Mám to taky tak. Když je s námi malý, jsem nervní. On většinou ječí, pořád něco potřebuje, něco se mu nelíbí. Já jsem pak z toho řevu na nervy a jsem na prášky z toho, že malá nedělá, co se po ní chce. Přitom si pokaždé říkám, že se nenechám vytočit a stejně jo. Už se těším, až malý povyroste. Tahle prťata pro mě nejsou. Potřebuju si povídat a vědět, že když řve, že ho bolí ruka nebo noha a ne, že budu přemýšlet, jestli ho nebolí bříško nebo je jen nespokojený...A nejvíc mě štve, že se rozčiluju, i když vím, že to je špatně...čím víc řveme, tím méně je to účinné. Dítě si na to zvykne a pak musíš zvolit zase něco jiného - třeba šepot - což je ti na ulici k prdu, když běží do silnice... :)
In reply to Mno já jsem taky taková,ale by Terry Von K.
Mám to taky tak. Když je s námi malý, jsem nervní. On většinou ječí, pořád něco potřebuje, něco se mu nelíbí. Já jsem pak z toho řevu na nervy a jsem na prášky z toho, že malá nedělá, co se po ní chce. Přitom si pokaždé říkám, že se nenechám vytočit a stejně jo. Už se těším, až malý povyroste. Tahle prťata pro mě nejsou. Potřebuju si povídat a vědět, že když řve, že ho bolí ruka nebo noha a ne, že budu přemýšlet, jestli ho nebolí bříško nebo je jen nespokojený...A nejvíc mě štve, že se rozčiluju, i když vím, že to je špatně...čím víc řveme, tím méně je to účinné. Dítě si na to zvykne a pak musíš zvolit zase něco jiného - třeba šepot - což je ti na ulici k prdu, když běží do silnice... :)