taky to tak u nás někdy probíhá, ale abych popsala celou situaci: první dcera se mi narodila v 18 letech, tehdy se najednou všichni moji rádoby přátelé rozprchli a já občas s malou zašla do parku, ale jinak jsme víceméně byly obě doma, na druhou stranu, často jsme jezdívala k moji mamince do jedné vesnice, mám mladšího bratra a sestru, v té době bráška chodil ještě do školky a sestra je stejně stará jako dcera, takže společnost dětí měla a celé dny u mamky trávily děti na zahradě. :) Pak Erička začala chodit do školky a kolikrát ven ani nechtěla, protože toho měla až až.Já studovala, takže jsem za to svým způsobem byla vděčná. Před 2,5 lety se mi narodil syn. Přestěhovali jsme se, já se vdala. 6ijeme v rekreační oblasti, takže jsme chodili občas na procházky a když byl syn větší i do parku. A pak samozřejmě zase víkendy a volna u mojí maminy. Teď jsem těhotná- první trimestr, neustále je mi blbě, jsem ráda, že můžu uvařit, poklidit, nějak se starat o domácnost a je mi dost líto, že prostě nejsem schopná jít s dětmi někam ven. Ale zase často jezdíme k máti. Zahrada, společnost dětí, však víš. Doufám, že brzy bude to období nevolností za mnou a vytáhnu děti alespoň do parku. :-/ Samotné je mi to blbé, že jsou kvůli mně zavření doma.
taky to tak u nás někdy probíhá, ale abych popsala celou situaci: první dcera se mi narodila v 18 letech, tehdy se najednou všichni moji rádoby přátelé rozprchli a já občas s malou zašla do parku, ale jinak jsme víceméně byly obě doma, na druhou stranu, často jsme jezdívala k moji mamince do jedné vesnice, mám mladšího bratra a sestru, v té době bráška chodil ještě do školky a sestra je stejně stará jako dcera, takže společnost dětí měla a celé dny u mamky trávily děti na zahradě. :) Pak Erička začala chodit do školky a kolikrát ven ani nechtěla, protože toho měla až až.Já studovala, takže jsem za to svým způsobem byla vděčná. Před 2,5 lety se mi narodil syn. Přestěhovali jsme se, já se vdala. 6ijeme v rekreační oblasti, takže jsme chodili občas na procházky a když byl syn větší i do parku. A pak samozřejmě zase víkendy a volna u mojí maminy. Teď jsem těhotná- první trimestr, neustále je mi blbě, jsem ráda, že můžu uvařit, poklidit, nějak se starat o domácnost a je mi dost líto, že prostě nejsem schopná jít s dětmi někam ven. Ale zase často jezdíme k máti. Zahrada, společnost dětí, však víš. Doufám, že brzy bude to období nevolností za mnou a vytáhnu děti alespoň do parku. :-/ Samotné je mi to blbé, že jsou kvůli mně zavření doma.