Přidat komentář

podle mojí zkušenosti je "charakter" dítka neustále se vyvíjející proces nikoli stabilní stav :)

Mám dvě děti, staršího kluka a mladší holčičku, věkově dva roky dva měsíce od sebe. Momentálně on má pět a ona tři. Jako miminka, řekla bych, byli oba fajn, bez větších problémů, ale se starším jsem to já úplně nezvládala psychicky a neuměla jsem si to užít, takže na jeho miminkovské období nevzpomínám úplně ráda. V porovnání s ním dcerka byla za odměnu. Krásně nám zapadla do režimu se starším, dělali jsme všechno, jak jsme byli zvyklí, jen jsem navíc měla s sebou kočárek a když bylo potřeba, nakojila jsem ji, jinak nás v ničem "neomezovala". Jinak ale v noci se budili oba zhruba stejně, jako novorozenátka tak dvakrát, kolem tři čtvrtě roku čtyři až sedmkrát :) A tak nějak doteď s nimi "bojuju" stejně, byť je každý z nich jinak nastavený. Co platí na kluka, na to holka kašle, takže já pořád hledám, co s kým jak můžu řešit. Kdykoli mám pocit, že si to sedlo, posunou se do nějaké další vývojové fáze a já jsem zase na začátku :)