Ahoj, četla jsem tvůj článek a komentáře k tomu.. teď jsem o tom půl hodiny přemýšlela a říkala si, co kdyby moje děti.. No, ale chtěla jsem ti poradit ohledně té školy. Píšeš, že tvé dítě je ADHD. Píšeš, že je na 2. zš, protože ho na té první šikanovali. A píšeš, na co by šel do zvláštní, když je normálně inteligentní. Chtěla bych ti to trochu rozmluvit. Snad tě příliš nenaštvu. To, co se stalo, se stalo a teď tě čeká velmi složité období, což ti nezávidím. Ale musíš se teď zamyslet nad tím, jak to bude se synem dál, aby to bylo už jen lepší. Víš, já bych nad tou zvláškou popřemýšlela. Nejde tam totiž jen o inteligenci. Pracují tam totiž učitelé, kteří jsou na takové i jiné diagnózy připravení a umí s nimi pracovat. Navíc je tam méně žáků ve třídě, učitel má na všechny více času a jak už jsem psala, je školený a ví, jak správně s takovými dětmi pracovat (Vím to z vlastní zkušenosti, i když záleží na konkrétní škole, učiteli). Docela chápu tu učitelku, že se z toho incidentu zhroutila (i když píšeš, že druhý den šla do práce). Sama, mít na starosti 15 dětí (nebo kolik jich je ve třídě) a jedno z nich začne ostatní ohrožovat bruslemi, bych byla asi taky na prášky. Klasický učitel totiž s takovými dětmi vůbec neví, co dělat. Ty jsi na to zvyklá, už víš, co a jak. Jenže ona? Takže: Pokud ho dáš na jinou, další zš, můžeš čekat, že se za čas zase objeví nějaký průšvih. Chceš, aby tvé dítě vyrůstalo s pocitem, že nikam nepatří, že dělá jen průsery, že nebude mít kamarády, že je ON ten špatný? Já bych s ním začala znovu, někde jinde, ale tentokrát už natrvalo. Vím, že tyhle děti potřebují svůj pevný řád (stálou školu, stálý učitel), takže i za cenu menšího dojíždění (s tebou) bych ho dala do speciální školy, kde by bylo málo dětí ve třídě, kde bude ideálně pan učitel, který na ně bude hodný, ale zároveň tvrdý (znám právě takového učitele na ZvŠ a je to člověk oblíbený svými žáky i jejich rodiči - ve třídě má 12 dětí s ADHD, nižším intelektem a jinými "lahůdkami"). Ale ať už to vyřešíš jakkoli, měj na paměti jedno: ať už je jakýchce, musí si zažít pocit úspěchu - mít kamarády, dobré známky, být oblíbený, jinak ho čeká život o samotě, s pocitem "stejně je to k ničemu" při jakékoli činnosti, snaze.
Ahoj, četla jsem tvůj článek a komentáře k tomu.. teď jsem o tom půl hodiny přemýšlela a říkala si, co kdyby moje děti.. No, ale chtěla jsem ti poradit ohledně té školy. Píšeš, že tvé dítě je ADHD. Píšeš, že je na 2. zš, protože ho na té první šikanovali. A píšeš, na co by šel do zvláštní, když je normálně inteligentní. Chtěla bych ti to trochu rozmluvit. Snad tě příliš nenaštvu. To, co se stalo, se stalo a teď tě čeká velmi složité období, což ti nezávidím. Ale musíš se teď zamyslet nad tím, jak to bude se synem dál, aby to bylo už jen lepší. Víš, já bych nad tou zvláškou popřemýšlela. Nejde tam totiž jen o inteligenci. Pracují tam totiž učitelé, kteří jsou na takové i jiné diagnózy připravení a umí s nimi pracovat. Navíc je tam méně žáků ve třídě, učitel má na všechny více času a jak už jsem psala, je školený a ví, jak správně s takovými dětmi pracovat (Vím to z vlastní zkušenosti, i když záleží na konkrétní škole, učiteli). Docela chápu tu učitelku, že se z toho incidentu zhroutila (i když píšeš, že druhý den šla do práce). Sama, mít na starosti 15 dětí (nebo kolik jich je ve třídě) a jedno z nich začne ostatní ohrožovat bruslemi, bych byla asi taky na prášky. Klasický učitel totiž s takovými dětmi vůbec neví, co dělat. Ty jsi na to zvyklá, už víš, co a jak. Jenže ona? Takže: Pokud ho dáš na jinou, další zš, můžeš čekat, že se za čas zase objeví nějaký průšvih. Chceš, aby tvé dítě vyrůstalo s pocitem, že nikam nepatří, že dělá jen průsery, že nebude mít kamarády, že je ON ten špatný? Já bych s ním začala znovu, někde jinde, ale tentokrát už natrvalo. Vím, že tyhle děti potřebují svůj pevný řád (stálou školu, stálý učitel), takže i za cenu menšího dojíždění (s tebou) bych ho dala do speciální školy, kde by bylo málo dětí ve třídě, kde bude ideálně pan učitel, který na ně bude hodný, ale zároveň tvrdý (znám právě takového učitele na ZvŠ a je to člověk oblíbený svými žáky i jejich rodiči - ve třídě má 12 dětí s ADHD, nižším intelektem a jinými "lahůdkami"). Ale ať už to vyřešíš jakkoli, měj na paměti jedno: ať už je jakýchce, musí si zažít pocit úspěchu - mít kamarády, dobré známky, být oblíbený, jinak ho čeká život o samotě, s pocitem "stejně je to k ničemu" při jakékoli činnosti, snaze.