děti a ona si chce s někým hrát a že se o něho budou starat. No Fera (manžel) tedy i přes můj nesouhlas svolil, ale trval, že my si vybereme rasu, nelíbilo se nám, že měli vybraného psa, který měl toulavé rodiče a hlavně to byli psi už xxx-krát křížení. Fera mi řekl, že mám tedy vybrat psa – já která o tom nemám páru a hlavně měla jsem na výběr velmi málo času – 1den!! No a já vybrala Beagla – bohužel pozdě jsem si našla informace ohledně této rasy, ale tak nějak jsem doufala. Jenže se potvrdilo to co jsem čekala, děda s babičkou se o psa starají stylem, že mu dají nažrat - často si myslím, že i málo a toť vše. Nechodí s ním na vycházky, nekoupí mu hračky, neučí ho základní povely, uvazují ho a ona je pak ještě více splašená. V červnu měl pes – fenka 1rok a je nepozorná, utíká, neustále skáče, když řeknu sedni, tak si sedne, ale na 1sekundu a hned je nevím jak to říct, aktivní, sedí, ale furt je při tom v pohybu. A co mě děsí nejvíce, tak že prý už roztrhala 5 slepic!! Bojím se, že místo slepic by to mohl být příště člověk? Nikdy jsem to neviděla, jen jsem viděla, že je na slepice dotěrná, jako by si chtěla s nima hrát? To že je roztrhla mi řekla babička, která si ovšem i vymýšlí a přehání! Můžete mi poradit? Určitě se tu najdou takoví co mají psa, vychovávají ho co mám dělat? Jde to ještě naučit? A hlavně co to trhání slepic, značí to něco špatného? Vím, že dříve se za tohle psi dávali utratit. Ještě chci podotknout, že Fera nechce dát psa pryč, protože jednou se pořídil pes, tak to tak bude, ale zároveň je hodně zaměstnaný a nemá na něj čas. A ještě jedna věc. Jakmile je večer, tak když něco zapomeneme venku na zahradě, tak ona to totálně rozkouše, rozerve. Jde to odnaučit?
Děkuju za veškeré připomínky, rady, budu vděčná.