To je přesně i můj problém, jen vylezu nakoupit, všude se to hemží těhotnými nebo miminkami. Připadám si jako v nějakém hororu, kde se za každým rohem skrývá zombie. Snažím se to nevnímat, ale nejde to. Jdu po ulici a brečím. Včera jsem byla u mé obvodní dr., aby mi napsala něco na spaní, nevyspala jsem se už celé dny. Pořád na něj musím myslet. Když to přijde, nemůžu přestat. Vypadám jako bych se měla brzy zhroutit, a to si myslím, že to zvládám poměrně dobře. Ale včera mě překvapila moje máma, když si mě odpoledne pozvala na kafe a nebránila se o něm mluvit. Samozřejmě, že jsme probrali jen fyzickou bolest a možnost dalšího normálního těhotenství, ale úplně mě to vyšokovalo. Každému, kdo si tím prošel, s kým jsem mluvila, nakonec nezjistili vůbec žádnou příčinu. Já měla ze všeho nejdřív nízko položenou placentu, vyjela jsem si na netu příčiny a ani jedna z nich se mě netýká :? . Není tam nic, o čem bych si řekla "tak to jsi posrala". Bohužel mi to zjistili až při prvním pobytu v nemocnici. Ležela jsem tam dva dny a nedostala jsem ani kapačku. Nic. Jen když jsem nahlédla do mé karty, psali tam "HROZÍCÍ POTRAT", ale nikdo se mnou nic nedělal :(. Ani krev mi nevzali a za dva dny mě pustili domů, že to bude už v pořádku. A když mě přijali znova po šesti dnech, do karty bylo napsáno přesně takto: "N E P R O P O U Š T Ě T!!!" Vyděsilo mě to, hned jsem dostala kapačku a po kapačce už bohužel nebylo jak pomoct, praskla voda. A ani tehdy mi nikdo neřekl, co se to vlastně stalo :r: . Ležela jsem v posteli a najednou se to stalo :r: . Těšila jsem se na těhotenství, jak si ho krásně užiju, první jsem si neužila, byla jsem v tom sama a řešila jsem, co bude dál. Neměla jsem ani kde bydlet, vrátila jsem se k rodičům a opravdu nebylo kdy si těhotenství užívat. A teď, když už kompletní rodinu mám chci, aby všechno bylo dokonalé. Kamarádka mi nabídla práci, mohla bych jí pomáhat, uvidím co to obnáší, k 1.5. mám výpověď, mé pracovní místo se přes mou mateřskou zrušilo. A do práce se těším jako nikdy!
In reply to doba, že by ses nebála? by ha.nka
To je přesně i můj problém, jen vylezu nakoupit, všude se to hemží těhotnými nebo miminkami. Připadám si jako v nějakém hororu, kde se za každým rohem skrývá zombie. Snažím se to nevnímat, ale nejde to. Jdu po ulici a brečím. Včera jsem byla u mé obvodní dr., aby mi napsala něco na spaní, nevyspala jsem se už celé dny. Pořád na něj musím myslet. Když to přijde, nemůžu přestat. Vypadám jako bych se měla brzy zhroutit, a to si myslím, že to zvládám poměrně dobře.
Ale včera mě překvapila moje máma, když si mě odpoledne pozvala na kafe a nebránila se o něm mluvit. Samozřejmě, že jsme probrali jen fyzickou bolest a možnost dalšího normálního těhotenství, ale úplně mě to vyšokovalo.
Každému, kdo si tím prošel, s kým jsem mluvila, nakonec nezjistili vůbec žádnou příčinu. Já měla ze všeho nejdřív nízko položenou placentu, vyjela jsem si na netu příčiny a ani jedna z nich se mě netýká :? . Není tam nic, o čem bych si řekla "tak to jsi posrala". Bohužel mi to zjistili až při prvním pobytu v nemocnici. Ležela jsem tam dva dny a nedostala jsem ani kapačku. Nic. Jen když jsem nahlédla do mé karty, psali tam "HROZÍCÍ POTRAT", ale nikdo se mnou nic nedělal :(. Ani krev mi nevzali a za dva dny mě pustili domů, že to bude už v pořádku.
A když mě přijali znova po šesti dnech, do karty bylo napsáno přesně takto: "N E P R O P O U Š T Ě T!!!" Vyděsilo mě to, hned jsem dostala kapačku a po kapačce už bohužel nebylo jak pomoct, praskla voda. A ani tehdy mi nikdo neřekl, co se to vlastně stalo :r: . Ležela jsem v posteli a najednou se to stalo :r: .
Těšila jsem se na těhotenství, jak si ho krásně užiju, první jsem si neužila, byla jsem v tom sama a řešila jsem, co bude dál. Neměla jsem ani kde bydlet, vrátila jsem se k rodičům a opravdu nebylo kdy si těhotenství užívat. A teď, když už kompletní rodinu mám chci, aby všechno bylo dokonalé.
Kamarádka mi nabídla práci, mohla bych jí pomáhat, uvidím co to obnáší, k 1.5. mám výpověď, mé pracovní místo se přes mou mateřskou zrušilo. A do práce se těším jako nikdy!