Zlato, těch kluků bude muset být víc, aby byli v převaze, jinak si je ty i holky tak rozmazlíte jako my našeho bratra, a jak říká moje sestra, někoho jako je náš bratr by za partnera nesnesla, ani kdyby byl poslední chlap na světě :-) Myslím, že pro budoucí snachy budeš naprosto učebnicová tchyně :///:
S číslováním dětí také počítám, u chlapců to vypadá aristokraticky, u děvčat tajemně - vždycky se mi líbila Sedmá (celým jménem Sedmá z devíti, ze Star Treku :s: )
Divím se, že vy, roboticky dochvilní (jako je i můj muž), si stále nedokážete zvyknout na to, že my, patologicky nedochvilní, prostě nedokážeme přijít včas(i když se opravdu straašně snažíme udělat vám radost). S tím hlášením záměrně dřívejšího termínu je to od tebe velice chytré :-)
U nás to zpravidla vypadá tak, že máme někam jet, tedy musím rychle uvařit, uklidit nejen ze stolu, ale nádobí hledám i na psacím stole, nočním stolku, pod postelí apod.), zatímco se můj muž osprchuje a jde si lehnout k TV a počítači, protože ZASE bude čekat na mě. Já mu zatím vyžehlím oblečení, a jdu se sprchovat. Můj muž se obleče a vyjde ven. Hrají obě TV, všude je rozsvíceno, kytky zoufale potřebují zalít, nejsou zamknuté dveře do sklepa, je třeba pověsit vyprané prádlo. Můj drahý si hraje se psem. Sotva vylezu ze sprchy, tak na mě od dveří volá, jestli už jdu. ANO, LÁSKO, ZA MINUTU JSEM HOTOVÁ! V tu chvíli zapomínám, že ho miluji. Ošidím krémování, šminky hodím do kabelky (maluji se zásadně v autě při cestě, abych neztrácela čas), vynechám sušení vlasů (stačí v autě stáhnout okénko a pravidelně otáčet hlavu). Můj muž si vzpomněl, že má žízeň. Podávám mu v poklusu vodu a opravdu už finišuji. Můj muž neví, kde má mobil. Nedokážu ho najít ani já - projde se tedy v botech (aby neztrácel čas) po celém domě a najde ho v kapsičce na svém opasku a připomene mi, že ČEKÁ! Projdu dům, zkontroluji, že je vypnutá žehlička, vezmu dárek, který měl můj muž hodit už dávno do auta, vycházím ven, ověřuji, že má klíče od auta - NEMÁ! Teď už po domě běháme oba, protože na žádném obvyklém místě nejsou. Zřejmě to bude tím, že můj muž žádné obvyklé místo nemá. Po pěti minutách najdeme klíče v koši na prádlo...nikdo z nás netuší, jak se tam ten obrovský svazek dostal, ale jistě v tom mám prsty já :00: Už opravdu máme zpoždění. Rychle posbírám nářadí na zahradě, zavřu a zamknu garáž, skáču do auta, klepu SMS, že už vyrážíme. Můj muž se ještě musí pomazlit se psem a vyházet binec z auta. Z toho rostu, ale nic neříkám, vždyť na mě přece tak dlouho čekal! Sotva zavřeme bránu, dostane straašnou chuť na zmrzlinu. Takže jedeme na pumpu, kde při té příležitosti ještě natankuje (i když má ještě půl nádrže benzínu a jedeme jen do vedlejší vesnice). Na návštěvu dorazíme s hodinovým zpožděním, samozřejmě, že vina je na mé straně. Rychle do sebe kopnu pár panáků, dám si skleničku vína a začnu ho zase milovat :-)
Včera jsem přijela ke kamarádce asi s půlhodinovým zpožděním. Jelikož mě zná, řekla, že s tím počítala, takže je v klidu. Nikdy jsem jí přece nezavdala příčinu si myslet, že někam chodím včas :dance:
Chodím pozdě i na pracovní schůzky. Vždy se předem řádně omluvím. Nikdy mi nevadí, když má někdo zpoždění, jsem děeeeesně tolerantní :-) Hodinky mi jdou schválně o 10 minut napřed. Moc to nepomáhá. Kamarádi k nám nikdy nejezdí v domluvený čas, jsou na tom podobně jako my :-)
