do klasické velké státní školky bych asi dítko před třetími narozeninami nedala, pokud by mě nic netlačilo jít do práce. Já ale při rodičáku do práce chodím, tak jsem hlídání pro děti řešit musela. Když bylo synkovi dva a půl, nastoupil do soukromé školky (bylo tam max 8 dětí najednou a buď jedna nebo dvě "hlídací tety"). Do státní školky by ho ten rok nevzali, byly tak narvané kapacity, že se vešel až ve třech a půl. A to má školka 6 tříd a v každé 25 dětí (přijatý byl pátý od konce, děti o měsíc mladší už se nedostaly, pokud neměli ve školce staršího sourozence nebo nějaký podobný protekční důvod). A když do té státní školky nastoupil, byly jeho učitelky hodně rády, že tam mají alespoň někoho, kdo je naučený nebýt celý den s maminkou. S dcerkou jsem to řešila podobně, budou jí tři za měsíc a od loňského září chodí do té soukromé školky pravidelně dva - tři dny týdně. Předtím, zhruba od roka, jsem jí tam dávala nárazově, když jsem potřebovala pohlídat a babička nemohla. A od září je přijatá do té státní školky k bráškovi. Ta soukromá je sice cenově úplně jinde než ta státní, ale já jinou možnost neměla a děti to zvládly úplně suprově. Na druhé straně ale jsou děti, které to odloučení od maminky nezvládnou ani ve třech letech. Já bych určitě začala tím, že bych ve školce zjistila, zda je přijetí v tomhle věku v této konkrétní školce reálné. No a pak bych to řešila podle dítěte. Osobně mi přišlo hodně fajn, pro mě i pro děti, že nešly ze dne na den z mojí celodenní každodenní péče do režimu pětkrát týdně školka celý den. Obě měly čas si postupně zvyknout, nejdřív chodily na pár hodin, potom jsme zkusili občas celý den a vlastně až po celém školním roce občasné docházky začaly resp. dcerka teprve začne chodit na celý týden.
do klasické velké státní školky bych asi dítko před třetími narozeninami nedala, pokud by mě nic netlačilo jít do práce. Já ale při rodičáku do práce chodím, tak jsem hlídání pro děti řešit musela. Když bylo synkovi dva a půl, nastoupil do soukromé školky (bylo tam max 8 dětí najednou a buď jedna nebo dvě "hlídací tety"). Do státní školky by ho ten rok nevzali, byly tak narvané kapacity, že se vešel až ve třech a půl. A to má školka 6 tříd a v každé 25 dětí (přijatý byl pátý od konce, děti o měsíc mladší už se nedostaly, pokud neměli ve školce staršího sourozence nebo nějaký podobný protekční důvod). A když do té státní školky nastoupil, byly jeho učitelky hodně rády, že tam mají alespoň někoho, kdo je naučený nebýt celý den s maminkou. S dcerkou jsem to řešila podobně, budou jí tři za měsíc a od loňského září chodí do té soukromé školky pravidelně dva - tři dny týdně. Předtím, zhruba od roka, jsem jí tam dávala nárazově, když jsem potřebovala pohlídat a babička nemohla. A od září je přijatá do té státní školky k bráškovi. Ta soukromá je sice cenově úplně jinde než ta státní, ale já jinou možnost neměla a děti to zvládly úplně suprově. Na druhé straně ale jsou děti, které to odloučení od maminky nezvládnou ani ve třech letech.
Já bych určitě začala tím, že bych ve školce zjistila, zda je přijetí v tomhle věku v této konkrétní školce reálné. No a pak bych to řešila podle dítěte. Osobně mi přišlo hodně fajn, pro mě i pro děti, že nešly ze dne na den z mojí celodenní každodenní péče do režimu pětkrát týdně školka celý den. Obě měly čas si postupně zvyknout, nejdřív chodily na pár hodin, potom jsme zkusili občas celý den a vlastně až po celém školním roce občasné docházky začaly resp. dcerka teprve začne chodit na celý týden.