Já myslím, že na tom nejsi vůbec zle ;-). Můžeš o tom mluvit, dokonce nad tím pět měsíců po porodu uvažuješ :-). Já jsem byla první půl rok úplně traumatizovaná, nedostala bys ze mě zmínku o porodu ani heverem. Pak už sem tam něco jo, ale první rok mi nepřišlo na mysl, že bych jako tohle měla ještě někdy zažít. Pak už to šlo pomalinku, horší šlo do pozadí, krásné zůstalo...dva roky a osm měsíců po prvním jsem zažila nádherný, rychlý, spontánní porod. Jako z pohádky. A teď začínám mít v hlavě možnost třetího a zase už se bojím jak čert kříže ;-). Ale přesto...je to zázrak, zvláštní, bolavej, krvavej, ale tak hrozně silnej!
Já myslím, že na tom nejsi vůbec zle ;-). Můžeš o tom mluvit, dokonce nad tím pět měsíců po porodu uvažuješ :-). Já jsem byla první půl rok úplně traumatizovaná, nedostala bys ze mě zmínku o porodu ani heverem. Pak už sem tam něco jo, ale první rok mi nepřišlo na mysl, že bych jako tohle měla ještě někdy zažít. Pak už to šlo pomalinku, horší šlo do pozadí, krásné zůstalo...dva roky a osm měsíců po prvním jsem zažila nádherný, rychlý, spontánní porod. Jako z pohádky. A teď začínám mít v hlavě možnost třetího a zase už se bojím jak čert kříže ;-). Ale přesto...je to zázrak, zvláštní, bolavej, krvavej, ale tak hrozně silnej!