Zlato, těch kluků bude muset být víc, aby byli v převaze, jinak si je ty i holky tak rozmazlíte jako my našeho bratra, a jak říká moje sestra, někoho jako je náš bratr by za partnera nesnesla, ani kdyby byl poslední chlap na světě :-) Myslím, že pro budoucí snachy budeš naprosto učebnicová tchyně :///:
S číslováním dětí také počítám, u chlapců to vypadá aristokraticky, u děvčat tajemně - vždycky se mi líbila Sedmá (celým jménem Sedmá z devíti, ze Star Treku :s: )
Divím se, že vy, roboticky dochvilní (jako je i můj muž), si stále nedokážete zvyknout na to, že my, patologicky nedochvilní, prostě nedokážeme přijít včas(i když se opravdu straašně snažíme udělat vám radost). S tím hlášením záměrně dřívejšího termínu je to od tebe velice chytré :-)
U nás to zpravidla vypadá tak, že máme někam jet, tedy musím rychle uvařit, uklidit nejen ze stolu, ale nádobí hledám i na psacím stole, nočním stolku, pod postelí apod.), zatímco se můj muž osprchuje a jde si lehnout k TV a počítači, protože ZASE bude čekat na mě. Já mu zatím vyžehlím oblečení, a jdu se sprchovat. Můj muž se obleče a vyjde ven. Hrají obě TV, všude je rozsvíceno, kytky zoufale potřebují zalít, nejsou zamknuté dveře do sklepa, je třeba pověsit vyprané prádlo. Můj drahý si hraje se psem. Sotva vylezu ze sprchy, tak na mě od dveří volá, jestli už jdu. ANO, LÁSKO, ZA MINUTU JSEM HOTOVÁ! V tu chvíli zapomínám, že ho miluji. Ošidím krémování, šminky hodím do kabelky (maluji se zásadně v autě při cestě, abych neztrácela čas), vynechám sušení vlasů (stačí v autě stáhnout okénko a pravidelně otáčet hlavu).
Můj muž si vzpomněl, že má žízeň. Podávám mu v poklusu vodu a opravdu už finišuji. Můj muž neví, kde má mobil. Nedokážu ho najít ani já - projde se tedy v botech (aby neztrácel čas) po celém domě a najde ho v kapsičce na svém opasku a připomene mi, že ČEKÁ! Projdu dům, zkontroluji, že je vypnutá žehlička, vezmu dárek, který měl můj muž hodit už dávno do auta, vycházím ven, ověřuji, že má klíče od auta - NEMÁ! Teď už po domě běháme oba, protože na žádném obvyklém místě nejsou. Zřejmě to bude tím, že můj muž žádné obvyklé místo nemá. Po pěti minutách najdeme klíče v koši na prádlo...nikdo z nás netuší, jak se tam ten obrovský svazek dostal, ale jistě v tom mám prsty já :00: Už opravdu máme zpoždění.
Rychle posbírám nářadí na zahradě, zavřu a zamknu garáž, skáču do auta, klepu SMS, že už vyrážíme. Můj muž se ještě musí pomazlit se psem a vyházet binec z auta. Z toho rostu, ale nic neříkám, vždyť na mě přece tak dlouho čekal!
Sotva zavřeme bránu, dostane straašnou chuť na zmrzlinu. Takže jedeme na pumpu, kde při té příležitosti ještě natankuje (i když má ještě půl nádrže benzínu a jedeme jen do vedlejší vesnice). Na návštěvu dorazíme s hodinovým zpožděním, samozřejmě, že vina je na mé straně. Rychle do sebe kopnu pár panáků, dám si skleničku vína a začnu ho zase milovat :-)
Včera jsem přijela ke kamarádce asi s půlhodinovým zpožděním. Jelikož mě zná, řekla, že s tím počítala, takže je v klidu. Nikdy jsem jí přece nezavdala příčinu si myslet, že někam chodím včas :dance:
Chodím pozdě i na pracovní schůzky. Vždy se předem řádně omluvím. Nikdy mi nevadí, když má někdo zpoždění, jsem děeeeesně tolerantní :-) Hodinky mi jdou schválně o 10 minut napřed. Moc to nepomáhá. Kamarádi k nám nikdy nejezdí v domluvený čas, jsou na tom podobně jako my :-)