ahojky, vím přesně jak ti je a doufám, že v tvem případě to dopadne dobře. Starší syn má taky takové stavy, ale jemu budou už 4. Nikdy teda sebou netřískal o zem, venku jde hezky, pokud byl nějaký náznak, že by mi chtěl ublížit, tak jsem ho rázně oslovila a netroufl si, takže by se zdálo, že je jako ty "ostatní" děti, ale opak je pravdou. Je děsně paličatej, tvrdohlavej a z toho pak vzteklej. Je v pohodě, ale najednou mu přeskočí v bedně a je na zabití. Jakmile to není podle jeho představ, tak spustí hysterák, občas ho chytne amok, no hrůza. Příklad: šli jsme že školky do obchodu, po cestě jsme potkali paní, já jí pozdravila a řekla jsem synovi, ať taky pozdraví, ale on nechtěl. Tak jsem mu řekla, že je teda škaredý kluk a že nedostane to lízátko, které chtěl v obchodě. Syn chytl nerva a že teda tu paní pozdraví, ale ona už tam nebyla, už zašla do domu. Celou cestu do obchodu se vztekal, že chce pozdravit tu paní, dělal scény v obchodě, tak jsem ho vyhodila za dveře, že až se uklidní, tak může jít dovnitř, jenže to pak začal mlátit do dveří. Hrůza. Pak jsme museli jít k domu té paní a zazvonit, aby jí mohl syn pozdravit, aby se uklidnil, naštěstí jim nefungoval zvonek, by asi čučela. Jindy zas chytne hysterák, když dočteme večer pohádku a jde se spát. Začne mlátit knížkou, že chce ještě. A dnes tomu dala korunu učitelka že školky a musím s ostudou napsat, že je to moje kolegyně, kdy se mě ptala, co se synem má dělat, že už si s ním neví rady. Že ji bije, kouše, nechce nic dědlat. Pro mě je to hrozný, protože by se dalo říct, že na výchovu dětí jsem profesionál, ale ve výchově vlastního dítěte selhávám. Zjišťuji, že je to hodně o povaze dítěte. Mladší syn má 2 a čtvrt roku a takové hysteráky nikdy nemá. Jo to jo, on se třeba vztekne, když se mu něco nelíbí, ale spíše si zaječí a dobrý. Ničím netříská, po nikom se neohání, spíš je to taková fňukna teďka. Kvůli každé prkotině fňuká. Mají stejnou výchovu, ale každý je jiný. Prostě asi budu muset počkat, dokud z toho nevyroste.
ahojky, vím přesně jak ti je a doufám, že v tvem případě to dopadne dobře. Starší syn má taky takové stavy, ale jemu budou už 4. Nikdy teda sebou netřískal o zem, venku jde hezky, pokud byl nějaký náznak, že by mi chtěl ublížit, tak jsem ho rázně oslovila a netroufl si, takže by se zdálo, že je jako ty "ostatní" děti, ale opak je pravdou. Je děsně paličatej, tvrdohlavej a z toho pak vzteklej. Je v pohodě, ale najednou mu přeskočí v bedně a je na zabití. Jakmile to není podle jeho představ, tak spustí hysterák, občas ho chytne amok, no hrůza. Příklad: šli jsme že školky do obchodu, po cestě jsme potkali paní, já jí pozdravila a řekla jsem synovi, ať taky pozdraví, ale on nechtěl. Tak jsem mu řekla, že je teda škaredý kluk a že nedostane to lízátko, které chtěl v obchodě. Syn chytl nerva a že teda tu paní pozdraví, ale ona už tam nebyla, už zašla do domu. Celou cestu do obchodu se vztekal, že chce pozdravit tu paní, dělal scény v obchodě, tak jsem ho vyhodila za dveře, že až se uklidní, tak může jít dovnitř, jenže to pak začal mlátit do dveří. Hrůza. Pak jsme museli jít k domu té paní a zazvonit, aby jí mohl syn pozdravit, aby se uklidnil, naštěstí jim nefungoval zvonek, by asi čučela. Jindy zas chytne hysterák, když dočteme večer pohádku a jde se spát. Začne mlátit knížkou, že chce ještě. A dnes tomu dala korunu učitelka že školky a musím s ostudou napsat, že je to moje kolegyně, kdy se mě ptala, co se synem má dělat, že už si s ním neví rady. Že ji bije, kouše, nechce nic dědlat. Pro mě je to hrozný, protože by se dalo říct, že na výchovu dětí jsem profesionál, ale ve výchově vlastního dítěte selhávám. Zjišťuji, že je to hodně o povaze dítěte. Mladší syn má 2 a čtvrt roku a takové hysteráky nikdy nemá. Jo to jo, on se třeba vztekne, když se mu něco nelíbí, ale spíše si zaječí a dobrý. Ničím netříská, po nikom se neohání, spíš je to taková fňukna teďka. Kvůli každé prkotině fňuká. Mají stejnou výchovu, ale každý je jiný. Prostě asi budu muset počkat, dokud z toho nevyroste.