Přesně tak, jak píšeš. Já to měla jiné jen v tom, že jsem dítě chtěla vždycky, ale počkala si na toho pravého. A ano, s tímto mužem chci vychovat dítě. Já bych klidně do darovaných gamet šla, nevadilo by mi to ani na jedné straně, genetika je sice mocná, ale dle mého názoru je důležitější v čem dítě vyrůstá. Nemyslím si, že by mě manžel opustil v průběhu snažení o dítě, já ho taky kvůli alergii neopouštím (i když já to tedy věděla od začátku, on o naší neplodnosti ne), ale bojím se jednoho. Že totiž až snažení třeba kvůli věku ukončíme a bude to v podstatě definitivní, zjistí, že po tom dítěti touží víc, než si předtím myslel. Protože my samozřejmě stále zatím šanci a naději máme. Ale když ji člověk ztratí, je to taky něco o dost jiného....
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Přesně tak, jak píšeš. Já to měla jiné jen v tom, že jsem dítě chtěla vždycky, ale počkala si na toho pravého. A ano, s tímto mužem chci vychovat dítě. Já bych klidně do darovaných gamet šla, nevadilo by mi to ani na jedné straně, genetika je sice mocná, ale dle mého názoru je důležitější v čem dítě vyrůstá.
Nemyslím si, že by mě manžel opustil v průběhu snažení o dítě, já ho taky kvůli alergii neopouštím (i když já to tedy věděla od začátku, on o naší neplodnosti ne), ale bojím se jednoho. Že totiž až snažení třeba kvůli věku ukončíme a bude to v podstatě definitivní, zjistí, že po tom dítěti touží víc, než si předtím myslel. Protože my samozřejmě stále zatím šanci a naději máme. Ale když ji člověk ztratí, je to taky něco o dost jiného....