No jo, co se dá dělat. Jsou i horší věci! Třeba kdybych měla děti postižený. Nespavost je děsná, ale pořád lepší než nemoci...Občas už padám na hubu a pak si tu taky ulevuju, abych se nezcvokla. Díky tomu, že jsou děti často nemocné, se moc nedostanu ani mezi moje kamarádky, tak je to tu jediné útočiště...Já jsem šťastná, že si mám s kým pokecat, byť jen virtuálně... :) Navíc přemýšlím o práci - peníze by se hodily. Peru se s tím - nevyspím se už vůbec, protože bych pracovala po nocích, což by mohlo mít ještě horší dopad na moji psychiku, následně děti, domácnost i manžela. Nejhorší je, že já si tohoto rizika jsem vědoma, ale mám pocit, že můj manžel ne. A přestože já o se o tom jen zmínila, minule už se mě ptal, jestli už jsem si někam dala inzerát (psaní seminárek a diplomek). Někdy mám pocit, že i kdybych se rozkrájela, nebude to nikdy dost a já bohužel nejsem z těch lidí, kteří dokážou stále jen dávat a nikdy brát. Časem toho mám prostě plné zuby a pak to lítá...No, uvidíme, jak to dopadne. Chtěla bych stíhat moc věcí, ale jaksi to nezvládám všechno realizovat. Asi jsem moc pomalá nebo nesystematická. Já už ti nevím...A proto tu teď sedím a relaxuju, místo abych šla vařit a skládat prádlo. Takže...odchod! Jdu makat! Díky, že jsem se mohla vypsat, i kdyby to nikdo nikdy nečetl. Pomohlo to. Je mi hned líp... :s: :s: :s: :a:
In reply to Jaj, to máš teda šílený!!! by Evik...
No jo, co se dá dělat. Jsou i horší věci! Třeba kdybych měla děti postižený. Nespavost je děsná, ale pořád lepší než nemoci...Občas už padám na hubu a pak si tu taky ulevuju, abych se nezcvokla. Díky tomu, že jsou děti často nemocné, se moc nedostanu ani mezi moje kamarádky, tak je to tu jediné útočiště...Já jsem šťastná, že si mám s kým pokecat, byť jen virtuálně... :) Navíc přemýšlím o práci - peníze by se hodily. Peru se s tím - nevyspím se už vůbec, protože bych pracovala po nocích, což by mohlo mít ještě horší dopad na moji psychiku, následně děti, domácnost i manžela. Nejhorší je, že já si tohoto rizika jsem vědoma, ale mám pocit, že můj manžel ne. A přestože já o se o tom jen zmínila, minule už se mě ptal, jestli už jsem si někam dala inzerát (psaní seminárek a diplomek). Někdy mám pocit, že i kdybych se rozkrájela, nebude to nikdy dost a já bohužel nejsem z těch lidí, kteří dokážou stále jen dávat a nikdy brát. Časem toho mám prostě plné zuby a pak to lítá...No, uvidíme, jak to dopadne. Chtěla bych stíhat moc věcí, ale jaksi to nezvládám všechno realizovat. Asi jsem moc pomalá nebo nesystematická. Já už ti nevím...A proto tu teď sedím a relaxuju, místo abych šla vařit a skládat prádlo. Takže...odchod! Jdu makat! Díky, že jsem se mohla vypsat, i kdyby to nikdo nikdy nečetl. Pomohlo to. Je mi hned líp... :s: :s: :s: :a: