já začnu u dědečků - taťka i tchán jsou pohodáři, s manželovými rodiči se nevídám tak často, tak do něj nevidím, ale nikdy jsem nezažila, že by se hroutil nad nějakým problémem. Spíš problémy odpálkovává vtipnými poznámkami, můj táta to taky dělá. Z velké části jsem jeho životní přístup zdědila - naštěstí - prostě se na svět díváme optimisticky a problémy řešíme v okamžiku, kdy nastanou. Moje mamka je pravý opak, ta má dopředu rozmyšlených dvacet variant problémů, které mohou nastat, ale ve většině případů nenastanou, takže je sice pořád na vše připravená, ale zároveň pořád ve stresu, protože očekává, že se vytelí problém číslo dvacet jedna a s ním si nebude umět poradit. Tchýně je podobný typ, jako moje mamka. Ale jinak teda s těhunevolnostma mám naprosto stejnou zkušenost jako ty, mně bylo strašně strašně zle a mamka na mě koukala, jako kdybych si to vymýšlela, vždyť ona přece taky těhotná byla a nebylo to nic tak strašnýho. No a s výchovou dětí a tchýní, to mám taky dost často pocit, že já dělám vše špatně, zejména celé dny synka (3 roky) navádím, aby ji v ničem neposlechl - toť její názor - realita je taková, že jí synek vidí jeden den do měsíce a zpravidla jen stát u plotny, takže když mu tchýně jednou za měsíc zavelí, aby něco udělal, nebo naopak nedělal, má ji samozřejmě na háku...
já začnu u dědečků - taťka i tchán jsou pohodáři, s manželovými rodiči se nevídám tak často, tak do něj nevidím, ale nikdy jsem nezažila, že by se hroutil nad nějakým problémem. Spíš problémy odpálkovává vtipnými poznámkami, můj táta to taky dělá. Z velké části jsem jeho životní přístup zdědila - naštěstí - prostě se na svět díváme optimisticky a problémy řešíme v okamžiku, kdy nastanou. Moje mamka je pravý opak, ta má dopředu rozmyšlených dvacet variant problémů, které mohou nastat, ale ve většině případů nenastanou, takže je sice pořád na vše připravená, ale zároveň pořád ve stresu, protože očekává, že se vytelí problém číslo dvacet jedna a s ním si nebude umět poradit. Tchýně je podobný typ, jako moje mamka. Ale jinak teda s těhunevolnostma mám naprosto stejnou zkušenost jako ty, mně bylo strašně strašně zle a mamka na mě koukala, jako kdybych si to vymýšlela, vždyť ona přece taky těhotná byla a nebylo to nic tak strašnýho. No a s výchovou dětí a tchýní, to mám taky dost často pocit, že já dělám vše špatně, zejména celé dny synka (3 roky) navádím, aby ji v ničem neposlechl - toť její názor - realita je taková, že jí synek vidí jeden den do měsíce a zpravidla jen stát u plotny, takže když mu tchýně jednou za měsíc zavelí, aby něco udělal, nebo naopak nedělal, má ji samozřejmě na háku...