Přidat komentář

Ahojda, dovol, abych Ti i já napsala pár řádků. Nechci porovnávat, kdo je na tom hůř nebo líp, myslím, že v tomhle snad ani nelze soupeřit. Chci Ti jen dodat sílu. My se s manželem snažili skoro na den šest let, prošli jsme všemi vyšetřeními bez výsledku, inseminacemi v nativu i stimulovanými, čtyřmi komplet IVF cykly a deseti transfery. Z toho nebylo nic. Po pěti letech mi to asi začalo být jasné, že to v našem případě neklapne. Prošli jsme si adopcí, jsme schválení a budeme nejméně tři roky čekat na dítě. Ale co je hlavní. Už je mi to úplně jedno. Sama nechápu, jak jsem to dokázala, ale vyrovnala jsem se s tím a dneska prostě žiju s vědomím, že nejspíš budu bezdětná. Bude to skoro rok a světe div se, ani to, že jsem vše hodila za hlavu mi nepomohlo a neotěhotněla jsem. Takže v hlavě, jak spousta lidí tvrdila, to taky asi nebylo. Nevím, jestli Ti to pomůže, jen jsem chtěla, aby jsi věděla, že osud nebyl "nespravedlivý" jen k Tobě... Drž se a přeji Ti, aby se Ti podařilo to, co mě, vyrovnat se s tím a žít dál. Protože žiješ jen jednou a je potřeba jít dál...