Jojo, taky jsem si říkala, že nikdy nebudu křičet a nebo dokonce bít své dítě. Minulý týden jsem poprvé použila vařechu(2X plácnutí), za mého hysterického řvaní :( . Beru to jako své selhání, ale snažím se jednat co nejklidněji, teď mi to nějak nevyšlo. Potom za rohem řekl babičce, že maminku nemá rád, protože ho bacám po zadku. Ale sama babička ví, jak mě miluje a já jeho, ale ona sama poznala, že je potřeba ho usměrnit trochu víc. takto jsem to ale nechtěla :n: jenže, jak píšou holky, jsme jen lidi no. Aji tchýně mi říkala, že její kluci si nedovolili to co náš mladej, a tak pořád přemítám, jestli jsem moc měkká, jestli je rozmazlenej nebo moc drsná. :? Možná, že jsi už nervózní co bude v té školce, ale já myslím, že tam se děti dost změní, myslím k lepšímu, aspoň co vím z okolí. Pokud máš pocit, že jen křičíš, tak to dobře není. Buď jsi přetížená nebo tak něco, nebo bys měla na pár dní jet s kámoškama bez dětí někam zapařit, aby se ti po nich začlo zase stýskat. Jako nejlepší je začít chodit cvičit jógu, ta je na uvolnění napětí a naučení se sebeovládání výborná. nebo nějaký sport jako je kung-fu nebo karate, kde se vybije nahromaděný vztek a zároveň se učí ovládání emocí. aspoň myslím, že by to bylo lepší než to vyšívání. Možná to zní pro tebe jako matku dvou dětí abstraktně, ale určitě nad tím popřemýšlej ;) Děti by neměli trpět tím, že je matka uštvaná, přetížená, nervózní atd. Jako každý ujede nervama, ale nemělo by to být na denním pořádku, to je na nic, pak se sebeobviňuješ, jseš z toho nervní a atak furt dokola. Asi to píšu zas zmateně, ale snad mě pochopíš. Jinak tě obdivuji, dvě děti v dosti šíleném věku a ještě škola. To chce pevné nervy, něco podnikni ať je ti líp a líp to zvládneš. :a:
Jojo, taky jsem si říkala, že nikdy nebudu křičet a nebo dokonce bít své dítě. Minulý týden jsem poprvé použila vařechu(2X plácnutí), za mého hysterického řvaní :( . Beru to jako své selhání, ale snažím se jednat co nejklidněji, teď mi to nějak nevyšlo. Potom za rohem řekl babičce, že maminku nemá rád, protože ho bacám po zadku. Ale sama babička ví, jak mě miluje a já jeho, ale ona sama poznala, že je potřeba ho usměrnit trochu víc. takto jsem to ale nechtěla :n: jenže, jak píšou holky, jsme jen lidi no. Aji tchýně mi říkala, že její kluci si nedovolili to co náš mladej, a tak pořád přemítám, jestli jsem moc měkká, jestli je rozmazlenej nebo moc drsná. :? Možná, že jsi už nervózní co bude v té školce, ale já myslím, že tam se děti dost změní, myslím k lepšímu, aspoň co vím z okolí. Pokud máš pocit, že jen křičíš, tak to dobře není. Buď jsi přetížená nebo tak něco, nebo bys měla na pár dní jet s kámoškama bez dětí někam zapařit, aby se ti po nich začlo zase stýskat. Jako nejlepší je začít chodit cvičit jógu, ta je na uvolnění napětí a naučení se sebeovládání výborná. nebo nějaký sport jako je kung-fu nebo karate, kde se vybije nahromaděný vztek a zároveň se učí ovládání emocí. aspoň myslím, že by to bylo lepší než to vyšívání. Možná to zní pro tebe jako matku dvou dětí abstraktně, ale určitě nad tím popřemýšlej ;) Děti by neměli trpět tím, že je matka uštvaná, přetížená, nervózní atd. Jako každý ujede nervama, ale nemělo by to být na denním pořádku, to je na nic, pak se sebeobviňuješ, jseš z toho nervní a atak furt dokola. Asi to píšu zas zmateně, ale snad mě pochopíš. Jinak tě obdivuji, dvě děti v dosti šíleném věku a ještě škola. To chce pevné nervy, něco podnikni ať je ti líp a líp to zvládneš. :a: